V posledních čtyřech zápasech jsi vstřelil pět gólů a prožíváš svou nejgólovější sezonu na Přední Kopanině. Čím to je, že ti to teď tak padá?

Asi to bude tím, že už jsem v naší kategorii jeden z těch starších. A taky určitě tím, že kopeme hodně rohů a kluci je kopou dobře. Myslím, že to bude hlavně tím.

 

Nedávno ses vrátil z dovolené. Naskočil jsi hned zpátky do tempa, nebo jsi to v prvním zápase cítil v nohách?

Trošku jsem to cítil. Byl jsem unavenější než normálně, ale nebylo to nic hrozného. Řekl bych, že se to dalo zvládnout a pořád jsem docela stíhal tempo zápasu.

 

V letošní sezoně jste nastříleli už 59 gólů a inkasovali pouze jedenáctkrát. Je právě ofenziva vaší největší zbraní?

Určitě je to pro nás důležitý faktor. Myslím si ale, že nám hodně pomohlo i to, že jsme posílili. Přišel k nám Adam Rojt, který je podle mě hodně dobrý útočník.

 

Adam Rojt je se 14 góly druhým nejlepším střelcem soutěže a Goresz se 13 góly třetím. Jaké je mít v týmu dva takové kanonýry? A dokážeš si představit, jak by vaše hra vypadala bez nich?

Je to určitě super, protože dávají hodně gólů, což je pro nás důležité. Jsem rád, že je v týmu máme. Bez nich bychom samozřejmě taky nějaké góly dávali, ale určitě by to bylo těžší. Myslím si ale, že bychom si s tím snad nějak poradili.

 

V tabulce jste třetí, Aritma C má stejně bodů a vedoucí Admira C je o tři body před vámi. Jak situaci vnímáte v kabině? Myslíte na postup, nebo se soustředíte jen na nejbližší zápas?

Určitě to trochu vnímáme, protože víme, že postup je možný. Už jsme proti Admiře hráli a viděli jsme, že je to hratelný soupeř. Takže víme, že bychom mohli postoupit, ale samozřejmě se vždycky soustředíme hlavně na nejbližší zápas.

 

Už v minulé sezoně byl vaším cílem postup, který nakonec nevyšel. Berete ho letos znovu jako hlavní cíl?

Samozřejmě postup bereme znovu jako cíl. Je škoda, že se to loni nepovedlo, ale bohužel tam byly Modřany, které byly o dost lepší než my.

 

Soutěž je poměrně nevyrovnaná. Posledních pět týmů nemá dohromady tolik bodů jako vedoucí Admira. Je těžké přepínat mezi zápasy se slabšími a silnějšími soupeři?

Je to docela těžké. Když jeden týden hrajete proti týmu, kterému dáte šestnáct gólů, a další týden nastoupíte proti mnohem silnějšímu soupeři, není jednoduché se na to přeorientovat. Řekl bych, že je to občas vidět na našich začátcích zápasů. Poslední dobou se s tím ale dokážeme docela dobře srovnat.

 

Do loňského roku ses kromě fotbalu věnoval také atletice. Co ti z ní zůstalo a v čem ti pomáhá na hřišti?

Určitě mi z atletiky zůstala fyzička a řekl bych, že taky rychlost.

 

V kategorii U15 jste přešli z malého hřiště na velké. Jak náročná pro tebe byla tahle změna? Pomáhá tomu i hrací doba 2 × 40 minut?

Ze začátku mi přišlo, že přechod na velké hřiště bude hodně jiný. Ale po pár zápasech už mi to připadalo normální, takže to nakonec nebylo tak těžké. Určitě pomáhá i to, že poločasy nejsou tak dlouhé.

 

Nastupuješ na pozici stopera. Vyhovuje ti tahle role, nebo by ses dokázal představit i někde jinde, třeba v záloze nebo na kraji obrany?

Myslím si, že mi pozice stopera vyhovuje. Nejsem tak technický jako někteří ostatní kluci, takže jsem rád, že hraju právě tam, kde hraju.

 

Na hřišti nastupuješ s brýlemi. Nebojíš se o ně při osobních soubojích? A nepřemýšlel jsi někdy o kontaktních čočkách?

O brýle se moc nebojím, protože jsou přizpůsobené na sport. Jediné, co je trochu problém, je, že se občas ulomí nožička. Dá se ale zase přidělat zpátky. Čočky zatím nosit nechci, protože mi to s brýlemi docela vyhovuje.

 

Tvůj táta Pavel je bývalý házenkář a dnes trenér. Působil v Dukle, Lovosicích, Plzni i u reprezentací. Radí ti také s fotbalem? A dáváš na jeho rady?

Občas mi táta radí. Když se přijde podívat na zápas, tak se o něm potom spolu bavíme. Některé jeho rady mi docela pomáhají.

 

Říká se o tobě, že jsi „klidná síla“. Sedí to na tebe? Jsi v kabině tím, kdo ostatní uklidňuje?

To úplně nevím, ale je to možné. Snažím se občas kluky uklidnit, abychom se tolik nehádali. Takže by to na mě asi mohlo sedět.

 

Jaký je Martin Skočdopole jako člověk a jaký jako trenér? Je mezi tím nějaký rozdíl?

Jako trenér je Martin asi o něco profesionálnější. Ale je moc fajn a občas si dokáže udělat i legraci. Samozřejmě všeho s mírou. Přijde mi jako velice dobrý trenér i člověk.

 

Zlatý míč letos získal Harry Kane. Přál jsi mu vítězství, nebo jsi měl jiného favorita? A považuješ ho za jednoho z nejlepších útočníků současnosti?

Já osobně jsem to přál Yamalovi, ale nevadí mi, že to vyhrál Harry Kane, protože si to podle mě taky zasloužil.

 

Jak je to s fanděním ve vaší kabině? Podporujete většinou stejné kluby, nebo má každý svého favorita?

V kabině fandíme různým týmům, ale víceméně se to zase tolik neliší. Samozřejmě se ale vždycky najde někdo, kdo fandí někomu jinému.

 

A na závěr něco trochu osobnějšího. Máš nějaké „guilty pleasure“, tedy něco, co tě baví, ale moc se k tomu nehlásíš? Třeba oblíbenou hudbu, seriál nebo jídlo před zápasem?

Docela mě baví si občas něco uvařit. Před zápasem záleží na tom, v kolik hodin hrajeme. Když máme zápas ráno, často si dělám třeba vajíčka. Pokud hrajeme až odpoledne, většinou si oběd sám nevařím, ale když už ano, udělám si něco lehkého.

Hudbu moc neposlouchám a poslední dobou ani moc nesleduju seriály. Dřív jsem ale třeba sledoval Stranger Things.