Přední Kopanina - Čekaly se od něj góly, měl se stát novou hvězdou útoku Přední Kopaniny. Jenže Pavla Sedláčka od začátku sezony trápily zdravotní problémy. Odehrál jen 109 minut a zranil si koleno. Proti Rakovníku se ale vrátil do sestavy ve velkém stylu: vyrovnávacím gólem rozjel obrat a pomohl tak k důležité výhře 2:1. „Po dlouhé době jsem byl na hřišti, dal jsem gól a vyhrálo se. Tím ta radost z návratu pro mě byla ještě znásobená,“ řekl 29letý Sedláček.

Góly jsi střílet nezapomněl. A co zdraví?
Koleno mi po zápase zase trochu nateklo, takže jsem na začátku týdne netrénoval naplno, ale nemělo by to být nic vážného.

Co přesně tě trápilo?
Před dvěma roky jsem byl na plastice křížového vazu v koleně. Když jsem se dal dohromady a přišel na Kopaninu, zase jsem si koleno silně podvrtnul. Na začátku jsem měl strach, aby vaz nebyl zase přetržený, což se nakonec nepotvrdilo. V takovém případě bych byl další rok mimo. Naštěstí už zase hraju, ale musel jsem pořádně posilovat, trénovat a koleno zpevňovat.

Trenér Mejdr mluvil o tom, že se čekalo, až si řekneš, že můžeš nastoupit. Zdá se, že jsi návrat načasoval optimálně.
Bohužel jsem měl v utkání jeden moment, kdy jsem koleno cítil a po zápase mi malinko nateklo. Pocitově by to nemělo být nic vážného, možná jsem ten návrat přece jen lehce uspěchal. Ale už jsem chtěl hrozně hrát, pomoct, fotbal miluju, cítil jsem se dobře, tak jsem to chtěl zkusit.

Tvou kariéru docela brzdí zranění, viď?
Trochu jo. Už jsem měl zlomený nárt, klíční kost, problémy s kolenem. Musím být opatrný. Dobré je, že koleno je funkčně v pořádku, jen musím pořád poctivě posilovat. Beru to vážně, do posilovny chodím často, začal jsem si kupovat speciální výživu, věřím, že se dám do kupy. Nebrečím, že mě bolí koleno. Chci hrát a dělám pro to hodně.

Aby se z tebe nestal takový kopaninský Vladimír Šmicer. Jeden zápas hraje, pak několik týdnů stojí.
(Směje se) No, zatím to tak vypadá. Mrzí mě to hrozně, chtěl jsem Kopanině od začátku divize pomoct. Mám něco odehráno ve vyšších soutěžích, doufal jsem, že bych byl platný. Ale osud tomu chtěl jinak. Věřím, že se v budoucnosti vrátím naplno a ještě si za Kopaninu hodně zahraju.

Ovšem hostování z Čáslavi ti končí v zimě.
To ano, ale myslím, že tak na 95 procent zůstanu i na jaro.

Proti Rakovníku jsi dal gól. Byla to pro tebe velká úleva, že jsi se hned trefil a nemusíš na první trefu dlouho čekat?
Jasně, že jo. Ale musím říct, že se na Kopanině necítím pod nějakým tlakem, takže i kdybych gól nedal, nebyl by to žádný problém. V klubu je strašně pozitivní atmosféra. To jsem dřív na vyšší úrovni kolikrát nezažil, člověk pak nebyl tak psychicky v pohodě. K tomu, aby útočník dával góly, musí být samozřejmě zdravý, ale také psychicky vyladěný. Na Kopanině je taková pohoda, že jsem absolutně bez stresu. Atmosféra je super, jdu si zahrát fotbal, baví mě to, už mám taky nějaké roky, takže o stresu nebo nervozitě vůbec nemůže být řeč.

Dřív to tedy u tebe tak nebylo?
Prostředí na vyšší úrovni nebylo vždycky ideální. Člověk cítil tlak, nebyl v pohodě, proto to třeba do branky tolik nepadalo. I proto jsem rád, že na Kopanině žádný tlak není.

Ty jsi hráč druholigové Čáslavi. Jaká byla tvoje fotbalová cesta až do profesionálního klubu?
Začal jsem v Hranicích na Moravě, kde jsem hrál v dorostu druhou ligu. Muži tenkrát hráli třetí ligu a chtěli, abych tam šel. Jenže já dal přednost studiím v Praze na FTVS. Nikoho jsem tady neznal, dostal se do Dukly, kde jsem začínal v I. A třídě. Po postupu do přeboru jsem měl v půlce soutěže 15 gólů a dostal jsem nabídku od Sparty B, kam jsem šel do přípravy. Jenže jsem dostal zápal plic.

Takže pech.
Docela jo, příprava pro mě hned skončila a pokračoval jsem v Dukle, kde jsem vyhrál nejlepšího střelce přeboru. Měl jsem štěstí, že Bohouš Strnadel začínal na Kopanině až v druhé polovině sezony. Já měl před ním střelecký náskok z podzimu, proto jsem toho kanonýra vyhrál (usmívá se).

Bohouš Strnadel už za áčko na Kopanině moc nehraje. Staneš se tedy jeho nástupcem?
Že bych byl nový Bohouš? Ten se rodí jednou za sto let! Dát 100 gólů za tři roky v přeboru? To klobouk dolů. Já vyhrál střelce jednou a vím o čem to je. Nic jednoduchého. Pro mě je Bohouš pan Fotbalista.

Zpátky k tvé kariéře. V Dukle jsi vyhrál nejlepšího střelce přeboru a co bylo dál?
Vytáhl si mě třetiligový Břevnov, který vedl trenér Urban. Tam to bylo fajn. Pak si mě právě vyhlédla Čáslav, která hrála také třetí ligu, abych pomohl k postupu. Druhá liga se vykopala a já v Čáslavi zůstal. Podzim jsem tam odehrál, ale v půlce jara začaly mé zdravotní problémy. Když jsem se uzdravil, byl jsem ve Vyšehradě, Vlašimi a Krči.

Byl jsi profesionální fotbalista. Jaké to je?
Samozřejmě je fajn, když se můžeš věnovat jenom fotbalu, dělat ho naplno. Já si tu dobu užil, moc se mi to líbilo, bylo to opravdu příjemné.

A ještě příjemnější by to bylo, kdyby tě nemoc nepřipravila o možnost prosadit se ve Spartě, ne?
Člověka napadne, co by mohlo být, kdyby. Ale že bych z toho byl nějak strašně zklamaný, to ne. Neberu to tragicky, ale střízlivě. Stalo se, přišla nemoc, tak to prostě je. Nežiju z minulosti, že bych si dodnes říkal: kde já mohl hrát.

Sparta tedy nevyšla. Na co nejraději vzpomínáš, když jsi hrál v Čáslavi?
Moc hezký zážitek byl, když se nám podařilo vyřadit z poháru Slavii. To byl hezký úspěch. Tehdy jsem hrál pod útočníky a vycházel na mě Lukáš Jarolím. To je výborný fotbalista, bylo hezké si proti němu kopnout a porazit ho.

Hrál jsi druhou ligu, prošel několik klubů ve třetí lize. Proč ses tedy rozhodl jít na Kopaninu, do celku divizního nováčka?
Procházel jsem těžkým obdobím, zranění a věci okolo. Když chceš hrát fotbal na lepší úrovni třetí ligy, musíš poctivě trénovat, třeba i dojíždět, a to se těžko kloubí s prací. Bylo to jedno s druhým, nechtěl jsem být dál pod stresem, který s tím vším souvisí. Chci se fotbalem bavit, našel jsem si práci na Praze 6, dělám marketing v jedné cestovní kanceláři, všechno mi pěkně navazuje. O výborné atmosféře už jsem mluvil, takže si nemyslím, že by to byl krok dolů. Naopak: když budu zdravotně v pořádku, může být pro mě Kopanina velká vzpruha.

Takže ještě pomýšlíš na to, že bys mohl hrát fotbal profesionálně?
Nikdy neříkej nikdy. Nemůžu říct na sto procent, že bych to už zapíchl, ale jsem realista. Na Kopanině se mi líbí, mám dobrou práci, to by musela přijít opravdu lákavá nabídka z první nebo druhé ligy.

K tomu bys na sebe potřeboval upozornit nějakými góly, ne?
Samozřejmě. Já si ale nedávám žádné gólové cíle, nechci sám sebe dostávat pod tlak. Hraju pro radost a tak to i zůstane.

Na Kopanině se ti tedy líbí. Jak jsi ale tenhle klub vnímal, když jsi byl soupeř?
Pamatuju si starší kluky, Honzu Charváta, Míšu Buzka i Tomáše Cigánka, když ještě hrál za áčko. Tenhle klub mi vždycky přišel hodně sympatický. Jsem z menší vesnice, což je vlastně i Kopanina, ale fotbal tady má velkou úroveň. Prostředí, atmosféra, všechno perfektní. Z mého pohledu není co vytknout. Kopaninu jsem vždycky vnímal jako příjemný rodinný klub. Zdála se mi jako ideální volba a to se potvrdilo.

Zkusil jsi profifotbal - kdo z Kopaniny by se mohl časem chytit výš?
Každý pracovitý hráč. Jasně, že musí být nějaký talent, ale až devadesát procent můžeš dohnat tréninkem. Na Kopanině jsou šikovní mladí kluci. Líbí se mi třeba jak hraje Sláva Houška, ten je hodně perspektivní, když bude makat, na velký fotbal stoprocentně má. Šikovný je i Honza Slaboch s Davidem Průšou. Musí věřit a pracovat.

Ty jsi teď jako zraněný pracoval hodně, ale spíš v posilovně. Jak jsi prožíval dobu, kdy jsi nemohl hrát?
Nesl jsem to těžce. Když nemůžu hrát, tak mám skoro absťák. A taky mi to bylo nepříjemné vůči klubu. Přišel jsem s velkým očekáváním, že pomůžu a hned jsem skončil na marodce. Teď se vracím a jsem přesvědčený, že ještě budu platný, až se dostanu do pořádné formy. Uvědomuju si, že bych měl pomoct, už mám něco odkopáno.

To bys taky mohl chodit zahrávat penalty, tahle disciplína Kopaninu trochu trápí.
Dlouho jsem penalty nekopal, ale když mě trenér určí, tak není problém, vezmu si míč a půjdu. Kolena by se mi nerozklepala.

Co vůbec říkáš na umístění Kopaniny v tabulce?
Očekávání byla vyšší, ale máme opravdu dobrý mančaft. Zranění to narušila. Nemáme zas tak široký kádr, abychom mohli konkurovat nejlepším, když pár lidí vypadne. Často někdo chyběl a trenér musel v sestavě improvizovat. Když se pořád sestava mění, není to ideální. Někteří kluci nehráli na svých postech, řešilo se to operativně. Pak těžko můžete chytnout nějakou zápasovou vlnu. Taky jsme spoustu bodů smolně ztratili. Jsou tady dobří fotbalisté, měli bychom se dostat do horní poloviny tabulky a být v klidu.

Teď vás čekají první Jirny. S čím tam jedete?
Že nemáme co ztratit. Jirny mají v sestavě spoustu výborných hráčů, minulé kolo prohrály, musí vyhrát. My pod žádným extra velkým tlakem nebudeme. Rozhodně nás čeká velmi těžký zápas, v něm ale můžeme jen překvapit.

Ještě bych se vrátil k tvé práci: jaké vlastně nabízíte zájezdy?
Děláme hlavně ty dražší věci pro movitější klientelu. Já teda přímo zájezdy nenabízím, ale kdyby chtěl někdo jet na tropičtější dovolenou na Mauricius, Maledivy nebo třeba do Dubaje, můžu mu pomoct. Pokud máte zájem, určitě si ty zájezdy kupte u nás, třeba tam bude i nějaká fotbalová sleva (usmívá se).