Jak se to seběhlo, že budete hrát v hlavním městě přebor za Přední Kopaninu?

V zimě, kdy jsem byl v Černolicích, jsme hráli s Přední Kopaninou přátelák a trenér Dan Vott se mě ptal, zda bych nechtěl přestoupit. V té době jsem dal ale slovo Černolicím, že sezónu dohraju tam, což jsem chtěl dodržet. A teď po sezóně jsme se k tomu vrátili a dopadlo to.

Ve dvaatřiceti bych si vás dovedl představit klidně v lize. Kariéra na nejvyšší úrovni je tedy u konce?

Asi je pravda, že bych mohl. Byly tam i nabídky z vyšších soutěží. Ale nejde jen o samotný fotbal, jde o zdraví, o náročné cestování i další věci okolo. Navíc se mi líbily představy trenéra Votta i jeho příprava, takže jsem rád v Přední Kopanině. Profesionální kariéra je asi už pryč.

Necukají vám u ligových zápasů ještě nohy, když vidíte Sigmu Olomouc v evropských pohárech, Opavu či Slovácko v nejvyšší soutěži, nebo třeba Mladou Boleslav?

Samozřejmě, že je to zvláštní pocit, když vidím Sigmu i další ligové týmy, kde jsem působil. Určitě Olomouci držím palce v souboji se španělskou Sevillou. Věřím, že to zvládnou. Ono je to totiž hodně podobné době, kdy jsem za Sigmu hrál. Tehdy jsme hráli proti Evertonu a moc nám to nešlo v lize. Doma jsme ale dokázali remizovat 1:1. (směje se)

Vy jste tehdy dal i jediný gól. To asi nejde z paměti vymazat, že?

Byl to obrovský zážitek. Na Sigmu nedám celkově dopustit, byl jsem tam vlastně od šestnácti let. Byla tam super parta. Každému bych přál něco podobného zažít.

Zahrál jste si i v zahraničí. V Polsku jste působil v období kolem EURO 2012, to muselo fotbalem asi hodně žít. Užil jste si fotbalové horečky?

To byla paráda. Nádherné stadiony, fandové. Zahrál jsem si derby o Varšavu. Tehdy zápas skončil nerozhodně 0:0, což asi není pro fanoušky nic moc, ale atmosféra zápasu vás dokonale pohltí. Fanoušci tím zápasem žijí dlouho dopředu a to, co pak vytvoří na stadionu za atmosféru, to je také neopakovatelné.

Pak tam bylo ještě angažmá v Kazachstánu. Na ten vzpomínáte jak?

To bylo něco úplně jiného. Tam je asi největší vzpomínka na to, jak jsme jeli k zápasu dva a půl dne vlakem. To se dá jen jíst a spát (směje se). Nic jiného dělat nemůžete.

A nakonec jste si venku zahrál za reprezentaci – malého fotbalu. Do Přední Kopaniny míříte jako mistr Evropy. Užil jste si tuhle jízdu?

Je to obrovský úspěch. Byla to moje první velká akce a doufám, že nebyla poslední. Poznal jsem tam spoustu super kluků. Je to amatérský sport, ale o to víc jsem tady poznal význam slova tým. Byli jsme taková rodina a šli jsme za naším snem.

Z Ukrajiny jste odjížděli jako vítězové, přitom Slavii v boji o Ligu mistrů v Kyjevě štěstí moc nepřálo...

Samozřejmě jsme se koukali a každý viděl, co se tam stalo a nestalo... Tak ten náš úspěch byl tak trochu satisfakce za ten zářez, i když se bavíme o dvou jiných fotbalových světech. My jsme tam dosáhli obrovského úspěchu. Dostali jsme jako tým pohár, odvezli jsme si medaili. Věřím, že ještě nějaké oslavy v budoucnu budou. 

Stihl jste na dálku sledovat, jak si tým na startu přeboru vede?

Klub asi neměl radost, když jsem na začátku sezony takhle odjel, ale snad mu to zlato, co jsem získal, nakonec udělalo radost. Koukal jsem na výsledky, jak si kluci vedou, a byl jsem i v kontaktu s trenérem.

Jaké vůbec máte o pražském přeboru?

Že je to obrovsky vyrovnaná soutěž. Sestupují z něj čtyři týmy, to jsem nikdy nezažil. Ale co jsem slyšel, tak i pátý tým tabulky nemusí mít dlouho nic jistého, protože je blízko pásma sestupu.

Dřív jste v jednom z rozhovorů říkal, že vám nevadí, když vás obránci zdvojují. Jste připravený na to, že to může přijít i v přeboru?

Doufám, že si takhle budou hledět mého parťáka z útoku Urbyho (Dan Urban – pozn. autora). A když to budu já, udělá to víc prostoru pro ostatní. Každopádně musíme všechno zvládnout jako tým.

Říká se, že fotbalisté berou šanci zahrát si v Praze, jako příležitost se ukázat. Na vás budou fanoušci také hodně zvědaví...

Já budu samozřejmě rád, když bude chodit co nejvíce fanoušků a budeme je bavit dobrým fotbalem. Fotbal se přece dělá pro lidi. A když to bude bavit nás, bude to jen dobře.

Jaký cíl jste si pro sezonu dal, ať už umístění, nebo třeba počet gólů?

Co se týče nějakých nastřílených gólů, tak si žádné cíle a mety nedávám. Spíš, když jsme se bavili s vedením o možnosti postupu, tak mi přišlo, že nebyli proti, takže bych byl rád, abychom byli úspěšní a hráli nahoře. Zatím jsme se s klubem dohodli na rok a já bych rád někde působil i déle.

Za Přední Kopaninu v minulosti hrála celá řada exligových hráčů, jako Pavel Mareš, Martin Hašek, Tomáš Poláček či Tomáš Pešír. Hrálo i tohle roli, že se zkušeným fotbalistům v klubu líbilo?

Věděl jsem o tom, že za Přední Kopaninu hráli kluci, co prošli ligou. Ale v mém rozhodování to nehrálo roli. Pro mě bylo hlavní, že jsem našel společnou řeč s trenérem, má dobré tréninky a už se těším na sobotní zápas.

Na hrotu budete hrát s Danem Urbanem, na jehož trefy klub hodně spoléhá. Už jsem zaslechl i přirovnání, že v tandemu s vámi napodobíte legendární útočnou kopaninskou útočnou dvojici Strnadel – Gill. To je skoro až zavazující, že?

Já jsem tohle přirovnání tedy ještě neslyšel, ale snad jsme si v přípravě s Danem Urbanem vyhověli a myslím, že by nám to mohlo fotbalově sedět. Věřím, že nezůstane jen u té přípravy a fanouškům to ukážeme i v přeboru.