Jaký pocit v tobě po remíze 4:4 převládal – radost ze získaného bodu, nebo spíš zklamání, že jste zápas nedotáhli k vítězství?

Vzhledem k průběhu zápasu jsme byli za bod nakonec rádi. O poločase jsme prohrávali 3:1 a věděli jsme, že to budeme muset dotahovat. Zároveň jsme ale po vyrovnání na 3:3 v 56. minutě měli větší ambice a chtěli jsme vyhrát.

 

Hned v páté minutě jste inkasovali po tvé chybě a nedomluvě vzadu. Jak těžké bylo tu situaci dostat z hlavy a pokračovat dál v zápase?

V páté minutě to byla víceméně moje chyba. Dal jsem špatnou hlavičku směrem ke gólmanovi a dostali jsme z toho gól. Věděli jsme ale, že máme před sebou celý zápas, takže nebylo zase tak složité se z toho dostat. Pořád zbývalo nějakých 85 minut a museli jsme udělat maximum pro to, abychom zápas otočili nebo alespoň vyhráli.

 

Po poločase jste prohrávali 3:1, přesto jste během krátké chvíle dokázali srovnat na 3:3. Co se podle tebe po přestávce změnilo?

Už ke konci poločasu jsme cítili, že soupeř fyzicky odpadá. Měli jsme navrch a spoustu šancí, akorát se nám nepodařilo dát ten důležitý gól na 3:2, abychom šli do kabiny za příznivějšího stavu. Řekli jsme si v kabině, že na to máme a že určitě dokážeme nějaké body uhrát. Měli jsme dobrý vstup do druhého poločasu a povedlo se nám dát dva rychlé góly. Škoda, že jsme hned vzápětí jeden inkasovali, ale to je život a museli jsme jít dál.

 

Ty říkáš, že jste byli naběhanější než soupeř. Jak je to možné?

Nemyslím si, že jsme byli výrazně více naběhaní než soupeř. Spíš jsme dobře drželi balon a dokázali jsme kontrolovat hru. Člověk se podle mě mnohem víc unaví, když běhá bez balonu, než když ho drží. Možná tam hraje nějakou roli i to, že jsme byli naběhaní z Divize a bylo pro nás lehčí naskočit do přípravy, ale nevím, jestli to je tak velký faktor.

 

Říkal jsi, že po vyrovnání jste byli „na koni“ a kdybyste nedostali gól na 4:3, věříš, že byste zápas vyhráli. Co vám v té fázi ještě chybělo k úplnému otočení?

Asi právě to, že jsme ten gól dostali hned za minutu. Dali jsme na 3:3 a z první jejich šance přišel takový šmudla a najendou jsme prohrávali 4:3. Kdybychom ten gól nedostali, asi by se děly věci. Měli jsme první balóny, a když se nepovedl první, hned jsme měli druhý. Byli jsme v té fázi opravdu hodně nahoře. Takže nám možná nejvíc chybělo právě to, abychom ten gól okamžitě nedostali.

 

Tři ze čtyř vašich gólů dali defenzivní hráči – ty dvakrát a Zikmund Bárta jednou. Kdybyste se jako obránci střelecky neprosadili, jak by se na vás jako obranu koukalo?

My jsme tam od toho, abychom góly nedostávali a udělali prostor útočníkům, kteří se pak mohou prosadit a dávat vítězné góly. Takže kdybychom dostali čtyři góly a žádné nedali, asi by se na nás nekoukalo úplně dobře. Já jsem byl hráčem zápasu hlavně díky tomu, že jsem dal dva góly, a určitě bych ho nevyhrál, kdybych ty góly nedal, protože jsem jeden z těch gólů zavinil. Takže ten můj víkend mohl vypadat diametrálně odlišně.

 

Je pro tým podle tebe lepší remíza 4:4, která musela být pro diváky skvělá, nebo 0:0 s čistým kontem?

Z pozice obránce bych řekl, že 0:0. Víme, že si umíme ubránit čisté konto a že obrana v tom zápase funguje. Pro útok je zase lepší 4:4, protože si dokážeme, že umíme dávat góly. Takže kdybych si měl vybrat čistě za sebe, vzal bych 0:0. Ale kvůli divákům bych možná řekl 1:1, aby to bylo zajímavější a padly nějaké góly.

 

Zmiňoval jsi také skvělý výkon střídajících hráčů. Je podle tebe právě síla lavičky jedním z důvodů, proč jste dokázali po poločase zápas tak výrazně změnit?

Určitě. Už proti Admiře nám pomohla spolupráce Timmyho (Timothy Barratt) s Kolim (Jakub Kolář), kteří do zápasu naskočili, a podobně to bylo i proti Dukle. Myslím si, že v tom máme velkou sílu. Máme kluky, kteří umí do zápasu dobře naskočit, jsou rychlí, běhaví a nebojí se hrát. Myslím si, že v tom může být po zbytek sezony naše velká zbraň.

 

Když se vrátíme úplně na začátek – pamatuješ si ještě svůj první zápas mezi dospělými za FCPK B? Bylo ti tehdy kolem šestnácti. Co si z něj vybavíš?

Upřímně si to moc nevybavuju. Mám takové záblesky, že to bylo v zimě na Střešovicích pod Karlem a myslím, že jsem tehdy hrál šestku. Šel jsem tam jen asi na pět minut a byl to nějaký přátelák. (Jaký jsi měl první dojem? Co tě uchvátilo?) Pro mě to tehdy bylo složitější. Většina hráčů byla starší než já. Nejvíc mě asi uchvacoval Urbi v tom věku. To byla, a pořád je, legenda.

 

Tehdy jsi byl ještě dorostenec, dnes patříš mezi opory mužského týmu. Když se podíváš na Sebastiána z té doby a na sebe dnes, v čem je největší rozdíl?

Dneska už se na chyby dívám jinak. I když se mi něco nepovede a udělám chybu, nesesypu se z toho. Vím, že ten zápas můžu pořád strhnout na svoji stranu a začít hrát dobře. Kdyby se mi v šestnácti stalo to, co teď proti Dukle, tedy že bych pokazil první gól, pravděpodobně bych to měl v hlavě celý zápas a už bych se z toho nedostal. Teď už na to pohlížím jinak.

 

V minulosti (sezona 18/19) jsi dostal možnost odejít do Viktorie Žižkov a zahrát si vyšší soutěž. Jak moc tě tahle zkušenost ovlivnila jako fotbalistu?

Obrovsky. Když to řeknu špatně, tak zahrát si s lepšími kluky, v lepší soutěži, mít více tréninků a intenzivnější tréninky – to mě strašně posunulo. Pak jsem se vrátil mnohem víc připravený, než kdybych prošel celý dorost na Kopanině a až potom šel mezi chlapy. Pro mě to byla určitě velká škola fotbalu.

 

Dnes už máš na Kopanině úplně jinou pozici než tehdy. Bereš ji jako určitou zodpovědnost vůči mladším klukům, kteří jsou teď v podobné situaci, v jaké jsi byl ty?

Asi ano. Hlavně chci, aby noví kluci, kteří přijdou, pokud to samozřejmě jde, co nejrychleji zapadli do týmu a cítili se tady dobře. Vím, že to pro mě bylo důležité, když jsem byl mladší, takže se snažím chovat přátelsky, aby se cítili dobře. Doufám, že se mi to daří.

 

Býváš kapitánem, když chybí starší hráči. Cítíš dnes už přirozeně větší zodpovědnost za tým než třeba před dvěma nebo třemi lety?

To bych úplně neřekl, že to závisí na tom, jestli jsem kapitán. Samozřejmě je pro mě čest, když mám na ruce pásku a můžu tým přivést se znakem Kopaniny na hřiště, ale na samotné zodpovědnosti se pro mě nic nemění. Ať už jsem kapitán, nebo ne, mám pořád stejné povinnosti a snažím se je plnit v každém zápase, ať už jsem kapitán, nebo ne.

 

V minulém rozhovoru jsi jako své guilty pleasure zmínil hudbu z 80. a 90. let. Objevil ses od té doby s nějakým novým guilty pleasure?

Asi ne. To byla pro mě docela těžká otázka, ale asi bych to nechal u těch osmdesátek a devadesátek. (smích)

 

Kdybys měl svůj styl na hřišti přirovnat k nějakému světovému sportovci – klidně i z úplně jiného sportu – kdo by to byl a proč?

Jako stylem? (Jo, třeba jako Ramos.) Tak určitě jako Ramos, to je skvělý obránce. Teď v nové době, jsem fanoušek Arsenalu, tak se mi hrozně líbí, jak se na hřišti chová Gabriel. Tím, jaké je „zvíře“.

 

Kdybys dnes dostal nabídku z druhé anglické ligy, tedy Championship, šel bys okamžitě, nebo bys ještě přemýšlel?

Kdybych dostal profesionální smlouvu z týmu v Championship, tak bych šel určitě. (Musel bys tady všechno nechat.) To si nemyslím, že by byl problém. Samozřejmě by se mi neopouštělo snadno, ale nabídka z druhé anglické ligy se prostě neodmítá. (A kdyby to byla druhá česká liga?) Tak to bych nešel. Protože mám nějaké své povinnosti a myslím si, že v dnešní době se človeku možná vyplatí, nebo já to tak mám nastavené tak, že se tím fotbalem chci bavit. A myslím si, že druhá liga by mě akorát dostala do stádia, kdy bych to bral spíš jako práci než jako zábavu.

 

Máš sestru? Mám starší ségru. (smích) Komu z kabiny FCPK bys ji svěřil?

Nechci někomu dávat takovouhle zodpovědnost. Ale asi Robert. Robert Vágner, on to pochopí. (smích)

 

V sobotu vás čeká derby proti Zličínu. Nastupuje tam například Mattia Mainolfi, kterého dobře znáš ještě z Kopaniny. Co bys před tímhle zápasem vzkázal fanouškům?

My doufáme, že se nám povede středeční zápas proti Vršovicím a předpokládáme, že se i Zličínu povede jejich středeční zápas. Takže bych fanoušky rád pozval na souboj o čelo tabulky, což bude zajímavé. Zvlášť když tam hraje Mattia, to bude vyhrocené – derby je vždycky vyhrocené. A Zličínu se nám v minulosti podařilo několikrát porazit, tak doufám, že budeme v téhle šňůře pokračovat.