P ř e d n í K o p a n i n a – Dlouho nastupoval proti fotbalistům Přední Kopaniny jako soupeř. S Kladnem B se ale Michal Jaráb bodů nedočkal. Vždycky se před Kopaňáky musel sklonit. Dnes je jedním z nich, stal se důležitou součástí sestavy a všechny už přesvědčil o své vzácné univerzálnosti: v prvním kole z pozice krajního záložníka vystřelil výhru proti Čelákovicím, v posledních dvou zápasech zase spolehlivě řídil tým z pozice stopera. „Je mi jedno, kde hraju, nemám problém se žádným postem,“ říká 22letý Jaráb, který od října nastupuje na vysokoškolská studia na ČZU.

Zkus si přeci jen vybrat jednu pozici, na které se cítíš nejlépe. Která by to byla?
Teď mě začal hodně bavit ten stoper, mám dobrý přehled o hře, ale je pravda, že bych chtěl dávat góly. Táhne mě to dopředu, takže kdybych si měl vybrat, asi by to byl záložník.

Teď ses ale usadil na stoperovi. Moc toho ale na hřišti nenamluvíš. Nebereš to jako svou nevýhodu?
Souhlasím s tím, že je to pro stopera nevýhoda. Cítím to já i táta, který mi to říká. Nejsem takový typ, abych ostatní řídil. Ale pokouším se o to, snad to se Šimim (Šimonem Honetschlägerem) zvládneme. Dá se to naučit, ale musí se to člověku dostat pod kůži. Nemůžete ode mě čekat, že to bude v dalším zápase o sto procent jiné. Postupně se na tom dá zapracovat.

Jak se projevuješ v kabině? Tam taky moc nemluvíš?
Ze začátku jsem se rozkoukával jako každý nováček, ale řekl bych, že jsme s klukama, co přišli v létě jako já, zapadli dobře. Kluci nás vzali mezi sebe.

V kabině bez problémů, ihned ses prosadil do základní sestavy, už jsi dal i gól. Zatím si tedy nemáš na co stěžovat. Je to tak?
Jsem na Kopanině krátkou dobu, ale strašně moc se mi tady líbí. Parta je tady fakt dobrá, i všechno okolo. Určitě jsem udělal dobře, že jsem tu nabídku pana Dudy v létě vzal. Teď chci pro Kopaninu odvádět maximum.

Měl jsi i jiné nabídky?
Nějaké přišly, ale všechny byly z přeboru, ozval se třeba Rakovník nebo Nové Strašecí. Chtěl jsem zůstat v divizi, takže jsem byl rád, že mi zavolala Kopanina.

A nepomýšlel jsi výš? Tvoje Kladno hraje třetí ligu.
V létě mělo vedení Kladna dávat hráčům vědět, jestli s nimi počítá do přípravy nebo ne. Mně nikdo nevolal. Když kluci týden trénovali, přišel jsem se zeptat, co a jak. Pan Novák z Kladna mi řekl, že můžu začít, dva týdny jsem byl v přípravě, ale pak mi bylo sděleno, že bych se asi nevešel do kádru a můžu si něco hledat.

Ti jsi byl na Kladně odmalička?
Začínal jsem v Kablo Kročehlavy, od žáků jsem pak byl v Kladně.

A jak jsi nesl fakt, že máš poprvé v životě odejít z Kladna?
Ze začátku jsem z toho nebyl nadšený. Měl jsem tam hodně kamarádů, nikdy jsem nehrál jinde. Na druhou stranu mě lákalo vyzkoušet si něco nového. Věděl jsem, že Kladno na mě už nebude sázet, tak jsem odešel, jiná možnost ani nebyla.

A vybral sis Přední Kopaninu, kde se historicky hráčům z Kladna daří a jsou tady oblíbení. Věděl jsi to?
Zjišťoval jsem si něco o Kopanině a samozřejmě jsem slyšel, že tady bylo hodně Kladeňáků. Těší mě, že právě já jsem další pokračovatel kladenské stopy.

Hráči jako Charvát, Strnadel nebo Nedvěd tady patří k legendám, bude těžké je následovat. Můžeš je napodobit?
Na to je hodně brzo. Zatím mám hostování do zimy, ale když mě Kladno nepovolá zpátky, rád zůstanu.

Neplánoval sis dřív, že jako Kladeňák budeš hrát za tenhle tým ligu?
Dřív jsem v to doufal, že bych tam mohl nakouknout, ale teď je situace všelijaká. Do ligy jsem se v Kladně nedostal, takže tam buď byli špatní trenéři, nebo jsem něco dělal špatně já. (usměje se) Jsem na Kopanině a věnuju se jí. Do velkého fotbalu je daleko.

Na Kopaninu tě přivedl trenér Radek Duda, pod kterým jsi působil v kladenském béčku. Byla jeho osoba klíčová v rozhodování, jestli nabídku přijmout nebo ne?
Pana Dudu znám z Kladna a hrálo se mi pod ním dobře. Je to takový kamarádský typ a jsem rád, že si na mě vzpomněl. Nikdy předtím mě nenapadlo, že bych mohl za Kopaninu hrát, ale když jsem si přečetl, že tam míří pan Duda, problesklo mi hlavou, že by to nebylo špatné. Za dva týdny mi volal, dopadlo to dobře. (usmívá se)
Proti Kopanině jsi několikrát nastoupil jako soupeř. Jaké to pro tebe byly zápasy?
Hodně vyrovnané a vyhecované. Kopanina s Kladnem skoro sousedí, bylo to vždycky derbíčko, na ty zápasy vzpomínám určitě rád.

To je zajímavé. Kladno B proti Kopanině vždycky prohrálo...
Je to tak, ale Kopanina byla vždycky lepší. Bral jsem to tak. My jsme měli mladé mužstvo, v Kladně nebylo takové srdíčko jako teď na Kopanině. Lepší vyhrává a byla to Kopanina, my jsme vždycky museli smeknout klobouček. Ale ten tým mi vždycky byl sympatický, rádi jsme sem jezdili. Na Kopanině to bylo v pohodě ve všech směrech, což se nedá říct o některých jiných klubech. Když jsem tady hrál s Kladnem, vždycky jsem sledoval stránky, komentáře a videa.

Už jsi jeden pozápasový rozhovor před kamerou absolvoval. Neměl jsi trému?
Měl, ale je příjemné, že se lidi můžou podívat na sestřih zápasu, pak ohlasy hráčů a trenérů, jsem tomu nakloněný a byl jsem překvapený, jak se to tady dělá dobře. Okolí se na můj první rozhovor dívalo, ale hlavně mi všichni gratulovali ke gólu a výhře nad Čelákovicemi. S tím je pak spojený ten rozhovor. Doufám, že nebyl poslední.

Start v kopaninském dresu jsi měl parádní. Zařídil jsi výhru nad Čelákovicemi, které Kopanina doma v divizi předtím nepřemohla.
Lepší začátek jsem si nemohl vysnít. Před zápasem jsem byl trochu nervózní, první mistrák, všechno nové, ale zvládli jsme to. Jen aby to tak šlo dál.

Další gól jsi zatím nepřidal. Jaký jsi vlastně střelec?
Na Kladně jsem hrál v dorostu v útoku, góly jsem dával často. Pak mě jeden trenér přesunul do obrany, takže jsem přestal střílet. V chlapech mám rekord asi čtyři góly na sezonu, ale to už je moc. Spíš dám gól jen občas. Abych se dostal přes hranici deseti gólů, to bych musel být útočník jako je Salim Sdiri. (usmívá se)

Od střílení gólů jsou na hřišti jiní, to je pravda. Ty jsi expert přes standardní situace. Bereš to jako svou silnou stránku?
Snad jo, kopu rohy, trestňáky z dálky i za vápnem. Když je prostor, trénuju a zkouším.

Kopanina nikdy nenašla spolehlivého penaltového exekutora. Na tuhle roli by sis troufnul?
Na penalty si extra moc nevěřím, spíš to vychází ze zápasu, jak se člověk cítí. Když se mi daří, nemám problém na penaltu jít. Že bych se na ní ale hrnul za každou cenu, to ne. Mám radši přímáky přes zeď, abych mohl pořádně vykoupat gólmana. (směje se) Doma s Motorletem se mi to málem povedlo, chyběl kousek. Gólman stál za zdí, ani se nepohnul.

Zahrávání standardních situací patří k tvým přednostem. Máš i nějaké fotbalové slabiny?
Určitě je to postava, hubený člověk jako já moc soubojů nevyhraje, ale snažím se zapřít a posilovat, aby se to zlepšilo. Slabší je u mě i hra hlavou.

To jsou na stopera docela výrazné nedostatky.
Je to trochu blbý, ale od toho tam mám Šimiho, ten mi to odhlavičkuje a vyčistí.

Při posledním zápase v Litoli jste neubránili jeden útok a prohráli jste. Jak jsi ten zápas viděl?
Věřili jsme si, chtěli jsme potvrdit body proti Motorletu. Věděli jsme, že má Litol výborné útočníky, kteří nás zlobili. Možnosti jsme měli, jenže jsme nedávali góly. Přišla jedna akce, možná tam byl ofsajd, možná ruka, Litol tuhle šanci využila a my už se nedostali do takového tlaku, abychom vyrovnali. Jsme zklamaní, bod jsme si určitě mohli přivézt. Musíme to napravit s Vilémovem.

Tomu se povedl start do soutěže. Jaký čekáš zápas?
Hodně těžký. Vilémov je nově farmou druholigového Varnsdorfu, budou tam hodně běhaví kluci. S nimi to byly vždycky hodně náročné a vyrovnané zápasy. Bude to asi o prvním gólu a standardkách.

Takže je Kopanina závislá na tom, jak se vyspíš?
Snad je budu kopat dobře, hlavně aby se kluci před brankou dokázali prosadit.

Jak jsi celkově spokojený s rozjezdem sezony? Ze čtyř kol máte šest bodů.
Spokojený jsem, ale těch bodů jsme měli mít víc. Z Vyšehradu i Litoli jsme si mohli přivézt remízy. Četl jsem ale, že to byl nejlepší vstup Kopaniny do divize, tak věřím, že proti Vilémovu urveme tři body a budeme pokračovat na domácí vítězné vlně. Já jsem hrál s Kladnem vždycky o záchranu, tak bych si rád užil klidnější sezonu. My jsme byli závislí na tom, kdo přišel z áčka. Trénovali jsme v sedmi lidech, pak se s tím dalo těžko něco dělat. Tady je to lepší.