Vstup do utkání a prakticky celý první poločas patřily nám. Přestože

se nám příliš nedařila krátká kombinační hra, dokázali jsme si pomoci

jinými prostředky. Rychlý přechod do útoku a především nečekané dlouhé

přihrávky brankáře Zavadila za obranu domácích dělaly Stodůlkám značné

problémy. Zvlášť když se do hry zapojil Barrat, který svým prvním

dotykem s míčem chvílemi předváděl malou fotbalovou exhibici. Dokázal

si připravovat prostor, dostávat se do výhodných situací a soupeřově

obraně pravidelně připomínal, že ani dlouhý míč nemusí znamenat

jednoduchou obrannou práci. V defenzivě jsme nebyli úplně bezchybní,

ale drobná zaváhání jsme dokázali napravovat dříve, než se z nich

staly skutečné problémy. Domácí tak naše chyby nedokázali výrazněji

potrestat a po většinu prvního poločasu jsme měli utkání pod

kontrolou.

 

Přesto jsme do kabin odcházeli pouze s jednobrankovým vedením 1:0. A

to i přesto, že jsme si vytvořili situace, které si o další gól přímo

říkaly. Jednou z nich bylo přečíslení dvou hráčů proti jedinému

obránci, které navíc rychle doplňoval již zmíněný Barrat. Z původního

přečíslení dva na jednoho se tak pomalu stávala téměř luxusní situace

tři na jednoho. Jenže Zilvar měl v rozhodující chvíli zřejmě tolik

možností, že se mezi nimi nepodařilo vybrat tu správnou. Souboj

několika dobrých myšlenek tak nakonec vyhrála ta nejméně vhodná a

soupeř mohl být za naše (ne)rozhodnutí jedině vděčný.

 

Do druhého poločasu jako bychom nastoupili v trochu jiném složení,

přestože na hřišti stáli prakticky stejní hráči. Ztratili jsme

přesnost i v relativně jednoduchých delších přihrávkách a postupně

jsme přestávali být schopni udržet míč na soupeřově polovině. Z našich

útočných akcí se tak až příliš často stávaly protiútoky domácích.

Místo abychom soupeře zaměstnávali, začali jsme mu připravovat poměrně

pohodlný program na celé druhé dějství. Největším problémem však

nebyla samotná ztráta herní převahy, ale především nedůslednost v

situacích, na které jsme hráče upozorňovali už před utkáním. Právě v

těchto momentech jsme začali výrazně propadat.

 

Jedna z inkasovaných branek byla téměř ukázkovým příkladem toho, jak

dlouho lze soupeři umožňovat zakončení, než se konečně trefí. Domácí

se dostali hned k několika dorážkám a ani po čtvrtém pokusu jsme

nedokázali být ve vlastním brankovišti dostatečně důrazní, kompaktní a

rozhodní. Jindy jsme zase nezvládli obranný rohový kop, při kterém míč

proletěl prostorem přední tyče, aniž bychom dokázali adekvátně

reagovat. Přitom právě tyto situace patří mezi základní obranné

povinnosti, nikoli mezi neřešitelné fotbalové hádanky. Stodůlky tak

postupně otočili vývoj utkání a dostali se do vedení 3:1. Zápas, který

jsme měli v prvním poločase velmi dobře rozehraný, se nám začal

rozpadat především vlastními chybami.

 

V samotném závěru jsme ještě dokázali snížit na 3:2 a na okamžik to

vypadalo, že bychom mohli připravit malé fotbalové drama. Jenže domácí

měli pro podobné scénáře pochopení jen velmi omezené. Další střelou z

dorážky zvýšili na konečných 4:2 a definitivně rozhodli o vítězi.

 

Na utkání je nejvíce mrzuté, že jsme v prvním poločase dokázali být

lepším týmem i bez ideálně fungující kombinační hry. Našli jsme jiné

způsoby, jak soupeře překonávat, a dokázali jsme být nebezpeční. Ve

druhém poločase jsme však nedokázali udržet ani základní herní

principy, především přesnost, organizaci a důslednost v obranných

situacích.

 

Závěrečné hodnocení trenéra - Jiří Dědič:

„První poločas nám ukázal, že dokážeme být nebezpeční i ve chvíli, kdy

se nám nedaří všechno podle představ. Druhý poločas nám naopak ukázal,

jak rychle můžeme přijít o dobře rozehraný zápas, pokud přestaneme být

přesní, důslední a zodpovědní. Nejvíce mě mrzí, že jsme inkasovali po

situacích, na které jsme se před utkáním připravovali. Soupeř nás

nepřekvapil ničím zásadně novým.

Překvapili jsme spíše sami sebe tím,

co všechno jsme mu dovolili.“