Filipe v sobotu přijedeš jako host, ale není to tak úplně dávno, co jsi byl na Kopanině doma. Jak vzpomínáš?

Mám krásné vzpomínky. Dělal jsem s kolegou Alešem Preslem přípravky na Slavii a chtěl jsem praxi ve velkým fotbale. On tehdy hrával za Kopaninu, tak mi to domluvil. Začal jsem hned s U19. Z fotbalového pohledu skvělý, velký, skoro dospělý fotbal. Na začátku trochu šok, bylo nás třeba 6 na tréninku, rozjíždělo se to pomaleji, ale kluci se nabalovali, měli jsme parádní partu, hrozně rád jsem na Kopču jezdil, těšil se na tréninky i zápasy, nabíjelo mě to. Byl jsem mladej, věkově blízko ke klukům, měli jsme hezký vztah, vzpomínám třeba na soustředění ve Zduchovicích, bylo to moc fajn, nakoplo mě to dál. Jediný snad, že se nedostalo více hráčů do áčka, ale to tak někdy bývá. Jsem rád aspoň za Sébu Schierreicha a Mattiu Mainolfiho.

 

Takovou malou kopaninskou ekipu sis pak přivedl i do Braníka.

Ano, dělám tady šéftrenéra celému klubu a jako trenéři v Braníku působí právě Aleš Presl a dále moji bývalí svěřenci z Kopaniny Vendelín Schierreich a Honza Kozlík.

 

Jak se jim vede, jsi jako jejich nadřízený spokojen?

Určitě. Aleše jsem si přetáhl ze Slávie, on je hlavním povoláním učitel, je to jeho práce víc než trénovaní, ale trenér výborný. Venda je do fotbalu blázen, každý den na videu, připravuje se extrémně, vidí vše analyticky a Kozlík byl dobrák jako hráč a stejně je i trenér. Hodnej kluk. Mám k nim jiný vztah, máme spolu kopaninskou minulost, byli to moji hráči.

 

Z Kopaniny jsi odešel do Braníka k mládeži. Teď jsi trenér áčka. Jak se to stalo?

Na Braníku jsem trénoval dorost a dělal šéftrenéra klubu. V zimě 2025 skončil u áčka Petr Hejduk a s předsedou jsme se domluvili, že to vezmu. Bavili jsme se už delší dobu, ale když trénuješ, tak trochu ztrácíš nadhled, ale už nebylo jiné cesty. Z desátého místa jsme to na jaře dotáhli do baráže, kterou jsme ale proti Uhříněvsi nezvládli. Další sezónu už se nám postup podařil, dá se říci s náskokem.

 

Proč tehdy nevyšla baráž s Uhříněvsí?

Došlo nám. Táhli jsme celé jaro ve 12-14 hráčích, museli jsme pořád vyhrávat abychom šli alespoň do baráže. Tam nám došly síly. Doma bezbranková remíza, venku 0:1 prohra. Konec.

 

Jaký to bylo vyměnit mládež za chlapy?

Velký rozdíl. Fotbal stejný, ale po lidský rovině. U chlapů to vše směřuje k víkendovému zápasu. Chlapi musí vyhrát to je hlavní. Jaký byl ten týdenní proces jde trochu stranou. Tolerance, komunikace, občas nutno ustoupit. Má to adrenalin, zápasy větší náboj, to mě baví. U mládeže se řeší víc ten týden, tréninkový proces, zlepšování hráčů.

 

Poslední dvě kola moc nevyhráváte. S Pragou 0:4 a v Radotíně dokonce 1:6.

Nejsme v dobré situaci. Máme zranění, táhne se to. Bojujeme víc sami se sebou než se soupeřem. Poslední dvě kola to na nás dopadlo, byli jsme šílený po všech stránkách.

 

Zajímavé rozpoložení před zápasem na Kopanině.

Potřebujeme se dostat zase do pozitivna, nevíš kdy se to povede. Kdyby na Kopanině, byli bychom rádi. Počasí nemá být dobrý, v současnosti budu rád za nechutný zápas v lijáku, jednou se dostat k zakončení, dát gól a pak to kopat na parkoviště nebo do pole (smích). Uvidíme. Na Podolí jsme dominovali celý zápas a prohráli. Na Zličíně jsme se zase většinou bránili a vyhráli 2:0.

 

Jak se připravuješ na sobotní zápas?

Když Kopča spadla z divize, čekal jsem, že se bude více hledat, ale hned to zase drtíte dobře. Čeká nás těžký zápas. Sleduju, že se tým omlazuje, přišli šikovní mladí kluci, mají ambice, chtějí trénovat, doplňují starší kluky, které ještě já pamatuji a vytvořil se zdravý mix se mi zdá. Asi pomohl návrat Dana Votta zpět na lavičku, nevidím do toho, ale nějak mi to tam pocitově sedí. 

 

Hodně se mluví o ligistech v Braníku. Milan Škoda a Ondřej Kúdela. Nastoupí v sobotu?

Nenastoupí. Milan má zlomenou ruku a Ondřej má své povinnosti v druhé lize ve Vlašimi. Přišel k nám jeho mladý ze Slivence do přípravky, tak jsme ho ťukli, ale uvidíme jak to půjde skloubit, zatím nejde. Ani jsme tomu zatím nedělali žádné promo, ale stalo se i bez nás. Uvidíme jestli od zimy se nějak více zapojí.

 

Hodně se mluvilo před sezónou, že Braník je nováček, ale má ambice jít ještě výš. Ambiciózní majitel Vojtěch Kačena, který kromě Braníka koupil i Zbrojovku Brno. Cítíš tlak od vedení?

Není to tak. Chtěli jsme do přeboru, víme jak je náročný, týmů s ambicí tady je dost, teď třeba Motorlet B vystřelil skvěle, na Braníku kdyby někdy do budoucna divize, bylo by to dobrý pro všechny, ale k ničemu se neupínáme, teď to není téma.

 

Jaký vidíš rozdíl mezi přeborem a 1.A třídou?

Větší než jsem si myslel. Tým z A třídy může z pěti zápasů přebor jednou porazit, ale čtyřikrát prohraje. V přeboru málokdy zaznamenám v sestavě soupeře vyloženě slabšího hráče. To v A třídě bývá. My jsme v minulé sezóně měli ohromnou motivaci na 110% postup. Kluci to chtěli zažít pro sebe i pro klub. Teď se trochu trápíme, máme zranění, základní hráči úplně nejdou nahradit. Nejde mít široký kádr 20 stejných hráčů. To nejde v této soutěži udržet.

 

Braník má skvělou mládež, určitě je cílem zapojovat mladé hráče.

Jednoznačně. Když se dnes podíváme na nominace béčka, je tam ze 14 hráčů dvanáct odchovanců. Teď to ještě přetavit do áčka. Tam jsou v nominaci 3-4 a moc se nám to nedaří. Máme starší tým, je tam i sociální aspekt, rozdílné generace. Možná až se to ještě více omladí. Taky cílíme na hráče, kteří u nás začínali, pak šli do vyšších soutěží, kde si splnili své cíle a chceme je stáhnout zpět jako třeba Václavík nebo Farkaš.

 

Mluvíme o výborné mládeži, téměř dvojnásobná členská základna proti FCPK, ale první dorosty hrají stejnou soutěž. Na úvod sezóny se rozešly remízou. Není to málo z pohledu Braníka?

Musíme to přijmout a samozřejmě bychom chtěli vidět dorost výš. Hodně hráčů nám odchází zkusit vyšší soutěže do jiných klubů, nechceme jim bránit, pak nám samotným chybí často kvalita. Když odejdou lídři, ti ostatní často zjistí, že se dost vezli a nejsou tolik silní, aby sami to sami odtáhli.

 

Řekni nám svůj názor experta, od kdy se hraje na výsledek. Někdo říká, že tlak na výsledek hráče zabíjí a nedovolí si zkusit co se naučili v tréninku, druhý říká, že je odmalička potřeba učit hráče vyhrávat.

Samozřejmě tréninkový proces by měl být soutěživý, že mentalita hráče je odcházet z tréninku naštvaný, pokud je v dovednostech horší než druhý a snaží se zlepšit. Ale určitý tlak na výsledek u nás řešíme víc od U16. Pořád platí pojďme se zlepšovat, zahrát co chceme, postupně vyjet, dobře převzít míč, ale pojďme taky vyhrát a když to nejde konstruktivně odzadu, tak zahrajeme jednoduše. A v U19 už to cítí úplně každý. Tam už výsledek ovlivňuje celkový proces, přechod do chlapů se blíží. 

 

Filipe co říci na závěr. Máš něco co bys chtěl říci kopaninským fanouškům?

Mám pořád hezký vztah k Přední Kopanině, vzpomínám na to období moc rád. Klub sleduji, stále se posouvá, líbí se mi i akce mimo hřiště, které pořádá, nejsem fanoušek sociálních sítí, ale Kuba mi tam pořád vyskakuje a upozorňuje na nějaké novinky. Klubu bych přál velkou umělku, to by byl nejlepší dárek všem týmům a celému procesu. Jinak budu doufat v dobré zápasy mezi Kopčou a Braníkem, nejen v sobotu. Obecně děláme v našich klubech všichni to stejné, amatérský fotbal, jen pár kilometrů od sebe, mám rád kompetitivní prostředí, ale mělo by to být ještě víc o vztazích, společné práci, je to zábava a někdy se to zbytečně hrotí.