První hřiště:
První čtvrtina nebyla vůbec špatná. Se soupeřem jsme drželi krok a měli jsme hodně situací, ze kterých jsme mohli dát gól. Bohužel nám chybělo lepší řešení ve finální třetině hřiště. Musíme zapracovat na hře od gólmana, která nám tentokrát chyběla.

Za co ale musím kluky pochválit, byla bojovnost a snaha hrát fotbal, i když se nám zejména od druhé čtvrtiny tolik nedařilo. Problém byl hlavně u brankáře – kluci nechtěli do branky, „černého Petra“ si po Honzovi Králíkovi vzal Adam, ale bohužel jsme dostávali hodně gólů a nedařilo se nám vyjíždět. Kvůli tomu jsme se přestávali vracet a ztráceli motivaci.

Druhé hřiště:
Na poslední dvě čtvrtiny jsem přišel k druhému hřišti a myslím si, že kluci podali velmi slušný výkon proti kvalitnímu soupeři. Problém byl hlavně v důvěře a energii – bylo to hodně o hlavě. Soupeře jsme se báli, bránili jsme laxně a chyběla větší chuť do hry, hlavně když jsme inkasovali góly.

Nedařil se nám ani první dotek. Max v brance byl navíc lehce nemocný, takže nemohl podat stoprocentní výkon ani nastoupit do pole, což tým také ovlivnilo. Na druhou stranu jsme měli pasáže, kdy jsme dobře napadali soupeřovu rozehrávku. Líbil se mi i přechod od gólmana, který byl často konstruktivní a vedl k řadě šancí.

Měli jsme úsek, kdy jsme dali čtyři góly během pěti minut, což je jasný důkaz toho, že když se kluci správně nahecují, dokážou hrát s každým. Celkově jsem s výkonem spokojený. Nejlepší hráči sice mohli podat ještě lepší výkony, ale alespoň víme, na čem pracovat. Určitě bych to nebral jako tragédii – důležité je lépe zvládat začátky, nebát se a pokračovat v práci.