Minule jsi byl na lavičce a teď to bylo pro tebe poprvé v základní sestavě. Jak ses na hřišti cítil a jak sis zápas užil?
K týmu jsem se připojil teprve před čtrnácti dny s lehkým zápasovým a tréninkovým mankem, které vzniklo kvůli nemoci a hledání nového angažmá. Na hřišti jsem se upřímně ještě necítil stoprocentně tak, jak bych chtěl, ale vím, že tréninky na Kopanině mě zase vrátí do top formy. Zápas jsem si užil, i když to pro nás bohužel výsledkově nedopadlo. Cítím v týmu soudržnost, bojovnost a odhodlanost. Věřím, že nám to v dalších zápasech pomůže k zisku bodů.

V první půli jsi byl hodně aktivní i směrem dopředu. Byl to taktický záměr, nebo to vyplynulo ze hry?
Levého krajního obránce hraji již dlouho a snažím se ho hrát tímto stylem, abych co nejvíce pomohl týmu i dopředu. Vyplynulo to i ze hry, soupeř stál v obranném valu na půlce a bylo potřeba jejich obranu „roztrhat“ náběhy. Druhý poločas už oba týmy hru směrem dopředu výrazně zjednodušily.

Jak bys celkově zhodnotil svůj výkon v zápase?
Celkově bych svůj výkon zhodnotil jako průměrný, mám na sebe totiž daleko vyšší nároky. Bylo to mých prvních odehraných 90 minut od podzimu, hrál jsem proto více na jistotu, abych se dostal do zápasu. Každým dalším utkáním bych chtěl svůj výkon posouvat o něco výš.

Co ti v zápase vyšlo nejlépe a kde naopak vidíš rezervy?
Myslím, že jsem se držel taktických pokynů a na hřišti jsem nic nevypustil. Přidal jsem k tomu i nějakou nadstavbu směrem dopředu. Rezervy vidím v několika nepřesných přihrávkách – sice na těžkém terénu, ale na můj vkus jich bylo víc, než bych chtěl.

Do Kopaniny jsi přišel nedávno. Jak tě přijali spoluhráči a jak se v týmu cítíš?
Kabina mě přijala přátelsky už od prvního tréninku. Hodně kluků z týmu znám už dlouho, potkávali jsme se na hřišti od mala, ať už jako spoluhráči nebo protihráči, takže pro mě bylo začlenění jednodušší. Po zápase také hned bylo velmi výživné zápisné, které jsem si moc užil. V týmu se cítím velmi dobře, je tu skvělá parta.

Vyrůstal jsi v Bohemians a poté jsi působil v Příbrami. Co ti tahle cesta dala do kariéry?
Bohemka pro mě je a vždy bude srdeční záležitost. Prošel jsem zde skoro celou mládež až do U17. Do mého fotbalového růstu mi to dalo strašně moc a rád na to vzpomínám. Shodou okolností jsem v době covidu nastoupil i za Přední Kopaninu proti Psárům, kde hrál bývalý ligový fotbalista David Langer (tehdy trenér Příbrami U18). Ten mi po zápase v kabině nabídl, zda nechci přestoupit do Příbrami. Dá se říct, že i Přední Kopanina sehrála významnou roli v mé cestě. Nabídku jsem přijal hlavně proto, že Příbram hrála nejvyšší dorostenecké soutěže. V celostátní lize U19 jsem odehrál všech třicet zápasů. Rád bych také poděkoval Davidu Langerovi, se kterým jsem měl i spoustu individuálních tréninků, které mě hodně posunuly.

V Příbrami jsi si připsal i starty za muže ve třetí lize. Jaký byl přechod z dorosteneckého fotbalu?
Příbram mě skvěle připravila na dospělý fotbal. Přes B-tým byl přechod pozvolný a ani jsem ho tolik nevnímal. Po fyzické stránce jsem byl dobře připravený.

Po dvou sezónách jsi z Příbrami odešel. Proč k tomu došlo?
V Příbrami jsem se rozhodl skončit, protože B-tým byl před novou sezonou přihlášen do divize místo do třetí ligy.

V Mostě jsi pak pravidelně nastupoval a zahrál si i MOL Cup proti ligovým Pardubicím. Jak na to vzpomínáš?
Na angažmá v Mostě vzpomínám velmi pozitivně. Klub byl profesionální a měli jsme jako hráči veškerý servis a zázemí. Vypíchl bych i neskutečné fanoušky, kteří nás podporovali doma i venku. Utkvěly mi hlavně zápasy s Viktorií Žižkov, kde byla téměř ligová atmosféra – na domácí i venkovní zápas dorazilo přes 1500 lidí. Na MOL Cup také rád vzpomínám, byl to atraktivní zápas s velkou kulisou a Pardubice rozhodly až v závěru.

Následně jsi prošel Chomutovem a Aritmou. Co ti tahle období dala?
Tahle období mi dala hlavně to, že se nikdy nesmím vzdávat, i když se nedaří. Ani v jednom klubu to nedopadlo podle představ, ať už kvůli zraněním, poklesu formy, komunikaci nebo jiným věcem.

Aktuální sezonu jsi začal na Meteoru, teď jsi na Kopanině. Jak došlo k přestupu?
Po neúspěšném období jsem odjel na dva a půl měsíce pracovat do Rakouska a přemýšlel, co dál. Zavolal mi dlouholetý kamarád, zda bych nechtěl jít hrát do Meteoru. Po návratu z Rakouska jsem nastoupil v Meteoru, ale po podzimu mi byla v zimní přípravě naznačena nižší minutáž v jarní části. Proto jsem se rozhodl hledat nový klub. Byl jsem na zkoušce ve Velvarech, ale nakonec mi zavolal Dan Vott, zda nechci jít na Kopaninu, a já bez většího rozmýšlení přijal.

Tvůj táta byl také fotbalista. Jak velký vliv měl na tvoji kariéru?
Můj táta mě k fotbalu přivedl a měl obrovský vliv na moji kariéru. Od mala jsem s ním kopal, chodil jsem na jeho zápasy a vozil mě na tréninky. Několik let byl i asistentem na Bohemce v ročníku, kde jsem hrál. Vždy ode mě chtěl to nejlepší, byl na mě často přísný, ale právě i díky němu jsem se dostal až do třetí ligy, za což mu moc děkuju.

Byl se podívat i v sobotu na Kopanině proti Mariánským Lázním. Stihli jste ho spolu po utkání probrat?
Ano, byl se podívat. Zápas neviděl tak černě, sahali jsme až do poslední minuty po bodu. Můj výkon zhodnotil velmi podobně jako já sám.

Jaké máš osobní cíle v Kopanině a s čím bys chtěl do konce sezony týmu nejvíc pomoct?
Chtěl bych, abychom se jako tým zápas od zápasu posouvali a zlepšovali. Když se bude zlepšovat tým, budou se zlepšovat i jednotlivci. Já sám můžu týmu pomoci tím, že v každém zápase odevzdám sto procent ze sebe.