Hodnocení trenéra - Jan Kozlík:

Zápas s vyrovnaným soupeřem jsme bohužel opět nezvládli uhrát v náš prospěch. Vstup do zápasu byl, jako obvykle, vlažný a pohodlný. Tím dostáváme soupeře do hry a sebe pod tlak úplně zbytečně. V zápase byla hezká desetiminutovka, kdy kluci dělali co měli a díky tomu jsme se dotáhli z 0:3 na 2:3, ale to nás nenakoplo a opět jsme přestali hrát. Mám pocit, že jsou kluci moc naučení být dirigovaní trenérem a dělá jim velké potíže, když chci, aby se na hřišti sami rozhodovali, co mají dělat. Komunikace vázne nebo je často nesmyslná a zmatená. Kluci potřebují hodně navnímat fotbal, ale od některých nemám pocit, že by měli zájem. Bohužel mám i obavu z toho, že v covidové době někteří nevylezli z pokoje a výsledkem je v jejich věku až smutná pohyblivost a hlavně zranění. Nikdy jsem nezažil, aby v U13 bylo minimálně 5 hráčů dlouhodobě zraněných a některé trápí v průběhu sezóny pořád něco.

Otázkou je, jestli vůbec tuší, co to je zranění. Občas se domnívám, že je někde píchne a vnímají to jako možnost se ulít ze školy, potažmo z fotbalu. Je to hodně o důslednosti rodičů. Tréninková morálka taky není v poslední době ideální. Kluci vynechávají tréninky kvůli nesmyslům v podobě rodinných návštěv a dalších různých akcí. Někteří skoro každý týden. V jejich věku by měli trávit co nejvíce času na hřišti a dělat něco, co je baví a co jim do života může jen pomoct. Pořád si stojím za tím, že tým má potenciál být o mnoho lepší, ale musíme trpělivě pracovat s jejich nastavením a motivací. Fotbal se hraje hlavou, pak srdcem a nakonec nohou.