Jak bys popsal kabinu bezprostředně po porážce 1:7?
Věděli jsme, že to v Újezdu bude těžké utkání. Hrají specifický styl fotbalu, spoléhají na standardní situace a mají malé hřiště s umělou trávou, na kterou jsou zvyklí. Počítali jsme s tím, že to nebude jednoduché. Ale prohrát 1:7 je samozřejmě hodně nepříjemné. Upřímně si nepamatuju, kdy jsem naposledy dostal takový debakl. Možná podobný pocit jako proti Sokolovu (0:7). Kabina byla skleslá. Všichni jsme si řekli, že takhle to dál nejde. Shodli jsme se, že se v úterý sejdeme na tréninku, pořádně zamakáme a uděláme všechno pro to, aby se nic podobného už neopakovalo.

 

Překvapil tě Újezd svým výkonem?
Nepřekvapil nás. S Újezdem jsme už několikrát hráli. Já jsem proti nim sice v přeboru nehrál, protože jsem tehdy přišel jako mladý hráč a spíš jsem seděl na lavičce, ale věděli jsme, jaký styl fotbalu hrají. Navíc jsem od nich i dostal nabídku, takže vím, že si typologicky vybírají spíš vysoké hráče, dá se říct takové „řezníky“. Takže jsme tušili, do čeho jdeme. Hráli na své umělce, kde je nebezpečný každý aut i každý roh. My jsme tam přijeli s tím, že budeme hrát svůj fotbal – rozehrávka, kombinace po zemi, hledání cest. Oni nás ale přišli spíš „umlátit“,  a na to jsme nakonec doplatili.

 

Považuješ se za „řezníka“?
Nepovažuju se za typického „řezníka“. Spíš bych řekl, že mě tak může vnímat někdo, kdo mě nevidí hrát jen podle postavy. Jasně, v zápasech umím přitvrdit, když je potřeba, ale nemyslím si, že bych byl ten klasický typ, který by každé utkání někoho přebrousil. Já dostávám žluté karty spíš za kecy. (směje se)

 

Čeká vás důležitý zápas proti SK Slaný. Je tým připravený z tvého pohledu?
Z mého pohledu si myslím, že tým bude připravený. Naše domácí zápasy většinou vypadaly dobře. Začali jsme navíc slyšet i od lidí, že hrajeme pěkný styl fotbalu a že to začíná vypadat dobře. Jediné, co tomu zatím chybí, jsou první body. A myslím si, že po takovém debaklu se tým ještě víc semkne a konečně ty první body urveme.

 

V posledním zápase jste na domácí půdě prohráli 0:2, ale byli jste podle soupeře lepší. Co chybělo?
Je to v podstatě jednoduché. Zapojili jsme všechny věci, které trénujeme – taktické pokyny od trenérů jsme v tom zápase plnili. Myslím, že i když to třeba nebylo tolik vidět, tak se to promítlo i do posledního utkání. Problém je, že nám chybí góly. Nevyužíváme velké šance – třeba proti Ostrovu jsme za stavu 0:0 měli dvě nebo tři vyložené příležitosti. Kdybychom z toho dali jeden nebo dva góly, ten zápas by vypadal úplně jinak a věřím, že bychom už měli první body. Takže nás teď nejvíc sráží neproměňování šancí. Pak stačí jedna chyba vzadu a dostaneme zbytečné góly, často třeba po centrech.

 

Kdo je Sebastián Schierreich?

Sebastian Schierreich je normální kluk, který má rád fotbal. Chce si fotbal hlavně užívat, vyhrávat a dopřát fanouškům Přední Kopaniny první tři body.

 

Jaký je rozdíl mezi Sebastianem Schierreichem mimo hřiště a na hřišti?

Řekl bych, že obrovský. Mimo hřiště jsem spíš tišší kluk, co se týče lidí. Samozřejmě v okruhu svých kamarádů se umím i pořádně rozparádit, ale obecně jsem klidnější. Na hřišti je to ale jiný – tam jsem hodně výbušný, všechno prožívám naplno a jsem dost emotivní.

 

Na hřišti patříš mezi nejdůležitější hráče mužstva. Vnímáš osobně tu zodpovědnost? I právě vzhledem na ty výsledky, které teď prostě nejsou příznivé.

Určitě. Myslím si, že každý kluk v tom týmu je nějakým způsobem důležitý. Vím, že na Kopanině už hraju delší dobu, takže bych měl patřit k oporám týmu. Slýchám to i z více stran a do určité míry se jako opora vnímám – hraju každý zápas a kluci ví, že se o mě můžou opřít. Na druhou stranu si ale nemyslím, že jsem v kabině takový lídr, jakým bych třeba mohl být.

 

Býváš kapitánem, vnímáš tu odpovědnost?

Ano, několikrát jsem pásku měl, hlavně když chyběli starší hráči. Byla to pro mě čest.

 

Co bude klíčem k prvnímu vítězství?
Začal bych tím, že všichni hráči chodí na všechny tři tréninky v týdnu. Na nich si samozřejmě říkáme, co chceme hrát – my víme, jakým stylem se chceme prezentovat. Pak je ale důležité, aby každý plnil svoje úkoly na hřišti a dal do toho 100 %. Věřím, že se to už konečně zlomí. Každá série jednou končí a já věřím, že ta naše skončí teď o víkendu, respektive v pátek.

 

Jak vnímáš, že jako stoper dostáváte hodně gólů? Je to složité na psychiku?

Když to vezmu v zápase, tak před ním to tolik nevnímám, protože každý zápas je dlouhý. Když dostaneme nějaký hloupý gól, nebo obecně inkasujeme, snažím se s zápasem něco udělat a nesoustředím se na to tolik. Samozřejmě pak, když si s kluky sedneme na večeři v hospodě nebo třeba U Drahušky a díváme se na výsledky a na to, kolik gólů dostáváme, tak to není pěkný pohled. Jako „lídr“ obrany, na kterém by to mělo do určité míry stát, se mi na to nekouká dobře.

 

Jak důležitá bude zvládnout tu mentální stránku, být stále v pohodě, protože když se podíváme třeba přímo na tebe, tak jsi nasbíral 14 karet ve 21 zápasech.
Jsem typologicky spíš výbušný hráč a občas rád řeším věci s rozhodčím. Většina mých karet byla právě za tyhle situace, kdy jsem něco s rozhodčím probíral. Na druhou stranu si pak umím pohlídat, abych nedostal druhou žlutou. Samozřejmě někdy je to i za faul, třeba když hasím nějakou situaci. Obecně si to ale tolik nepřipouštím. Žlutá karta pro mě v tu chvíli nic zásadního neznamená. Můj cíl je pak hlavně dohrát zápas tak, abych se nevyloučil a neoslabil tým v dalším kole.

 

Jak tě ovlivnila červená karta v minulosti?
Určitě to není dobré pro mentalitu mužstva. Na druhou stranu jsme ten zápas vyhráli, takže si myslím, že to je taková polehčující okolnost k té červené kartě. Samozřejmě, kdyby to bylo za stavu, kdy vedeme, já bych dostal červenou a ten zápas bychom pak ztratili nebo prohráli, tak by to bylo úplně něco jiného. Takhle, tím že se vyhrálo, to tým tolik neovlivnilo.

 

Kolik se platí za karty v kabině?
To se dozvím až na konci sezóny. Teď to zatím neřešíme nějak přísně, nemáme vyloženě nastavené pokuty třeba za přestřelené míče a podobně – nebo jsou, ale spíš v kombinaci s nějakým „voucherem“, protože se na to vybere jen omezené množství peněz. Za žluté karty se u nás navíc pokuty nepočítají, takže je klidně možné, že mi pokladník nakonec ještě něco přidá za to, že mám třeba nejvíc karet v trestu. Ale uvidíme – všechno se dozvím až po sezóně.

 

Máš nějaké „guilty pleasure“?

Popravdě, nic konkrétního mě nenapadá. Jen mám rád hudbu z 80. a 90. let.

 

Jak důležití bude domácí prostředí a fanoušci v zápase?
Myslím si, že je to pro nás poměrně klíčový faktor. I když hřiště teď nevypadá v úplně ideální kondici, je hrozně těžké ho přes zimu udržet v dobrém stavu. Nevypadá to úplně nejlíp, ale zároveň si myslím, že to pro nás může být velká výhoda. Podmínky jsou stejné pro oba týmy, ale my na tom hřišti trénujeme celý týden, jsme na něj zvyklí a je to naše domácí prostředí. Navíc máme podporu fanoušků, takže si myslím, že to může sehrát v zápase dost důležitou roli.

 

Vzkaz fanouškům?
Je to pořád takové to samé dokola. Chtěl bych jen, aby na nás fanoušci nezanevřeli, aby nám dál věřili a přišli se podívat. Hraje se v pátek, navíc je hezké počasí a státní svátek. Od pěti hodin U Drahušky je skvělé prostředí, dobré jídlo i pivo. Takže bych jim vzkázal, ať dorazí, dobře se naladí a já věřím, že je za to odměníme prvními třemi body.