Přední Kopanina - Už ani on v to nedoufal, ale je to tak: 38letý útočník Oivind Giil zase po deseti letech září v dresu Přední Kopaniny v divizi. Proti Vilémovu naskočil na půlhodinu, trefil břevno a hodně oživil hru. Naposledy v Chodově hrál v základní sestavě a dal vedoucí gól. „Když jsem se v létě na Kopaninu vracel, nenapadlo mě, že bych si ještě mohl zahrát divizi,“ přiznává norský střelec.

Byl jsi u toho, když Kopanina hrála divizi před 10 lety naposledy. V čem je teď tahle soutěž jiná?
Zdá se mi, že je teď o dost běhavější, už není tak technická.

Takže tobě asi víc seděla před lety. Je to tak?
Samozřejmě, technický fotbal miluju. Ale i teď jsem měl do fotbalu obrovskou chuť. Delší dobu se mi vyhýbají zranění, jsem moc rád, že si můžu ještě divizi zahrát. Pořád je to dobrá soutěž, i když si nemyslím, že by byl nějaký rozdíl mezi špičkovými týmy přeboru a některými divizními týmy.

Na Kopanině toho pamatuješ dost. Jak se klub za těch deset let změnil?
Celkově je na vyšší úrovni. Tím nechci říct, že to tenkrát bylo špatné, ale udělal se pokrok třeba s mládeží. A také se klub už nejmenuje ČZU, ale Přední Kopanina.

Vzpomeneš si někdy na dobu, kdy jsi řádil v jejím útoku a vystřílel čtvrté místo v divizi?
Jasně, vzpomenu. Byly to opravdu krásné časy. Tenkrát jsme měli zkušenější tým, hrál se taky trochu jiný fotbal. Kromě mě to ze současného týmu pamatuje Honza Charvát a Míša Záhorec. Je hezké si to občas připomenout.

Ty jsi v posledních letech putoval mezi Přední Kopaninou a Černolicemi. Z těch už ses dvakrát vrátil. Co tě na Kopaninu táhlo?
Byli jsme s vedením FCPK domluvení, že se v létě vrátím do béčka. Středočeský přebor v Černolicích byl náročný na cestování. A taky tam chodilo málo lidí na tréninky, tedy skoro nikdo. Když pak přijdeš na trénink a nikdo tam není, taky přestaneš chodit.

Přišel jsi jako hráč béčka, ale teď záříš v A-týmu. Doufal jsi při návratu, že bys ještě moho naskočit v divizi?
To ne, už jsem nevěřil, že ještě někdy v divizi nastoupím, sám jsem z toho překvapený. Snad jsem to zvládl.

Jsi teď vlastně hráč áčka nebo béčka?
Jsme domluvení, že přijdu áčku na výpomoc, když bude třeba. A teď to bylo nutné, protože byli zranění dva útočníci. Jsem schopný odehrát poločas, nebo 70 minut, víc nevydržím. Dobré pro mě bylo taky to, že Chodov a Vilémov nebyly špičkové divizní týmy, o to to pro mě bylo lehčí. Teď v sobotu proti Českému Brodu to bude jiné. Čekají nás mnohem těžší soupeři, než jsme potkali v posledních dvou zápasech.

Říkáš nás, takže budeš opět v základní sestavě?
To nevím. Tenhle týden jsem netrénoval. Pokud bude potřeba, naskočím třeba na pár minut. Všechno záleží na trenérovi.

Ale ty se pořád na divizi cítíš, ne?
Já jo, cítím se dobře. Pořád můžu týmu nějak pomoct, tak proč ne? Kopanina má pořád dobrý tým jako před lety. Co tady zůstává, je dobrá parta. Kluci umí hrát fotbal, můžeme být v horní polovině tabulky. Je tady moc kvalitní mužstvo, jen někteří kluci potřebují nabrat zkušenosti, potřebují se zklidnit, někdy víc podržet míč, ne ho jen odkopávat.

V tomhle směru pomáhá přítomnost Martina Haška, který ale kvůli vytížení ve Spartě chodí málo.
Háša je pro tým velice důležitý. Je to pan Fotbalista, dokáže probudit všechny kolem sebe, i soupeři z něj mají respekt.

Před tebou taky, ne? Jméno Giil je v divizi hodně známé, nemyslíš?
Ne, to už je dávno zapomenuté.

Teď se můžeš připomenout.
To je pravda, když budu hrát, pokusím se o to.

Kdo tě teď viděl hrát, říká: Kde se v něm ve 38 letech bere ta chuť? Tak kde?
To se neztratí. Dlouho jsem nebyl zraněný, což je první předpoklad. A jinak? Když máš fotbal rád...

Po dlouhé době jsi teď v divizi skóroval. Byl ten gól v Chodově pro tebe nějak speciální?
Já to tak neberu. Každý gól mě potěší. Hlavní je, že jsme konečně venku vyhráli. Když dali domácí na 1:1 a my byli v deseti, tak už asi věřil málokdo. Ukázalo to sílu týmu, ani v deseti se nevzdal. To je opravdu důležité, je potřeba v tom pokračovat i v dalších zápasech.

Ještě k tomu tvému gólu: vypadalo to, že přesně víš, co děláš, kam střílíš. Tohle je síla zkušených hráčů, jako jsi ty. Souhlasíš?
Ten gól vypracoval Míša Buzek, který hraje opravdu výborně. Krásně utekl, krásně mi nahrál, já se jen podíval, kde stojí gólman a chtěl jsem míč umístit co nejvíc k tyči. Netroufám si říct, jestli by to třeba nějaký mladý kluk nedal. To nejde. Já taky někdy své šance neproměním. Teď jsem zachoval klid, měl jsem kolem sebe taky docela dost protoru a času. Každopádně jsem míč trefil, jak jsem chtěl.

Co ti říkal po zápase trenér Mejdr?
Jen tak dál, byl spokojený.

Další věc, které si u tebe musí fanoušci všimnout: ani ve veteránském věku neztrácíš svou pověstnou rychlost. Jak to děláš?
Nevím, možná je to tím, že občas chodím hrát futsal a hanspaulku. Žádný speciální trénink nemám. Ale zase bych to nepřeháněl, myslím, že je na Kopanině spousta kluků rychlejších.

Ale žádný z nich nekope pravou a levou nohou tak vyrovnaně jako ty.
Mám silnější pravačku, ale nemám problém kopat ani levou nohou. To je pravda. Jenže to se dá těžko změřit, jak kopeš pravou nebo levou. Prostě buď trefíš, nebo netrefíš.

Ty ses málem trefil z přímého kopu proti Vilémovu. Na Kopanině se několikrát pouštělo video, jak jsi přišel k míči, chtěl kopat pravačkou, pak sis to rozmyslel, rozběhl ses na levou nohu a trefil břevno. To se nevidí ani v lize.
Prostě se mi zdálo, že z takového úhlu je výhodnější kopat levou nohou. Já se to naučil jako malý kluk v Norsku. Měli jsme tam trenéra, pod kterým jsme museli před každým tréninkem kopat dvacet minut svou slabší nohou. To tě vycvičí.

Do kdy chceš vůbec hrát fotbal?
Nevím, neplánuju to. Budu hrát, dokud do půjde. Ještě nejsem tak starý. Zatím nemám děti, tak je toho času víc. Taky mám docela časově náročnou práci, dělám jednatele ve spediční firmě, tak bude záležet, jak se to vyvine všechno dohromady.

Dřív jsi říkal, že bys děti chtěl.
V tomhle směru zatím nejsou žádné novinky, ale barák už stojí.

Takže už v Česku zůstaneš?
Vypadá to tak, jsem tady už 12 let. Byl jsem ale v létě v Norsku na dovolené a zpátky do Čech se mi vůbec nechtělo. Byla to krásná dovolená, klid. V Norsku bylo nejlepší počasí od roku 1983, každý den přes 25 stupňů, to tam moc často nezažiješ.

Chybí ti Norsko hodně?
To víš, že chybí. Ale na podzim sem přijede návštěva, já se zase domů vydám na Vánoce. Pořád jsem v kontaktu.

Takže doma je pořád v Norsku?
Ano, domov je Norsko. Sice už myslím jako Čech, ale jsem pořád Nor, který tady žije.

O českém občanství neuvažuješ?
Ani ne, nepotřebuju ho, nemám s tím problémy. Pořád mám jen norské.

A z Kopaniny už se nikam nechystáš?
Ne, už nikam nepůjdu. Hraju tady za áčko, béčko, za starou gardu. Jsem spokojený. V Černolicích jsem byl hlavně kvůli svému dobrému kamarádovi Martinovi Kuchařovi, hráli jsme spolu i v Brandýse. Zkouším ho zlomit k nám do béčka, zatím neúspěšně.

To by pak bylo béčko Kopaniny hodně silné, což je už teď. Po Praze se povídá, že duo Giil - Strnadel nastřílí v I. A třídě dohromady třeba 70 gólů. Co tomu říkáš?
Já si žádné cíle nedávám. Hlavně, aby nás fotbal bavil. Myslím, že máme v béčku dobrý tým, když se sejdeme a zápasy nekolidují s áčkem. A moje souhra s Bohoušem? On je super útočník, výborný hráč, lepší než já. Škoda jen, že už nemůže trénovat. Kdyby mohl, hrál by teď za áčko on a ne já.