Na Kopanině jsi nově. Jaký byl hlavní důvod, proč jsi nabídku přijal, a co tě na působení v klubu nejvíce zaujalo?

Nejvíc mě zaujalo to prostředí tady, které je velice příjemné. Bavili jsme se s Kubou Cigánkem už rok o nějakých projektech, které jsem dělal já na Lokádě a on tady na Kopanině. Ta naše vize nebo smýšlení po sportovní i nesportovní stránce je hrozně podobná. A nakonec z toho vypadlo: pojďme to udělat společně tady na Kopanině. Až nakonec přišla celková nabídka trénování B-týmu a pozice šéftrenéra mládeže. To naprosto splnilo mé očekávání, je to pro mne výzva a tak jsem tady.

V čem máte podobné myšlení s Kubou?

Kuba i Tomáš nevnímají ten sport jenom tak, abychom někoho jen šli učit fotbal. Fotbal je skvělý sport, samozřejmě nás všechny baví, ale často to může být jen prostředek. Dá se na to nabalit spousta věcí, má to hrozný přesah do života. Můžeme motivovat i jiné děti a rodiče k tomu, aby si podporovali vztah ke sportu a aby se tam učili a splynuli. Dělat něco s láskou, dát někomu možnost najít to bezpečné prostředí ve kterém se cítí jako doma a roste v něm jako člověk, nejen jako hráč.

Přicházíš jako nový šéftrenér mládeže a trenér B-týmu. Co pozice šéftrenéra obnáší a lze to dělat naráz s trenérem B-týmu?

Pozice šéftrenéra obnáší především pomoc trenérům. Jde o přípravu a koncepci tak, aby měl klub v mládeži ideálně nastavenou strukturu a trenéři měli potřebnou podporu. Je důležité nastavit koncepci mládeže a vytvořit prostředí, ve kterém mají trenéři možnost se na někoho obrátit, poradit se a získat podporu. Často je koncepce vnímaná, jako něco na papíru, co vymyslí vedení klubu a trenéři to pak nedělají. Tomu bychom se chtěli vyhnout, a naopak koncepci chtěli nastavit dle toho, co by chtělo vedení, trenéři a spojit do dohromady do něčeho, co bude opravdu „Kopaninské“ a každý to může vidět na každém tréninku. I kdyby to trénoval asistent a byl to zápas na druhé straně Prahy. Ale pozor, týká se to nejen fotbalovosti, ale zejména i chování a přístupu hráčů. A samozřejmě to začíná u sprchování, zdravení apod. To jsou věci, které už léta běží, ale chtěli bychom na to navázat a opravdu to propojit, aby pravidla a systém byl v každé kategorii stejný. Co se týká B-týmu, propojení s mládeží je podle mě obrovsky důležité. Kluci, kteří projdou mládeží - dorostem, tak je budu znát, potom se mohou lépe a rychleji začlenit do B-týmu. Je to přirozený ekosystém, který by měl v každém klubu fungovat. A já jsem rád, že mohu být další článek do týmu, který bude pracovat na tom, aby ty přesuny z mládežnického fotbalu do dospělého byly co nejhladší.

 

Pro lidi, co pořád úplně nevědí, co šéftrenér mládeže dělá — popsal bys svůj běžný týden? Jaká je reálná náplň té role?

Kromě toho, že se chodím dívat na tréninky a zápasy, je pro mě důležité znát trenéry, ale zároveň i jednotlivé hráče, rodiče a problematiku konkrétních kategorií. S trenéry pracujeme na jejich vzdělávání, zpětné vazbě, ale totéž u hráčů či rodičů, když chtějí s něčím pomoct, zeptat se, nebo na něčem zapracovat. Součástí mé práce jsou třeba i hospitace na trénincích, kde sleduji, jak trenéři fungují, komunikují s hráči a snažím se zjistit, kde mají své silné stránky, jak funguje jejich kategorie a v čem naopak potřebují pomoct. Často mohu na tréninku působit jako asistent či pomocná ruka přímo v tréninku. Pak je to pravidelná komunikace s vedením klubu, takový most mezi trenéry a vedením. Aby měla každá strana přehled a jasné informace o tom, co se v mládeži odehrává, kam se jednotlivé kategorie posouvají a co je potřeba zařídit, změnit nebo zlepšit. Komunikuji s partnerskými kluby ohledně přesunů hráčů, a obecně dohlížím na sportovní stránku a metodiku. Kroužků ve školách, fotbalových kempů, které pořádáme.

Prostě cokoliv se týká sportovní stránky klubu. Zní to jako soupis do knihy, ale všechno to vychází z přirozeného chodu klubu.

 

Rodič, jehož dítě u nás trénuje — proč by ho měla tvoje pozice zajímat? Co se díky ní pro jeho dítě konkrétně zlepší?

Vzhledem k tomu, že bych měl jako šéftrenér udávat určitý směr a nastavovat koncepci, zároveň přinášet metodickou a odbornou stránku, může se na mě rodič obrátit z hlediska sportovní stránky. Pokud mu nebude něco jasné, například proč dítě nějakým způsobem trénuje nebo proč se klub rozhoduje a posouvá určitým směrem, můžu mu to za klub a sportovní stránku vysvětlit. Zároveň můžeme ladit i hlubší spolupráci z hlediska rozvoje a talentu dítěte a nějakým způsobem nastavit jeho optimální rozvoj.

 

Máš za sebou 3 měsíce na Kopanině. Jaký byl? Je něco, co sis před nástupem představoval jinak, než jaká je realita?

Představoval jsem si, že přijdu a rovnou budu nějakým způsobem rozvíjet trenéry a hráče, předávat jim své odborné zkušenosti a více do toho zasahovat. To se ale postupně změnilo. Poměrně rychle jsem navnímal, že tohle není správná cesta, protože Kopanina je opravdu klub, kde hodně záleží na přátelství a příjemném duchu, který tady je. Spíš jsem tedy zvolil volnější cestu a postupné kroky. Chtěl jsem poznat nejen klub, ale i lidi uvnitř a nejdříve pochopit, jak Kopanina funguje. Větší očekávání, která jsem měl před nástupem, jsem tak nakonec hodil za hlavu a zvolil volnější přístup. Je třeba jít postupně a zejména dle potřeb trenérů, hráčů. Nic neuspěchat, ačkoliv se mnohdy zdá, že to je špatně a zní to neatraktivně. My se rozhodli prostě být poctivý a odpracovat si to postupně. 

Co se třeba B týmu týče, tam se nám zatím výsledkově tolik nedaří. Pracujeme na tom, řešíme to se všemi v klubu a věříme, že se to otočí v náš prospěch. 

 

Když se podíváš na výsledky mládeže a B týmu, co ti říkají? A co pro tebe vlastně výsledky v mládeži znamenají — je to to hlavní, podle čeho se řídíš?

B tým a mládež jsou samozřejmě poměrně rozdílné věci. Výsledky mládeže pro mě nemají úplně vypovídající hodnotu. Samozřejmě jsou kategorie, jako například U15 až U19, kde mě výsledky zajímají o trochu víc než u U9. Důležité ale je, aby hodnocení od trenéra a výkon hráčů byly ideálně vždycky lepší než samotný výsledek. Podstatné je to, co se v kategorii děje a jak se hráči interně posouvají, než to, co najdeme někde ve výsledcích. Těch příkladů může být mnoho. Výsledek vám toho vlastně moc neřekne. Pokud chcete hráče posouvat a koukali byste jen na výsledek, byl byste asi špatný trenér. Důležité je najít tu rovnováhu, nebýt sluníčkáři, protože na konci dne chceme všichni vyhrávat.

Béčko má na Kopanině specifickou úlohu i v návaznosti na áčko. Jak důležitá pro tebe bude spolupráce mezi oběma mužskými týmy?

Spolupráce je už přirozeně nastavená. Většinou spolu trénujeme - takže máme společné tréninky. Jde spíš o to, aby kluci, kteří jsou mladí a dostávají větší prostor právě v B-týmu, byli v průběhu několika měsíců schopni zasáhnout do A-týmu a měli pro něj potřebnou kvalitu. Spolupráce tam tedy je a je příjemná a dobře nastavená. Není potřeba ji nějak zásadně měnit nebo ovlivňovat, za což jsem rád.

Zajímavý v tomto směru může být také C-tým. Je možnost vytáhnout někoho z céčka do béčka a případně z béčka do áčka?

Z C-týmu do B-týmu už to vlastně proběhlo a z B-týmu do A-týmu také. Ta prostupnost je na všechny strany, spolupráce je důležitá a funguje velice dobře. C tým je každopádně více samostatné mužstvo, a kluci moc nepotřebují pomáhat a ani nechtějí, jelikož si to chtějí uhrát sami.

Máš za sebou působení v Loko Praha nebo Tempu a také řadu trenérských licencí. Co si z předchozích angažmá chceš přenést na Kopaninu?

Z Loko Praha jsem si přinesl první zkušenosti z pozice šéftrenéra, kde jsem zjistil, že nemůžu přijít s nějakým „svým“ očekáváním. Je potřeba pracovat s trenéry, jsou to pracující lidi, je potřeba jim pomáhat a nevalit na ně tlak nebo vlastní očekávání. Nejsme Sparta, nejsme Slavie, takže nikoho neničit, naopak. Je potřeba, aby ti chlapi měli radost a těšili se na tréninky. Děkuji Loko Praha za tyhle zkušenosti, tříletá zkušenost v pozici šéftrenéra mi hodně pomohla. Co se týká minulých zkušeností na Tempu Praha, to už je hodně dávná doba. Z každého klubu si ale něco odnesu, většinou ten jejich pohled na výchovu mládeže, protože každý to má jinak. Protože každý to má nastavené jinak. Někteří to řeší víc, někteří méně. Někde je ta filozofie a koncepce výraznější, jinde zase méně. Na Tempu se to vždycky dělalo dobře, byl tam tlak na trenéry, aby si hlídat tréninkový proces, což se mi líbilo. (Takže chceš ty zkušenosti přenést i sem do Kopaniny.) Určitě ale nechci být tvrdý na trenéry, chceme být kamarádi a parťáci. Hrozně rád jim pomůžu, udělám asistenta a nabídnu jim možnosti vzdělání a zkušenosti, které jsem načerpal – ať už na našich portálech nebo osobně. Jsem tady pro ně a věřím, že Kopaninu společně pomůžeme změnit ještě k lepšímu.

Co je tvůj dosavadní největší úspěch ve fotbale?

Určitě se tam řadí moje vzdělání, mám UEFA A licenci a vystudoval jsem vysokou školu.

Co přesně UEFA A licence znamená?

Z pohledu mládežnických nebo amatérských licencí je to vlastně nejvyšší licence, pak už je jen profi. Jsou tam těžké podmínky, člověk se tam dostane, jen když trénuje jako hlavní trenér třeba celostátní dorosteneckou ligu, nebo dělá asistenta u dospělých ve 3. lize. Vyšší už není.

Jak dlouho jsi studoval, abys tento certifikát získal?

Za mé doby to trvalo rok. Přihlásí se třeba 100–120 lidí a skrz přijímačky vezmou 25. Pak se to rok studuje a dělají se závěrečné zkoušky, je to vlastně takový jeden ročník na vysoké škole. Co se týče dalších kurzů, udělal jsem si Coerver 1, 2, 3, kdy na trojku jsme s kolegou trenérem hodně tlačili, aby se uspořádala, a nakonec se po pěti letech zrealizovala právě na FK Loko Praha. Takže to beru jako úspěch. Na vysoké škole jsem studoval obor Sportovní a volnočasový specialista. A velký úspěch pro mě byla i týdenní trenérská stáž v Juventusu Turín.

Z trenérského pohledu mám tři „srdcové“ úspěchy: Ročník 2000 na Tempu, se kterým jsme vybudovali skvělou kabinu a táhli za jeden provaz. Při loučení s rodičem i hráčem jsem cítil, že to bylo opravdu silné. A s mnoha těmi kluky jsem pořád v kontaktu. Podobně to bylo i na Motorletu, kde jsme s dorostenci vytvořili skvělou kabinu. Ty kluky to bavilo, těšili se na tréninky a já jsem se těšil na ně. Pro mě bylo obrovsky silné, že když třeba během tréninkového procesu cítili, že jsem v něčem polevil nebo jsem měl méně energie než na začátku, dokázali mi to říct. Ten respekt tam byl obrovský a kluci byli hladoví po tom, aby se zlepšovali. Nechtěli, abych v něčem polevil ani já. Ročník 2011 na Loko Praha, který se obrovsky stmelil a povedlo se nám dostat 4 nebo 5 kluků z I. A třídy přímo do ligy starších žáků do týmů jako Tempo nebo Motorlet. A na tyhle tři trenérské štace budu strašně rád vzpomínat.

Na Kopanině působí také kondiční specialista Robin. Ty jsi v tomto oboru studoval. Jak plánuješ spolupráci s ním?

S Robinem jsem se setkal a musím říct, že z něj může být do budoucna velký odborník. Směr, kterým se vydává, je za mě dost jedinečný. Až dostuduje a získá zkušenosti, bude v té kondiční a testovací stránce mnohonásobně dále než já. Určitě mu do toho nechci kecat, naopak s ním chci navázat spolupráci, abych udával směr a on zajišťoval testování a kondici. Kondiční stránku vnímám tak, že my trenéři často zapomínáme na to, že i herní trénink má splňovat určité kondiční parametry. Byl bych rád, aby to trenéři brali v potaz při stavbě tréninků, abychom těm hráčům dali trochu rychlosti, síly a nějaké té agility.

A-tým v minulá sezóně bohužel sestoupil z divize. Jak na tebe tým působí po sestupu? Jaký pohled na to má trenér?

Musel jsem trošku přehodnotit myšlenku, se kterou jsem přišel. Myslel jsem si, že kluci budou namotivováni hned bojovat o postup zpátky. Ale nakonec jsem si uvědomil, že Kopanina je hlavně o rodinném prostředí. Kluci se chtějí fotbalem bavit a vyhrávat. Ať už budou očekávání jakákoli, chci tým podpořit, vrátit radost z výher a docílit toho, abychom se všichni na fotbal těšili.

Co bys chtěl, aby si lidé po první sezoně tvého působení na Kopanině řekli – co se díky tvému příchodu změnilo nebo posunulo?

Byl bych hrozně rád, kdyby se první sezóna hodnotila pozitivně. Chci vidět, že se nám rozrostla základna mládeže o 10–15 %, že trenéři budou spokojenější, motivovanější a budou si více věřit v tréninkovém procesu. U B-týmu mužů bych rád, abychom se navnímali s dorostem, aby béčko bylo pilířem přechodu do dospělého fotbalu, a abychom našli ideální cestu pro posun hráčů. Samozřejmě abychom se udrželi v A třídě.

Obecně vnímám i můj příchod jako prostor pro naše vedení, Tomáše i Kubu, aby měli čas se věnovat věcem, které posunou klub dál zase v jiných oblastech, ušetřit jim trochu času. Klubu dávají opravdu všechno a jsou projekty, které by našim dětem opravdu hodně pomohli, protože ta základna potřebuje někde trénovat a ty trenéři se z něčeho musí platit. Ale více prozrazovat asi nebudu, to je na nich. Dělají to skvěle a já doufám, že se to krok po kroku bude blížit. 

Když se podíváš o několik let dopředu – jak by podle tebe měla ideálně vypadat mládež FCPK a jakou pozici by v ní měl mít šéftrenér?

Bylo by super, kdybych tady zůstal a spolupráce fungovala. Nechci mluvit jen o spolupráci, ale o tom, abychom všichni měli radost z toho, že tu jsem a jak Kopanina funguje. Doufám, že se povede kompletně stabilizovat mládež trenérsky i hráčsky, že dospělí budou hrát špičku přeboru a Kopanina udá filozofii toho, že i menší kluby to mohou dělat dobře, moderně a s nápadem. 

A jaké jsou tvoje osobní ambice pro novou sezonu?

Určitě pomoct chlapům k úspěchu, vyhrávat, bavit se fotbalem a pomáhat jim posouvat se dál. A mimo fotbal mám rozepsanou odbornou knihu pro trenéry fotbalu, což je můj projekt, který teď dokončuji, a pustil jsem se také do výroby elektrolytů. Osobním cílem je tohle dotáhnout.