Přední Kopanina - Má být novým střeleckým esem Přední Kopaniny. Útočník Svatopluk Sýkora se dočkal svého prvního divizního gólu ve 4. kole, prosadil se v Chomutově, ale jeho trefa k bodům nepomohla. Pomoct však může jemu. „Konečně ten gól přišel. V přátelácích se mi úplně nedařilo. Snad jsem to protrhnul a bude to tak pokračovat,“ říká 20letý Sýkora, který naposledy působil v konkurenční Dukle.

Trefil ses v poháru proti Královu Dvoru, ale v divizi jsi čekal až do Chomutova. Myslel jsi na to?
Jsem mladý hráč, trochu víc si to beru. Ale nedá se říct, že jsem byl na hřišti nějak nervní, to ne. Spíš jsem cítil to očekávání kolem mě. Všichni mi v dobrém říkali, že už ten gól musím dát a možná mě to trochu ovlivnilo.

V přeboru jsi patřil k nejlepším střelcům. Dá se říct, že je v divizi těžší střílet góly?
Je pravda, že v divizi není moc slabých soupeřů, je to hodně vyrovnané. V přeboru je víc slabších klubů.

Dal jsi v něm 15 gólů. Máš nějakou metu v divizi?
Já si žádné mety nedávám, chci dát gól v každém zápase, nic víc.

Nastupuješ na místě Bohouše Strnadela. Jsi smířený s tím, že vás budou fanoušci srovnávat?
Bohouš střílel góly v každém zápase. Já přišel kvůli tomu, abych se ho pokusil nahradit. Je to těžké, ale snažím se.

Znal jsi Bohouše před příchodem na Kopaninu?
Věděl jsem, že dává strašně moc gólů, to jo. Když jsme hráli v přeboru s Duklou proti Přední Kopanině, řešil se před zápasem v kabině jen on.

Tebe zase řešili soupeři Dukly, ne? Na jaře jsi byl v přeboru nejlepší střelec.
Na jaře mi to střílelo, pár zápasů mi vyšlo.

Hráli na tebe soupeři osobní obranu?
To ne, ale překvapilo mě, že i když chodili kluci z áčka, tak si dávali soupeři největší pozor na mě, hráče béčka. Nebylo to moc příjemné, ale byla to vlastně pocta.

Čekalo se, že dostaneš v přípravě druholigového áčka Dukly šanci aspoň v přípravě, ale nestalo se tak. Proč?
Po sezoně vedení celému týmu řeklo, že všichni končíme, že bude mít béčko Dukly novou koncepci. Já byl navíc v Dukle jen na hostování, i to možná hrálo roli.

Nečekal jsi po vyvedeném jaru, že bys do áčka mohl jít?
Je pravda, že mi kamarádi z dorostu říkali, že jdou do áčka na přípravu. Já v to ve skrytu duše taky doufal, ale dopadlo to jinak. Byl jsem tam půl roku v dorostu a rok v béčku. Za tu dobu jsem ale s áčkem ani jednou netrénoval.

A jsi z toho zklamaný? Nečekal jsi od angažmá v Dukle víc, když se ti tak dařilo?
Na jednu stranu samozřejmě ano, ale jsem rád, že se ozvala Kopanina a Duklu už teď neřeším.

Přesto se ještě zeptám: Čím to bylo, že se ti v ní tak střelecky dařilo? Pomohlo ti třeba domácí hřiště na Julisce, které je hodně velké, že jsi měl hodně prostoru?
Domácím hřištěm na Julisce to nebylo, já dával góly spíš venku. Cítil jsem důvěru trenéra Němce, věřil mi a začalo se mi dařit. Na podzim mi to moc nešlo, to jsem dal dva góly, rozjel jsem se až na jaře.

Čím to bylo, že jsi nebyl na podzim moc výrazný?
Přišel jsem z dorostu a byl jsem v týmu jeden z nejmladších. Ani spoluhráči mi asi moc nevěřili. Když jsem jim ukázal, že umím střílet góly, změnilo se to.

Když jsi zmínil trenéra Němce: Co ti jako trenér dal?
Určitě sebevědomí. Ukázal mi, že na to mám. Neměl žádné speciální metody, ale věřil mi a to stačilo.

Pojďme ke Kopanině: Ty jsi proti ní hrál jako soupeř a v závěru jara proti ní bojoval o postup. Co sis tenkrát o Kopanině myslel?
Na Kopanině jsme hráli v závěru jara s hodně posilami z áčka a byla mi sympatická tím, že to nezabalila a bojovala. Kluci na nás byli nahecovaní, překvapila mě kvalita hráčů. Říkal jsem si, že ten tým na divizi má a zasloužil by si jí.

Jak jsi vůbec ten souboj o postup prožíval?
Kopanina už tehdy měla hodně kvalitní tým. Moc jsme nevěřili, že by si to pokazili. I když jsme na Kopanině vyhráli, čekali jsme, jestli pak zaváhá. Myslel jsem si, že to nepokazí. Nevěřil jsem tomu.

Kopanina v závěru první příčku udržela, pak se ti ozvala, jestli bys za ní nechtěl divizi hrát. Byl jsi hodně překvapený?
Zaskočený jsem trochu byl, ale tuhle nabídku jsem přivítal. Jsem moc rád, že se ozvala právě Kopanina. Jsem tady strašně moc spokojený. Bydlím na Dědině, mám to deset minut autem, klub působí rodinně, je tady super parta i kvalitní tým.

Jsi tady na hostování, pořád patříš Bílé Hoře. Nechtěl jsi nikdy nikam přestoupit? Už proto, že na Bílé Hoře se hrálo dlouho na škváře.
Já jsem byl na Bílé Hoře odmalička. Na škváře jsem toho prožil dost, to je pravda. I když jsem mladší ročník, kolena mám odřená, škvára se tam drží. Ale Bílá Hora mě vždycky všude bez problémů pustila. Do Sparty, kde jsem byl dva roky. Do Meteoru, kde jsem strávil rok a půl, pak jsem měl ale mononukleózu a byl půl roku mimo, půl roku bez pohybu, nemohl jsem nic dělat. Kdo ví, jak by to bylo, kdybych neonemocněl.

Po téhle pauze si tě ale přesto vytáhla Dukla. To si tě její zástupci pamatovali před nemocí?
Do Dukly jsem byl doporučený. Přišel jsem tam, zkusil si zatrénovat a nechali si mě tam.

Prošel jsi Spartu, Duklu, Meteor, teď jsi na Kopanině. Jakému klubu vůbec nejvíc přeješ?
Jsem sparťan.

Takže se těšíš, až do kabiny dorazí Martin Hašek?
No jasně, jsem jeho fanoušek. Měl jsem ho rád, už když hrál. Ale na Kopanině jsem ho ještě neviděl, zatím je to takový imaginární spoluhráč.

Jak zatím hodnotíš vystoupení Kopaniny v divizi?
Vezmu to po kolech. S Čelákovicemi jsme měli udržet tři body. Zápas v Sokolově nám nevyšel, domácí byli lepší a zaslouženě vyhráli. S Mostem B jsme doma urvali tři body, v Chomutově jsme měli minimálně na remízu.

I přes porážku budeš na Chomutov vzpomínat jako na místo, kde jsi dal první divizní gól, ne?
Asi si na to vzpomenu. Garth Juckem kopal roh, míč se ke mně odrazil na malé vápno, já si ho zpracoval a vystřelil k tyči. Nic složitého.

Takže ses dočkal odměny za to, že si v tréninku hodně přidáváš.
Chodím normálně třikrát týdně s týmem, pak v pondělí na brankářské tréninky, kde pálím na kluky, ve čtvrtek pak třeba s Gartem, jen tak si zastřílet.

Pomáhá ti to?
Doufám. Nemohl jsem dát gól a ten teď přišel. Snad se to vyplatilo. Budu v tom pokračovat, když mi to dovolí čas.

Máš nějaké vzory mezi útočníky?
Ze světových hráčů nejvíc obdivuji Drogbu, to je pro mě největší vzor. Když jsem byl mladší, hodně jsem uznával Horsta Siegla. Oba dávali góly.

Jakou nejlepší vlastnost z těchto dvou by jsi chtěl mít?
Od Drogby bych si vzal důraz v soubojích, od Siegla výběr místa před brankou. On na hřišti nikdy nebyl moc vidět, ale pak dal vždycky gól.

Drogba hraje anglickou ligu, Siegl patří k nejlepším českým kanonýrům historie. Kam to chceš dotáhnout ty?
Každý mladý hráč sní o tom, že se bude fotbalem živit. Taky bych to rád dotáhl do druhé nebo první ligy.

Co k tomu potřebuješ?
Strašně moc věcí, zapracovat na všem. Snažím se mé nedostatky pilovat. Pomáhají mi i kluci v týmu, kteří mi někdy poradí, co bych měl dělat jinak. Třeba Honza Charvát mi řekne, jak si mám pokrýt míč. Je obránce a ví, jak to mají protivníci těžké, když to udělám dobře. Tím mi hodně pomáhá.

A co děláš kromě fotbalu?
Udělal jsem maturitu na ekonomické škole se sportovním zaměřením. Teď mám prázdniny a chystám se na vysokou školu finanční a správní.