Zličín - Šest dnů po zakončení podzimní části soutěže nastoupili starší žáci do přátelského utkání. Jednalo se o souboj na půdě Zličína. Oba celky hrajou stejnou soutěž - FCPK je v ní 11. a Zličín 4., domácí tak byli favoritem. To se během zápasu i potvrdilo, kdy však modročervení byli výrazně oslabeni svou marodkou, včetně obou brankářů. Zličín tak Kopaninu porazil 6:0.

Hodnocení trenéra - Michal Hanus:

Bohužel i v prvním podzimním přátelském utkání jsme padli na hřišti soupeře FC Zličín. V soutěži patří Zličínu 4. místo, proto jsme očekávali, že zápas nebude snadný. Na výsledku se do značné míry podepsala i marodka, neboť na poslední chvilku se omluvili klíčoví hráči, a to i oba naši brankáři. Brankářskou premiéru tak na sebe vzal Mark Bernas, který v týmu patří spíše k velikostně nižším hráčům, což ho do značné míry v bráně hendikepuje. Pro mne osobně byl Mark v bráně milým překvapením. I přes několik chyb, z nichž jsme sice dostali branku, Mark skvěle četl hru a byl velmi aktivní ve hře nohama. Nutno říci, že kluci mu situaci zejména na začátku (přes vícerá upozornění) spíše komplikovali, neboť ne vždy vhodnými přihrávkami domů a nenabídnutím se, dostávali Marka zbytečně pod tlak.

Nutno přiznat, že soupeř měl větší kvalitu. Skvěle kombinoval, hráči se nabízeli a vytvářeli si jednu gólovou šanci za druhou. Minimálně třikrát zahodili i tutovky.

V naší hře opět chyběla zejména kombinace (chtěná). Občas tam něco proběhlo, ale spíše to byla taková z nouze cnost. Dlouhodobě nás trápí a nejinak v tomto zápase pohyb bez míče, vyhledávání prostor, nabízení se a poté také důraz v soubojích (zejména být v soubojích o chvilku dříve). No a nakonec koncovka, přestože jsme rychlostně a silově soupeře válcovali, nedokázali jsme to využít v koncovce. Dvě střely na branku (spíše směrem na branku) za zápas je žalostně málo. Ofenzivní hráči se ve většině pokusů snažili hrát více na sebe a ukličkovali se, neboť s hlavou dolu chodili proti vícero hráčům.

Přestože jsem se nyní spíše vyjadřoval k tomu, co nám nešlo, po dlouhé době jsem na našich hráčích viděl chuť hrát fotbal. A to je pro mne to nejdůležitější. Měl jsem dokonce pocit, že věří, že zápas mohou kdykoli otočit. Domnívám se, že pokud by se na začátku podařilo dát branku (nebylo k tomu daleko), obraz hry by byl jiný. Kluci na střídačce byli jak na pérkách, aby mohli jít hrát.

Doufám, že konečně se ve starších žácích (pozdě, ale přece) probudila touha hrát a vyhrávat. To ostatní fotbalové přes zimu snad natrénují.