P ř e d n í K o p a n i n a – Nedává góly, na hřišti ho není slyšet, ani v kabině nepatří k výrazným hráčům. „Jsem asi nejméně nápadný hráč Kopaniny,“ přikyvuje. Přesto je Lukáš Kunt důležitou součástí mužstva Přední Kopaniny: poctivý levý obránce nebo záložník se na jaře rozehrál a podává stabilně dobré výkony. Přitom nebylo jasné, jestli v zimě neukončí hostování z Dukly, na podzim totiž moc nehrál. „Chtěl jsem tady zůstat a poprat se o základní sestavu. Přes zimu jsem na sobě zapracoval, chodil jsem sám běhat a myslím, že se to projevilo,“ říká Kunt.

Před týdnem ti bylo 24 let, před Kopaninou jsi hrál třetí ligu i divizi. Řadíš se mezi mladé a nadějné hráče, nebo už mezi ty zkušené?
Na Kopanině je dost mladý tým, takže se dá říct, že tady patřím ke zkušenějším. Když je na tréninku fotbálek, většinou hraju za staré, takže se řadím k nim.

Starší a zkušenější hráči by měli řídit kabinu i ostatní při zápasech. Ty takový nejsi, viď?
Je pravda, že jsem spíš introvertní typ, moc toho nenamluvím. Trenéři mě nabádají, abych mluvil víc, ale není mi to moc vlastní, abych někoho dirigoval. Nemám to v sobě.

V kabině prý taky moc nemluvíš...
Moc ne. Nejsem bavič kabiny, od toho jsou tam jiní. Třeba Petr Jeřábek nebo Šimon Honetschläger. Ze začátku tam na mě proběhly nějaké hlášky, ale teď už mě nechávají být. Zvykli si, že prostě moc nemluvím. Já byl vždycky takový tichý. Když šli rodiče ve škole na třídní schůzky, učitelé jim říkali, že bych měl víc zlobit, táhne se to se mnou už od dětství.

Neškodí ti to někdy?
Snažím se na tom pracovat, abych byl sebevědomější, ale myslím, že mě to nijak neomezuje. Že by mi to vadilo ve výkonu, to teda ne.

Mluvíš o sebevědomí. Znamená to, že když člověk nemluví, nemá sebevědomí, nebo ho máš dost a mluvit nepotřebuješ?
Řekl bych, že mám sebevědomí dost, i když by ho mohlo být i víc (usměje se). Pro fotbalistu je důležité, tvoří podstatné procento výkonu, ale nemyslím si, že jsem na tom v tomhle ohledu špatně.

I když se moc neprojevuješ, dokážeš se pořádně naštvat. V přátelském zápase v Benešově jsi naháněl soupeře celý rudý asi deset minut, když ti dal v souboji pěstí do obličeje.
(Směje se) No, tam jsem se hodně naštval. Ale pomáhá mi to, hraju pak líp, jsem tvrdší, agresivnější. Když mě někdo takhle vytočí, není to na škodu. Jirka Němec, který mě trénoval v Dukle, si ze mě dělal srandu, že by mě měl před každým zápasem profackovat.

Nastupuješ jako obránce nebo záložník, co ti sedí víc?
Teď jsem si zase zvyknul na obránce, ale při posledním angažmá v Řevnicích jsem hrál středního záložníka. Předtím na Vyšehradě stopera. Tady jsem se usídlil na levém kraji obrany. Nejsilnější se ale cítím uprostřed zálohy.

Proč?
Myslím si, že mám docela přehled o hře a taky ke svým silným stránkám řadím poziční hru. Jako defenzivní záložník jsem měl hlavně dobře vykrývat prostory a snad jsem si nevedl špatně.

Takže by ses do zálohy nejradši vrátil?
Kdyby to šlo, tak asi jo. Beru to jako nejlepší post. Ale hraju ortodoxního levého beka, i když jsem pravák (usměje se). Zvyknul jsem si. Snažím se levou nohu pilovat, občas dám i nějaký centr. Snad to není tak špatné.

Centr ano, ale góly nedáváš. Umíš to vůbec?
Jsem nególový hráč. V chlapech jsem dal v mistrácích asi tři. Spíš přihrávám.

Nechybí ti góly?
Nejsem ten typ. Je to spojený s tím, že jsem tichý. Neberu to na sebe v klíčových situacích, radši přihraju. Něco jako byl v reprezentaci Galásek.

Nevede cesta ke gólům přes penalty? Na Kopanině se k téhle disciplíně nikdo moc nehrne.
V žácích jsem je kopal, pak jsem jednu nedal a už jsem nikdy nikde nedostal důvěru. My penalty moc netrénujeme, takže by mě trenér na ně těžko jen tak nominoval. Ale nebál bych se toho. Dlouho jsem jen žádnou nekopal, nejdřív by bylo fajn zkusit si penaltu v přáteláku.

Moc klubů jsi zatím neprošel. Popiš svou dosavadní fotbalovou kariéru.
Začínal jsem v Řeži u Prahy, ale brzy jsem šel se starším bráchou do Dukly. Tenkrát za mě dostala Řež tři míče (směje se). Tam jsem byl do 14 let, pak žákovská liga v Bohemce, návrat do Dukly, pak zase Bohemka dorost, kde jsem měl těžké zranění obličeje. Dostal jsem hlavičku a měl jsem ošklivě zlomenou lícní kost. Pak už byla Dukla muži, když tam přišlo nové vedení a hrála se druhá liga, stalo se z nás béčko, které rozpustili. Hledali jsme si angažmá a mě si vytáhnul trenér Berger do Vyšehradu, takže mám nějaké třetiligové starty. Moc se mi tam ale nelíbilo, tak jsem se domluvil v Řevnicích. Ty v létě skončily a zavolala mi Kopanina. Vždycky mi byla sympatická, byl jsem rád, že se ozvala. Navíc bydlím v Dejvicích, mám to kousek.

A jsi spokojený?
Jsem. Musím říct, že se tady dělá fotbal dobře. Díval jsem se i na to, jaký mají kluby přístup k rozhodčím. Seznámil jsem se divizí a některé praktiky jsou nechutné. Tady se dělá fotbal čistě, byl to velký důvod, proč jsem kývnul.

Na podzim jsi toho ale moc nenahrál. Jak jsi to prožíval?
Trenér vsadil na jiné kluky, takže jsem vypadl ze sestavy. Byl jsem trochu zklamaný, to je pravda. Bylo mi ale řečeno, že se se mnou počítá, chodil jsem běhat, pracoval jsem na sobě a cítím, že jsem se dostal výš. Teď už snad patřím do sestavy.

Hrál jsi třetí ligu, byl jsi v Dukle. Nemířil jsi v kariéře ještě výš?
Mám práci, můžu hrát jen na amatérské úrovni. Na ligu jsem možná myslel někdy v dorostu, ale po tom zranění v obličeji jsem počítal s tím, že budu hrát jen jako amatér.

Co děláš za práci?
Exekutora na Praze 8. Jsem zaměstnancem Ministerstva financí, vymáhám daně.

To musí být těžká práce. Navíc asi nejsi moc oblíbený, viď?
Někteří dlužníci jsou problémoví, někteří méně. Někdy to není úplně snadné, i zákony jsou dost složité.

Když tě někdo naštve, tak mu prostě zabavíš majetek?
Mám tyhle práva, když vymáhám dlužné částky. Ale zabavení majetku je poslední krok, ke kterému saháme. Snažíme se domluvit, když na nás kašlou, přistoupíme k prodeji nějakých movitých věcí. Občas musím být drsný a přitlačit.

Taky jsi rok studoval politologii, sleduješ tedy hodně politiku?
Docela mě baví, teď se otevřelo hodně kauz, které ukazují to, co se říkalo už déle, že je opravdu propojený byznys s politikou. Ale myslím, že to vláda přežije. Jen se odvolají někteří ministři a pojede se dál v reformách.

To by byla politika. Co říkáš na výkony Kopaniny v jarní části?
Docela slušný, po Čelákovicích to vypadalo dobře, ale poslední zápas ve Vilémově byl z naší strany špatný. Většina z nás zahrála pod své možnosti. Musíme to napravit, hrajeme o záchranu, v každém kole jde o všechno. S Českým Dubem je potřeba zabrat.

Doma se vám na jaře daří. Uhráli jste remízu proti Jirnům a porazili Litvínov. Pomůže vám tohle podvědomí?
Určitě je to povzbuzení, na podzim jsme doma dost prohrávali. Jediná nevýhodná věc doma je ten šílený trávník, který teď na Kopanině je. Jsme docela technický mančaft a tohle nám moc nesedí. Před Dubem by mohlo zapršet, aby míč tolik neodskakoval.

Trenér Mejdr říká, že následující tři zápasy budou z hlediska záchrany skoro rozhodující. Souhlasíš?
Koukali jsme na los a máme teď soupeře, kteří jsou v našem pásmu. Z těch zápasů bychom měli vymačkat co nejvíc, protože pak budeme těžko honit body třeba v Brozanech. Takže jo, tohle budou hodně důležitá tři kola. Ale nálada je dobrá, věříme v záchranu. Nikdo si v kabině nepřipouští žádné komplikace. Úvahy o tom, že bychom měli hrát v příští sezoně přebor, to tam neuslyšíte.