Přední Kopanina - Svou první divizní branku v životě si Jan Horák pošetřil na pravý čas. Kopaninský univerzál nastoupil v mlze na hřišti Kladna B v útoku a svým gólem zajistil týmu velmi důležitou výhru 1:0. „Konečně jsem se trefil. Před sezonou by mě nenapadlo, že bych mohl na gól čekat až do posledního zápasu, ale o to byl ten gól důležitější. Doufám, že jsem si něco pošetřil na jaro,“ usmívá se Horák.

Kolik gólů sis pošetřil?
V minulém rozhovoru před sezonou jsem plánoval, že bych dal v divizi rád deset gólů, takže jsem si jich na jaro pošetřil devět. Ze svých cílů neslevuji.

Tak dlouhé čekání na gól tě ale určitě zaskočilo, ne?
Nikdy jsem nebyl extra střelec. Ale třeba v Meteoru jsem na svůj první gól čekal taky poměrně dlouho, takže to nebyla žádná nová situace. Tady na Kopanině to bylo způsobené tím, že jsem neodehrál všechny zápasy, navíc jsem nastupoval v obraně, odkud se střílí mnohem hůř. Pak jsem šel do útoku, ale celkově jsme moc gólů nedávali. Já pořád věřil, že to přijít musí a dočkal jsem se.

Nebyl jsi z toho čekání trochu nervózní?
Nebyl, vždycky se dočkám (usmívá se).

Připomínali ti spoluhráči v kabině, že ses stále netrefil?
Ne, kluci mě spíš povzbuzovali, že to přijít musí.

Ale nepřicházelo to ani v závěru, kdy už jsi hrál v útoku.
Já se neberu jako klasický útočník. Byl jsem na hrotu spíš proto, abych udělal tu černou práci a Sváťa Sýkora mohl být ve vápně na zakončení. Já jsem hodně presoval, chodil do soubojů a snažil se o gól hlavně při standardkách.

V přeboru jsi při postupové sezoně nasázel 13 gólů. Je tedy divize úrovní o hodně výš?
Rozdíl to je každopádně. V přeboru jsme šli do každého zápasu s tím, že gól prostě dáme. Nebyli jsme zalezlí, ve většině případů jsme do soupeřů bušili. Pak máš mnohem víc příležitostí ke skórování. V divizi je kvalita soupeřů jasně vyšší, dostaneme se pod tlak, což se nám v přeboru nestávalo. Soupeři už jsou stejně dobří jako my, občas jsou i lepší. Bojovnost, důraz, běhání, to je někde jinde než v přeboru.

Přesto jsi chtěl dát 10 gólů. Opravdu tenhle cíl pořád platí?
Platí. Vím, že je to na první rok v divizi hodně gólů, ale nechci si ty cíle zmenšovat. Pokusím se na jaře.

To aby ses rozstřílel.
Jo, rozstřílím se určitě v zimě. V ní se mi tradičně daří, nejvíc pak při generálkách. V té před podzimem jsem dal hattrick Libuši. Potřeboval bych to přenést i do mistrovských zápasů.

Teď se ti to konečně povedlo. Jak bys popsal svůj gól proti Kladnu B?
Oivind dostal míč do lajny, nemohl vystřelit, takže centroval. Dal mi to krásně, já jen mohl zavřít oči a propálit gólmana s dobíhajícím obráncem.

Zavřel jsi oči?
Ani nevím. Jen jsem se snažil o co největší ránu. Naštěstí jsem to trefil výborně, měl jsem strach, abych nepřekopnul stožáry za brankou.

Zdálo se mi, že jsi ještě po gólu stinul nafackovat obránci, když jsi chtěl rychle běžet oslavit gól.
To ne, možná to tak vypadalo na videu kvůli špatné koordinaci pohybů. Já se soustředil na to, abych pořádně trefil míč. Obránce mě pak vůbec nezajímal.

Byla to v tu chvíli na hřišti velká úleva? Konečně mám divizní gól...
V tu chvíli jsem nad tím ani nepřemýšlel. Spíš jsem byl strašně rád, že jsme vedli a přiblížili jsme se třem bodům.

Byl to pro tebe aspoň speciální gól, když byl první v divizi?
Ne, tohle byl jen jeden z gólů, výborné je, že byl tříbodový. Kdyby to byl gól v posledním zápase sezony a zajistil nám třeba záchranu, to by bylo jiné. Nijak zvlášť to neprožívám. To ligový gól by byl asi jinde (směje se).

Jaký to byl proti Kladnu B vůbec zápas?
Dost těžký, obrovské hřiště, bylo to o běhání, důrazu a soubojích. Všechno komplikoval terén, který byl měkký a mazlavý. Mnohem rychleji ubývaly síly.

Věřil jsi po gólu, že těsné vedení udržíte? Kladno vás ve druhém poločase zatlačilo.
Musím říct, že jsem věřil. V kabině byla opravdu dobrá nálada, byli jsme nahecovaní. A na hřišti jsem cítil, že to nebyla jen nějaká slova do větru. Každý z nás šel tvrdě za třemi body. Z Kladna B jsme určitě měli respekt, vypadali, že budou silní. Měli posily z áčka, ale těch šancí si nevypracovali tolik jako my. Rozhodčí zvládal zápas výborně, cítil jsem, že by to mohlo vyjít.

Čím to, že jste se v závěru podzimu tak zvedli? V posledních čtyřech kolech jste třikrát zvítězili.
Myslím, že si spousta lidí prostě jen zvykala na divizi, na jiné prostředí a soupeře. Zjistili jsme, že je to soutěž, kde je zapotřebí mnohem víc bojovnosti. Snad jsme se už naučili dohrávat zápasy, udržet vedení. To je důležité, protože jsme na podzim několik zápasů v závěru ztratili a ty body pak chybí. Je něco pravdy na tom, že nováčci platí v tomhle směru daň. I když my jsme nováček a nakonec máme 20 bodů, takže ta daň zas tak velká nebyla.

Takže můžete být spokojení?
Určitě můžeme. Meteor už není nováček a má jen o čtyři body víc. Dukla B má jako nováček o šest bodů méně než my. My jsme devátí a můžeme se v zimě v klidu připravovat.

Nejste přeci jen trochu smutní z toho, že nejste o něco výš?
Nic takového jsem neslyšel, když se nad tím ale zamyslím, tak jsme výš být mohli. Čelákovice a Admira, to jsou dva domácí zápasy, které jsme v závěru nezvládli. Tam nám uteklo pět bodů, s nimi by to bylo o dost veselejší.

A jak hodnotíš svůj první půlrok v divizi?
Dal jsem jeden gól, s tím nemůžu být moc spokojený. Byly zápasy, kdy se mi vůbec nedařilo, některé se mi povedly. Když to shrnu, moc dobré to z mé strany nebylo. Byl jsem zvyklý mívat lepší sezony.

Čím to?
Pořádně jsem nestíhal tréninky, byly týdny, kdy jsem přišel jen jednou a pak jsem se třeba ani nedostal do nominace na zápas. Měl jsem herní i tréninkové výpadky, to byl hlavní důvod toho, že jsem se nedostal do pořádné formy. Před sezonou byly stanovené nějaké podmínky, které musí každý splňovat, a já je nesplňoval. Pak jsem se nemohl divit, že jsem nehrál. Bylo to zaviněné prací. Měl jsem slíbeno, že mě budou pouštět, ale někdy to o fous nevyšlo. Na Kopaninu nejezdí tolik autobusů, takže když jsem jeden nestihl o pár minut, přijel bych dalším na trénink téměř o hodinu později. To je pak znát.

Pořád děláš messengera? Co přesně ti vlastně v práci slíbili?
Že nebude problém s uvolňováním na tréninky. Je pravda, že mě pouštěli, ale třeba právě o těch deset minut později, což je problém. Bohužel při téhle práci si moc nemůžete časy vybírat. Já jsem hlavně rád, že jsem skloubil práci se školou a něco si vydělám.

Jakou školu děláš?
Pedagogickou fakultu, obor tělesná výchova a výpočetní technika. Dřív jsem přerušil studium, teď jsem se vrátil. Na výpočetní technice jsem sice v prváku, ale na těláku jsem dál.

Takže bys mohl být časem trenér?
To bych mohl, ale zatím mě to neláká, trenér má moc velkou zodpovědnost, já nejsem dobrý typ na trénera. Spíš mě láká vyzkoušet si dělat učitele tělocviku. To by mohlo být zajímavé, uvidíme.

V sobotu mě zaujalo, že jsi odehrál proti Kladnu B celý zápas a pak jsi jel přímo na utkání béčka. Kde v sobě bereš tolik sil?
Měl jsem dobrou náladu a vydařený zápas za sebou. Kluků z béčka bylo málo, párkrát jsem za béčko byl, rád si jdu zahrát. Šel jsem tam ale až ve druhém poločase, jak jsme byli dohodnutí. Těšil jsem se hlavně po zápase do vířivky (usmívá se).

Gól jsi dal i za béčko, takže sobota vyšla, ne?
Uzavřel jsem výsledek na 5:1. Byl to vydařený den. Dvě výhry a dva góly. Paráda.

Za béčko se ti vůbec dařilo. Tam jsi, narozdíl od áčka, góly střílel.
Aspoň tak. Bylo by špatné, kdybych se neprosadil ani v I. A třídě.

K tomu, aby ses prosadil na jaře v divizi, potřebuješ trénovat. Máš představu, jak budeš stíhat v zimě?
V práci mám dohodnuto, že můžu odcházet tak, abych tréninky stíhal. Pro mě je výhoda, že se v zimě tréninky přesunují blíž metru, takže bych je měl stíhat v pohodě.

Jako messenger jezdíš na kole. Co takhle vyrazit na trénink na něm, když ti ujede autobus?
Už jsem byl na kole i na Kopanině, ale není to tak rychlé, je to do kopce a pak je horší cesta zpátky, protože až k Evropské ulici nejsou lampy. Je to nebezpečné.

Před sezonou jsi říkal, že jsi na divizi natěšený. Splnila tvé očekávání?
Určitě splnila. Změnili jsme prostředí, soupeře, všechno je rychlejší. Je to vyšší soutěž, což je opravdu znát. S přeborem se to nedá srovnávat.

Takže tě divize víc baví?
Dá se to tak říct. Je to prestižnější soutěž.

A vy v ní před odvetami můžete být relativně v klidu. To je před zimou asi hodně důležité, souhlasíš?
Stoprocentně. Můžeme se připravovat v pohodě. Když hrajete o postup nebo o záchranu, už v zimě cítíte, že musíte. Pořád něco musíte. Takhle je všechno klidnější. Na zimu se těším. Pořádně se připravíme a na jaře budeme ještě lepší.