Přední Kopanina – I když Martin Hašek za Přední Kopaninu už dlouho nenastoupil, místní fotbalisté mají mezi sebou stále svého „Hášu“. Prostor před stopery teď „čistí“ Jiří Háša, 24letý záložník, který v zimě na Kopaninu přešel ze Zličína. A ve středu zálohy chytil velmi dobrou formu. „Hraju defendra, nikdo jiný tady na tuhle pozici není, patřím k nejstarším hráčům v sestavě, trenér na mě spoléhá,“ říká Háša.

Cítíš se tedy jako opora týmu?
To zase ne, necítím, že by to na mně vyloženě stálo. Každý je důležitý, jen bych měl patřit k tahounům, když se podíváme na věkové složení týmu. Já nikdy nikde takovou roli neměl. Je to příjemné, když mi trenér řekne, že to na mně uprostřed stojí. Je to ocenění mojí práce.

A není to taky trochu svazující?
Takhle to neberu, soustředím se na své výkony, někdy je to dobré, někdy špatné. Jednou mi zápas vyjde, podruhé ne. Záleží na tom, jak se vyspím. Vím, že mám výkyvy. Nejsem fotbalista, co by hrál pořád super. Je to jako na houpačce.

Čím to?
Víc to bylo dřív, byl jsem mladý, teď už se to snad trochu srovnává. U mladých hráčů to tak bývá, to mi říkalo hodně trenérů.

Už ti táhne na 25 let. Do jaké kategorie hráčů tedy patříš?
Jsem střední generace, ale když kolem sebe vidím ty sedmnáctileté kluky, tak se cítím jako starej (směje se) Je to trochu nezvyk.

Jak ses v zimě ocitnul na Kopanině? Bylo to přes Güntera Bittengela, tvého souseda?
Chtěl jsem na Zličíně skončit, což jsem tam už avizoval. Hledal jsem nový mančaft, když mi Bíza (Bittengel) řekl, že na Kopanině bude trénovat Kuchy (Martin Kuchař). Sháněl jsem spíš nějaké Rakousko nebo Německo, protože si chci zařídit bydlení a každá desetikoruna se hodí. Protože se s Kuchym znám už odmalička, volal jsem mu, jestli bych s Kopaninou nemohl trénovat, jak to dělají i jiní kluci, co jezdí hrát do ciziny. On za mnou ale po dvou týdnech přišel, jestli bych nezůstal na Kopanině. Mám Kuchyho rád, bylo mi divné v takové chvíli odejít, tak jsem mu řekl, že pomůžu.

Odkud přesně Martina Kuchaře znáš?
Můj táta je už dlouho kamarád starého Bízy, jsme sousedi, navštěvovali jsme se ještě v době, kdy hrál v Německu. Pak šel do Blšan a my tam jako kluci jezdili taky. Kuchy tenkrát v Blšanech působil, takže znám jeho i ostatní hráče z té doby.

Takže to pro tebe byl dřív strejda, dnes je to tvůj kouč?
Přesně tak. Je to stejné, jako když s námi dnes chodí trénovat malý Kuchy. My si tenkrát taky chodili jako kluci zakopat s áčkem Blšan, hráli jsme třeba bago, byla sranda. Kdyby tady netrénoval Kuchy, ale někdo jiný, tak bych asi nezůstal.

Ty jsi na Kopanině byl už jednou v přípravě, ještě pod trenérem Mejdrem. Proč jsi tenkrát nezůstal?
Bylo mi řečeno, že mě neudělají, protože tam mají jiné hráče. Žádný konkrétní důvod. Dáme si s Tomášem Cigánkem pivko a probereme to. (usmívá se)

To jste ještě nestihli?
Ještě ne, teď, když se dvakrát vyhrálo, kecáme o tom, jak to válcujeme. (směje se)

Takže tě tvůj neúspěch z minulosti neodradil od dalšího pokusu?
Vůbec ne. Znal jsem tady víc kluků, bydlím kousek od Kopaniny, líbí se mi tady. Je tu pěkný stadion, v kabině sauna a vířivka, který jiný klub v divizi to má? Asi jich moc nebude. Umělka s osvětlením, rodinné prostředí, divize Kopanině sluší. Byl jsem na Zličíně, kde je sice pěkné hřiště, ale kabiny a zázemí, to je tragédie.

Když jsi u Zličína: ty jsi za něj hrál minulou sezonu v divizi, kdy tým na podzim nezískal ani bod. Oba celky hrály v přeboru vyhecované zápasy. Jak bys tyhle kluby porovnal?
Co se týče kluků v kabině, tak jsou obě party super. Ze Zličína se mi těžce odcházelo. Když vezmu kvalitu hráčů, ta je tady na Kopanině o něco větší. Kluci chtějí hrát fotbal, na Zličíně to bylo víc o náhodě. Ta sezona v divizi se nepovedla. Vyhrál se přebor, řeklo se, že se půjde nahoru, ale klub se dostal do finanční tísně, nepřišly posily, nebyla kvalita, což se projevilo.

Jak jste to v kabině brali, že jste za 15 podzimních zápasů neudělali ani bod?
Bylo to hrozné. Třeba proti Litoli jsme vedli 2:0 a prohráli 2:3. Byli jsme nezkušený mančaft, nezvládli jsme to. Nula byla šílená, taky nás trochu řezali rozhodčí, bylo to jedno s druhým.

Bereš to zpětně jako dobrou zkušenost?
Každopádně. Byl tam trenér Drahokoupil, který měl zajímavé tréninky, dalo mi to hodně. Hrálo se proti dobrým mančaftům, i když jsme prohrávali, byly to nezaplatitelné zkušenosti. Ve Strakonicích proti nám nastoupil třeba Vozábal. Bylo to úplně něco jiného než přebor. V něm už každý mančaft znáte a víte, co čekat. Ale jen pro příklad: ve Voticích jsme dostali osm gólů, jenže když tam přijela Sparta na pohár, se štěstím vyhrála 1:0. To byla obrovská kvalita.

Neměl jsi strach, že zažiješ půlsezonu bez výhry i na Kopanině? V novém roce jste včetně přípravy poprvé zvítězili až před dvěma týdny proti Blšanům...
Už jsem si říkal: Snad to nebude jako na Zličíně! V přípravě jsme nevyhráli, byl jsem z toho špatný. Pak přišly Čelákovice, porážka v poslední minutě, to samé doma Vyšehrad. Kurňa, ty mančafty nebyly lepší než my. Nakonec jsme se dočkali proti Blšanům a Českému Dubu. Byly to pro nás hrozně důležité zápasy.

Neměl jsi z nich obavu?
Ne, bral jsem to tak, že je stoprocentně zvládneme. Byla naše povinnost zatáhnout za páku a vyhrát. Podařilo se, paráda.

Je v kabině po tomhle dvojzápase cítit velká úleva? Teoreticky zachránění ještě nejste, prakticky už téměř jistě ano.
Já nad tím vůbec nepřemýšlel, že bychom měli spadnout. Věděl jsem, že tyhle dva mančafty uděláme. Máme na to, abychom byli před Čelákovicemi, Teplicemi B a dalšími. Kabina si po dvou výhrách oddechla, zvládli jsme to, ale teď chceme pokračovat, něco udělat i dál.

Kam až se můžete posunout v tabulce?
Čelákovice a Teplice B chceme přeskočit. Podle mě je to reálné. Žádný mančaft v divizi není světoborný, hrát se dá s každým. Kór u nás na Kopanině. Tady to bude mít každý těžké. Postavení týmu neodpovídá jeho kvalitě. Máme šanci jít výš.

Pokud v sobotu porazíte Teplice B, tak se zcela jistě posunete. Můžete využít euforie z posledních dvou duelů, které jste vyhráli při skóre 8:1?
Myslím, že můžeme. Budeme hrát v klidu, mančaft si na sebe zvyknul, rozchytali se gólmani, teď se vrací po trestu Jirka Švarc. Bude to dobré, určitě s Teplicemi něco uděláme.

A dáš konečně gól v mistráku?
(Usmívá se) Těžko říct, snad jo. V přípravě jsem dal dva góly Horním Měcholupům, to se mi snad nikdy nestalo. Mohl bych se trefit i v mistráku, zatím to kopu přes síť... Ani nevím, jestli jsem dal gól za Zličín v divizi. Myslím, že jeden jo.

To nevíš? Zas takový kanonýr nejsi, abys v tom měl zmatek, ne?
Já jsem na tohle lempl, statistiky si nevedu, je mi to nějak jedno. Nejsem ani extra hlavičkář, Kuchy se mě nedávno ptal, jestli jsem někdy dal gól hlavou. Já nevím, nepamatuju si to, fakt nevím. (usmívá se) Mým hlavním úkolem je zajišťovat to dozadu, aby nás soupeř nepřečíslil.

Převzal jsi roli, kterou na Kopanině plnil Martin Hašek. Na tebe spoluhráči na hřišti také volají Hášo, Hašane. Cítíš nějakou podobnost?
(Směje se) Jenom v přezdívce, i když Háša je moje příjmení. Po tátovi mi hodně lidí říká Bédo, ale tady se chytil Háša. Co se týče Martina Haška, to je jiný kalibr. On tu hru čte, já to musím zatím oběhávat.

Nevadí ti, že se na tebe křičí příjmením?
Plno lidí si myslí, že se jmenuju Hašek a Háša je jenom moje přezdívka. Pak se mi omlouvají, ale je mi to jedno, už jsem si na to zvyknul. Jediný Bíza mi říká Bédo, slyším na oboje.

Tebe je zase prý hodně slyšet v kabině. Je to pravda?
Největší srandista je Tomáš Bláha, z něj to lítá. Ale je pravda, že jsem hlasitější typ. Nemám rád ryby, co jen přijdou, sednou si, odtrénují, odejdou. Když se vyhraje, musí se udělat zábava, zazpívat si.

Třeba kopaninskou hymnu? Absolvoval jsi nováčkovský rituál, kdy se hymna zpívá před celou kabinou?
Byl jsem jediný nováček na zápisném, takže jsem ji zpíval sám. Snad to nebylo tak strašné, kluci říkali, že jsem byl za poslední roky jediný hráč, který zvládnul třetí a čtvrtou sloku, snad dobrý. (usmívá se)

Jaké jiné kluby jsi prošel kromě Zličína?
Duklu a Spartu v mládežnických kategoriích, pak Velvary ve středočeském přeboru, Zličín a teď Kopanina.

Bereš divizi jako svůj strop, nebo tě to láká ještě výš?
Mám teď ambice dodělat školu a věnovat se práci. Fotbal beru jen jako koníček k tomu. Už před pěti lety mi bylo jasné, že se jím nebudu živit, takže se fotbalem jenom bavím.

Co děláš za školu a práci?
Metropolitní univerzitu, mezinárodní vztahy a diplomacii. Co se týče práce, dělám ve firmě, která se zabývá úpravou vody. Je to obchodničení, každý den jinde, různí lidé, docela zábava. Investice do vody se vyplatí. Máme přístroje, které odstraňují její tvrdost, zbavují ji bakterií, přebytečných minerálů, je toho víc. Ale není to žádný filtr, jak to dělá většina firem. U nás jde o elektromagnetickou úpravu vody.