Po delší době zpátky v základu. 90 minut při prvních jarních bodech. Jak sis návrat užil?

Už jsem za áčko teďka v průběhu toho měsíce a půl chodil do druhé půle, ale samozřejmě jsem rád, že jsem naskočil i v základu a nějakým způsobem pomohl i k výhře.

 

Jak se s tím tělo fyzicky srovnává po takhle dlouhé době a po takové porci minut, jako je těch 90?

Musím říct, že jsem byl na konci dost „vyflusaný“. Byl jsem unavený, ale stálo to za to.

 

První jarní body, tak jak to týmu pomůže do zbytku sezóny?

To nevím moc, jak odpovědět, protože nevím, s čím už by to mělo pomoct. Myslím si, že ani matematicky už se asi zachránit nedá. Každopádně na psychiku jsme to potřebovali. Těch proher už bylo moc a samozřejmě je to příjemný impuls do další práce, kterou teď děláme.

 

Ty jsi se začal víc věnovat individuálním tréninkům jako trenér. Co tě k tomu vedlo?

Přiznám se, že jsem se chtěl rozvíjet i v jiné životní části než jen v hraní fotbalu. Samozřejmě primární sen byl vždycky stát se profi fotbalistou, ale to se nepovedlo. Takže chci zkusit tuhle dráhu, protože si myslím, že mám ve fotbalovém světě dětem co předat.

 

Už to děláš jak dlouho? Měsíc, dva, tři?

Asi tři až tři a půl měsíce.

 

Jak to zatím jde?

Jde to dobře, dokonce líp, než jsem čekal. Občas jsem z toho až unavený, ale jsem rád, že to můžu dělat.

(pozn. Takže SB Academy, dejte follow na Instagramu a napište si o trénink.)

 

Na Kopanině jsi pár let, co tě sem vlastně přivedlo?

Přivedl mě sem Dan Vott. Chodil jsem s jeho synem (Dominikem) do třídy na základce, na střední i na vysoké, takže jsme se znali celý život. Když jsem odcházel z Příbrami, tak mi říkal, ať odehraju půlrok tady v přeboru na Kopanině a že mě pak doporučí dál. Nakonec mě doporučil do béčka, takže vlastně nikam moc dál ne, ale já jsem rád, že to takhle dopadlo. Už je to nějaká čtvrtá nebo pátá sezóna.

 

Jak bys tady tu dobu na Kopaný zhodnotil? Dokážeš najít jedno slovo pro to angažmá?

Jedním slovem asi ne. Každopádně bych řekl, že je to nejlepší část mojí fotbalový kariéry, hlavně co se týče party a týmu. Opravdu jsem spokojený.

 

Čím to je? V těch lepších klubech je to víc jako...?

Samozřejmě je tam větší rivalita a víc se od tebe očekává. Člověk se tam někdy cítí spíš jako číslo než jako hráč. Tady jsme se ale s kluky znali už dřív a ta parta je opravdu fantastická.

 

To jsi již naznačil, protože jsi hrál za Spartu a za jiné velké kluby. Proč ten profesionální fotbal nevyšel?

Nikdy jsem neměl správně nastavenou hlavu na to, abych to dotáhl do profi fotbalu. Samozřejmě mě to mrzí, ale zároveň toho nelituju. Kdybych si tu cestu mohl projít znovu, tak bych do toho šel zase, i s tím, že bych se fotbalem neživil.

 

Takže poslední otázka, kdybys ve své kariéře udělal dnes něco jinak, tak nic?

Samozřejmě jo. Asi bych byl hladovější a chtěl víc. To mi vždycky trochu chybělo. Ale nelituju toho ve smyslu, že bych byl naštvaný, kde jsem skončil.

 

Když se ohlédneš zpátky, co bys poradil malým hráčům, který jsou dnes v akademiích velkých klubů, jako jsi býval onehdy?

Chtít. To je první věc, která chyběla mně. A druhá věc je neztratit lásku k fotbalu, protože to je pořád to nejdůležitější. To dítě musí fotbal hlavně bavit.

 

Je to jedna z osobních věcí, na kterých ty pracuješ i v individuálních trénincích?

Určitě. To je podle mě alfa omega všeho. Hrát fotbal kvůli rodičům nebo někomu jinému prostě nemá smysl. Ten hráč musí fotbal milovat a chtít ho hrát.

 

Tak bohužel se to zase stává u dost lidí, ne? Že táta byl fotbalista, tak chce, aby jeho dítě bylo fotbalista.

Bohužel jo. Ale nemusí to být nutně špatně. Může tam být zdravá motivace, že chce dítě ukázat tátovi, že na to má taky. Ale ten fotbal musí hlavně milovat.

 

Ty seš z rodiny aktivních sportovců?

Když nepočítám přítelkyni (20+ gólů ve 2. lize), tak asi ne.

 

Máš od mala nějaký oblíbený klub, kterému fandíš?

Jo, od čtyř let fandím Arsenalu. Táta mu fandil celý život, takže to mám po něm.

 

A nějaký tvůj oblíbený vzor? Buď z Arsenalu nebo z nějakého jiného týmu?

Asi Neymar, protože díky němu jsem se do fotbalu zamiloval ještě víc.

 

Zajímavé, že to není hráč na tvé pozici…

Je to ofenzivní hráč, nerad se vrací dozadu, takže asi tím.

 

Kromě fotbalu hodně cestuješ. Co tě na cestování baví a kde se ti zatím líbilo nejvíc?

Měl jsem štěstí procestovat spoustu zemí. Nechci vypichovat jedno konkrétní místo, ale moc rád vzpomínám na Thajsko, kde jsem byl s kluky Kopaniny a s přítelkyní.

 

A jak dlouho jste tam byli a jak se to vůbec dalo dohromady?

Byli jsme tam asi šestnáct dní a vzniklo to úplně spontánně. Dřív jsme jezdili po Evropě na kratší výlety a pak jsme si jednou řekli, že bychom mohli jet i někam během zimy. A nakonec z toho bylo Thajsko.

 

To byl takový úprk do tepla, ne?

Určitě. Já mám dost italský krve, takže zimu úplně nesnáším. Cokoliv se sluníčkem přes zimu je pro mě dobrý.

 

Máš radši aktivní dovolenou nebo jsi ten frajer, co leží u moře?

Paradoxně asi aktivní dovolenou. Samozřejmě tam musí být i nějaký odpočinek, ale asi tak 70 ku 30 pro aktivní část.

 

To je docela zajímavé, protože jsi říkal, že se nerad vracíš dozadu ve fotbale.

Já rád chodím dopředu, to mi nevadí.

 

Už jsi naznačil, máš doma přítelkyni, která taky je aktivní fotbalistka. Je to docela lepší, protože si tak rozumíte navzájem?

Je to super. Platíme si OnePlay a několikrát týdně spolu koukáme na fotbal. Je to něco, co nás spojuje a oba nás to baví.

 

Na jaké fotbaly koukáte nejčastěji?

Tlačíme Arsenal k titulu, Liga mistrů a samozřejmě Sparta.

 

Takže přítelkyně fandí Arsenalu?

Tak byla k tomu trochu dotlačená, ale teď už je z ní věrná fanynka. A zároveň oba fandíme Spartě, protože jsme si ji oba prošly.

 

Kdo je doma větší kritik výkonů? Hodnotíte se navzájem výkony, když chodíte na zápasy?

Já bych řekl, že se spíš hodnotíme navzájem. Z toho chlapského fotbalu bych řekl, že jsem schopný hodnotit ten její fotbal trošku líp, ale na rovinu — ona tomu fotbalu fakt dost rozumí, takže je to takový vzájemný..

 

Takže respektuješ ženský fotbal?

Tak musím, ne? Samozřejmě jo.

 

Co rád děláš ve volným čase, když zrovna není fotbal?

Moc volného času nemám. Když už nějaký je, tak rád cestuju nebo si doma odpočinu u dobrého jídla.

 

Co máte nejradši?

Asi sushi a poke.

 

A jaká oblíbená restaurace? Nějaké doporučení pro lidi?

Shoutout „Her Name Is Mako“ na Břevnově. Odtamtud objednáváme fakt často.

 

Máš nějaký guilty pleasure?

Asi jo. Rád jím a piju sladký pití. Teď jsem se to snažil omezit, ale asi to bude ono.

 

Prozradíš nám něco o sobě, co by možná posluchače mohlo překvapit?

Asi to, že jsem docela citlivý člověk. Lidi mě berou jako vtipálka, ale já jsem dost citlivý.

 

Takže u filmů brečíš.

Jo, jak prase.

 

U jakého filmu ses naposledy rozbrečel?

Teďka nevím. Já brečím i u pohádek.

 

Jaký jsi na hřišti? Odpovídá tvá povaha tomu, jak působíš na place?

Asi jo. Mám rád pozornost, rád bavím lidi, ale zároveň jsem citlivý a myslím si, že umím dobře komunikovat s ostatními.

 

Kdybys nehrál fotbal, čemu by ses podle tebe věnoval?

No, tak jelikož se tím neživím, tak asi to, co dělám teďka. Mám to štěstí pracovat v rodinný firmě s nemovitostmi.

 

Co rád posloucháš?

Poslouchám skoro všechno. Nemusím moc hard rock, ale jinak pop, rap, českou i zahraniční hudbu. A mám rád filmovou hudbu a soundtracky.

 

Jsi Ital, posloucháš něco italského?

Jo, italský písničky miluju. V autě mi hrají často.

 

A nejoblíbenější italský jídlo?

To je asi nejtěžší otázka. Ale řeknu prosciutto di Parma s torta fritta.

 

Vysvětlíš to prosím fanouškům?

Je to parmská šunka s takovým nadýchaným smaženým chlebem. Je to strašně dobrý.

 

A když se k tomu dostaneme, česká kuchyně nebo italská kuchyně?

Miluju českou kuchyni, omáčky i řízek s bramborovým salátem, ale italská kuchyně je podle mě asi nejlepší na světě.

 

Jaký máš osobní cíle do zbytku sezóny?

Dohrát sezonu se vztyčenou hlavou a držet se plánu, který jsme si nastavili. Neohlížet se tolik na výsledky, ale jít za tím, co chceme hrát.

 

Ještě mi řekni tvá nejoblíbenější italská památka. Kam bys doporučil ostatním jet?

Řeknu klišé — Řím. Podle mě je to jedno z nejhezčích měst na světě. Koloseum, Pantheon, Fontána di Trevi, to všechno stojí za to.

 

A nejoblíbenější italský tým?

Inter Milán.

 

A hráč z Interu?

Lautaro Martínez.

 

Takže poslední, další zápas Baník Sokolov, jdeme vyhrát.

Jdeme vyhrát!

 

Budeš na hřišti?

Doufám, že jo. Jen mám teď pracovní cestu do Itálie, takže uvidíme.

 

A kam přesně letíš do Itálie?

Do Parmy, do rodného města. Máme tam nějakou práci.

 

Umíš plynně italsky?

Jo, jako česky.

 

Tak nám něco řekni.

Io amo il calcio.

 

Ohlas trenéra – Pavel Mejdr:

V poslední době začal chodit trénovat, protože měl své pracovní povinnosti. Takže moc tréninků neměl, ale hodně se to teďka zlepšilo. Dostává víc příležitostí, protože chodí pravidelněji na tréninky. Zrovna včera nám řekl, že musí zase pracovně odletět pryč, takže nebude na dvou trénincích. Ale na tréninku i v zápase vypadal dobře, takže zaplať pánbůh za to, že k tomu takhle přistupuje. (Je důležitým hráčem?) My to takhle nebereme, jestli je někdo důležitý, nebo ne. Pokud hráč chodí na tréninky, měl by hrát. Samozřejmě má jiné přednosti než ostatní hráči ve středu pole, takže proto dostává příležitost, protože tam potřebujeme kreativitu a něco vymyšlet.