Hodnocení trenéra - Jiří Dědič :

Zápas pro nás byl rychlý prakticky ve všech směrech. Bohužel nejen tempem útoků domácího Braníku, ale také rychlostí, s jakou jsme dokázali dvakrát inkasovat. Než jsme se pořádně rozkoukali, měli jsme za sebou úvod, který bychom při příští návštěvě Braníku klidně rádi vynechali.

Přesto jsme soupeře dokázali opakovaně překvapovat a dostávat se do zajímavých situací. Střelecky jsme se však prosadili až ve 29. minutě. Kontaktní branka přinesla do našeho výkonu větší klid a především znovu zdramatizovala celé utkání. Bohužel ještě před odchodem do kabin jsme inkasovali potřetí a nadějně rozehranou korekci výsledku jsme si tak zase o něco zkomplikovali.

V prvním poločase bylo v naší obraně chyb jako máku. Bylo by ale příliš jednoduché ukázat prstem pouze na defenzivu. Útočícím hráčům se totiž nedařilo udržet míč na soupeřově polovině, dát mužstvu čas vystoupit a na chvíli dopřát obráncům něco, co se vzdáleně podobá odpočinku. Braník tak mohl opakovaně využívat svou rychlost a vracet se před naši branku častěji, než nám bylo milé.

Do druhého poločasu jsme vstoupili se snahou domácí více zaskočit, zvýšit vlastní aktivitu a dostat je pod tlak. Herně se nám některé věci podařilo zlepšit, jenže zatímco my jsme hledali cestu ke korekci výsledku, soupeř ji hledat nemusel – skóre totiž dál upravoval pouze on. A bohužel vždy směrem, který nám příliš radosti nedělal.

Přesto jsou právě podobná utkání zajímavou zkouškou charakteru mužstva. Když se daří, hraje se odvážně a organizovaně poměrně snadno. Mnohem více o týmu vypovídá chvíle, kdy skóre nevypadá dobře, soupeř je rychlejší, chyby přibývají a přesto je potřeba dál hrát, komunikovat a plnit své role. Výsledek si tentokrát za rámeček nedáme, zkušenost z něj bychom ale zahodit neměli.

Pozápasové hodnocení trenéra proto nebylo dlouhé ani komplikované:

„Byl to zápas blbec. A jsem z něj vlastně spíš smutný než zklamaný. Zklamaný bych byl, kdybych neviděl snahu. Smutný jsem proto, že jsme soupeři spoustu věcí výrazně usnadnili sami.“