Kavčí hory - Výborná hra nohou, skvělé zákroky i hloupý inkasovaný gól. K tomu pár předvedených robinsonád a navrch výhra nad třetiligovou Admirou 4:3. Dá se říct, že brankář Ondřej Matějka si přípravný zápas hraný na umělce v Podolí užil se vším všudy. „Ani jsme si po zápase nezařvali, ale radost jsme měli všichni ohromnou,“ vykládá jednadvacetiletý brankář, který s chytáním začal ve Slavii a prošel Bohemians, Příbramí a Tochovicemi, než jej osud zavedl do Přední Kopaniny.

Jak se cítí gólman, když se vyhraje a dostanou se tři branky?

Na prvním místě je výsledek týmu a my jsme vyhráli, takže jsem moc spokojený. Samozřejmě, když dostane brankář tři góly, tak to není nic moc pocit. Ale věděl jsem, že proti nám bude stát soupeř ze třetí ligy, tak jsem si říkal, aby těch branek nebylo ještě víc.

Čekal jste tedy, že rozdíl mezi týmy bude vzhledem k tomu, jaké hrají soutěže, větší?

Určitě. Taky jsem se ale těšil. Pro mě byl ten zápas zajímavý i v tom, že jsem byl v minulosti v Admiře na zkoušce na dvou trénincích, ale nedopadlo to i proto, že tam měli v brance jako jasnou jedničku Kellera. Teď jsem si říkal, že i když jde o přípravný zápas, tak to bude jízda.

Počasí bylo docela chladné. Bylo nepříjemné postavit se v té zimě do branky?

Dost nepříjemné, protože na rozdíl od hráčů v poli neběháte. Někdy si můžete vzít pod dres i mikinu, to ale nebyl tenhle případ. Tady jsem si na sebe vzal tři vrstvy termo prádla. A když pak vysvitlo sluníčko, bylo to taky příjemnější.

A také jste se zahřál, když jste předvedl robinsonádu. Měl jste v utkání hodně práce a řadu skvělých zákroků.

To bylo fajn. Snažím se být aktivní. Nejde jen o robinsonády, snažím se pomáhat týmu, jak to jde. Ano byl jsem hodně v akci, ale totéž platí o mém kolegovi na druhé straně. Je dobrá vizitka pro nás, že jsme dokázali být hodně nebezpeční proti třetí lize.

Co bylo pro vás v utkání nejsložitější?

Ani nevím, co bych odpověděl. Zápas to byl dobrý, hodně důležitá byla i rozcvička, aby se člověk zahřál, tady nešla podcenit žádná maličkost. Zmrzlá umělka byla docela tvrdá, ale s tím do toho jdeme. Je to naše fotbalové povolání.

Když Admira otočila na 3:2 asi to naštve, i když je to příprava.

Už když to bylo 2:2, tak jsem si říkal, teď už to bude těžký. A když dali třetí gól, tak mě napadlo, že je asi po zápase a už si to Admira uhraje. Naštěstí jsem se pletl, ukázala se síla Přední Kopaniny a jsem za to moc rád.

Kopanině vyšel úvod duelu, kdy úřadoval kanonýr Dan Urban. Jste rád, že nebyl na druhé straně?

Já ho mám proti sobě často na tréninku, takže vím, co dovede a stojím proti němu víckrát, než musí brankáři soupeře. U něj ale fakt nevíte, co čekat. Občas se chytám za hlavu, co to zase vymyslel. Tady svoji šanci vyřešil famózně a první gól taky připravil parádně.

Když běží Urban sám na brankáře, litujete kolegu v rukavicích, nebo jste zvědavý, jakou kulišárnu váš spoluhráč vyvede?

Spíš koukám, jak si s šancí poradí. To jsou řešení, kdy si připadáte, jako když vidíte akce z Ligy mistrů. Čekám, co Dan vymyslí. Občas se mu stane, že taky šanci nedá. Ale sedm, možná osm šancí z deseti promění.

Po vítězném gólu je na videu vidět speciální oslava, kdy se slavící hráči zastaví a na chvíli jakoby ztuhnout. Prozradíte těm, co neznají, o co šlo?

To je oslava ala Jamie Vardy. Říká se tomu „Mannequin Challenge“ kdy hráči na chvíli zmrznou. On to předvedl v zápase anglické reprezentace. Přiznávám, že jsem nevěděl, že se něco takového chystá.

Když se fanoušek podívá na video a vidí góly, co jste od Admiry dostal, tak musí uznat, že jedna z branek vypadá trochu hloupě. Mrzí vás?

První gól padl vlastně do prázdné branky. U druhého souhlasím, že vypadal hloupě, sešlo se tam více chyb dohromady. Na konci všeho se mi míč odrazil od ruky přímo k soupeři, který skóroval.

A třetí gól?

„Tam to bylo od hráče Admiry dobře kopnuté a byla z toho branka. Na přední tyč se hůř dostává. Tak jsme domluvení, že to hrají spíš kluci a já hlídám věci u zadní tyče.

Ve statistikách na klubových stránkách máte starty za béčko a v přípravě i za první tým, kdy přijde premiéra v soutěžním mistráku za A tým?

V téhle sezoně jsem se za áčko do branky zatím nedostal a udělám všechno pro to, aby to na jaře vyšlo. Ale v minulé sezoně dva starty mám. Bohužel ani jeden nedopadl výhrou, jednou jsme prohráli a jednou remizovali. Uvidíme, zda a kdy mi dá trenér šanci.

Prošel jste Slavií a Bohemkou, co vás dovedlo na Kopaninu?

Začínal jsem ve Slavii a byl tam dva roky, to jsem byl ale fakt malý a byl to začátek. Pak jsem šel do Bohemky, kde byla skvělá parta. Následovala Příbram, kam mě Bohemka na přestup nechtěla pustit. Potom jsem zamířil do Tochovic, které hrály tehdy divizi. Tam jsem neměl takové vytížení, takže když mě oslovil trenér Dan Vott, který už mě jako mladšího vedl, že by mě chtěl do Přední Kopaniny, tak jsem tu nabídku rád využil.

Máte v plánu dostat se do vyšší soutěže?

Teď jsme v krajském přeboru, ale chceme se dostat s Přední Kopaninou do divize. A jestli to můžu dotáhnout ještě výš? To je ve hvězdách. Vím, že mi do ideální výšky pro brankáře nějaké centimetry chybí. K tomu chodím do práce, studuji. Uvidíme.

Kdo je vaším brankářským vzorem?

Už dlouho je to Manuel Neuer. Sleduji ho odmala, líbí se mi, jak hraje. Je to vlastně takový jedenáctý hráč v poli, ale samozřejmě je skvělý i na čáře. Takže i já se snažím hrát vysoko a pomáhat týmu.

Na Kopanině je sparťanská klika. Šéf Tomáš Cigánek, máte spoluhráče, co letenským klubem prošli. Dres Kopaniny obléká i bratr současného hráče Sparty Mejdra. Komu držíte palce vy?

V Česku Spartě, táta mě na její zápasy už jako malého bral. Třeba i na hokej. Ale nějak přehnaně to nehrotím. Asi nejvíc mě bere Bayern Mnichov.

To jste neměl nejlepší víkend, co, kdy Bayern prohrál doma s Werderem Brémy…

Ani mi o tom nepovídejte, bohužel přišla porážka, takže ztráta na vedoucí Leverkusen narostla už na sedm bodů.

Mimochodem, chtěl jste být vždycky brankářem?

Když jsem byl malý, tak se mi nechtělo moc běhat, takže jsem chodil do branky a docela mi to šlo. Jedno období jsem si říkal, že bych to klidně zkusil v útoku, ale nakonec na to nedošlo.

Výjimečně na to ale dojde. Třeba v minulé sezoně, že?

Když tu byl ještě Vávrys (Vávra) a na chytání jsme byli tři, tak mě tam trenér na dvacet minut dal. A dal jsem i gól, proti Modřanům v Radotíně. Zapomenout nemůžu ani jeden zápas v Bohemce. Hráli jsme proti Trenčínu a trenér mě za stavu 0:0 poslal na hřiště. A mně se povedlo dát hattrick.

Pojďme ještě na chvíli mimo hřiště. Když máte volno, jaký koníček u vás vyhrává. Čím se zaručeně pobavíte, když chcete relaxovat?

V posledních letech jsem začal sledovat formuli 1. Takže koukám nejen na závody, ale koukám i na zprávy ze zákulisí. Zajímá mě všechno okolo toho. A z dalších věcí si rád zahraju počítačové hry.

A jsme zase zpátky u fotbalu, nebo máte raději „střílečky“?

S kamarády si rád dám fotbal, ale říkají, že si nesmím brát moc dobré týmy, protože pak to prý není fér. Ale když to jde, tak si rád vyberu Bayern… Když jsem sám, tak dojde i na jiné hry.

Už máte jasno o tom, co nastane, když vás nebude živit fotbal?

Mojí prací jsou lymfatické masáže, jsem vystudovaný masér. Ale na Přední Kopanině máme Míru Českého, už jsme se spolu o masírování bavili. Spíš klukům z týmu udělám nějaký ten tejp. Ale pár spoluhráčů už u mě na masáži taky bylo.

Uvidíme, jak to bude, když se vám povede Přední Kopaninu posunout do divize…

Cíl je jasný, chceme postoupit. To je úkol číslo jedna. Ideální by bylo, kdyby se povedlo jít nahoru i s béčkem. Sice jsme nezvládli poslední utkání s Kbely, ale je před námi ještě půlka soutěže. Musíme jim tu domácí prohru na jaře každopádně oplatit.