Proč jste se rozhodl opustit lavičku Kopaniny?
Důvody jsou poměrně jasné: Když mě Tomáš Cigánek v půlce podzimu oslovil, nebyl jsem si jistý, jestli jsem schopný všechno zvládat s rodinou a zaměstnáním dohromady, přesto jsem se rozhodl to zkusit, věřil jsem, že změna je možná. Bydlím na Praze 4, práci mám v Kobylisích, k tomu tréninky na Přední Kopanině. Z domova jsem vyjížděl v šest ráno, vracel jsem se po osmé večer, skoro jsem se nepotkával s manželkou, vůbec jsem neviděl děti. Manželce bych to vysvětlil, ta si mě jako trenéra brala, ale dětem těžko. V tomhle směru to pro mě bylo časově neakceptovatelné. Když jsem nabídku Kopaniny v průběhu podzimu přijal, tak jsme se dohodli, že to na tři měsíce do konce podzimu zkusíme, jestli ta změna, kterou Kopanina v tu chvíli potřebovala, zabere.

Což se nestalo...
Ukázalo se, že moc nezabrala. Bodovali jsme sice ve třech ze sedmi zápasů, ale ani jednou jsme nevyhráli, přestože jsme tomu byli dvakrát hodně blízko. Po výsledkové stránce nese největší odpovědnost trenér, můj příchod na lavičku Kopaniny efekt v podobě změny výsledků nepřinesl, takže můj odchod je logickým vyústěním.

A hlavní důvod vašeho konce byl jaký?
Především ten časový, i když je to kombinace všeho. Investoval jsem do angažmá na Kopanině dost času a velké úsilí změnit situaci a náladu v týmu, ale výsledky, ani změnu trendu fungování týmu to nepřineslo. Nemělo smysl trápit hráče, sebe a nakonec i klub, který je v situaci, ve které je. Potřebuje se otřepat, nastavit novou koncepci, vytyčit reálné sportovní cíle a začít pracovat do budoucna. V současné situaci, ve které se tým v průběhu podzimu nacházel, je z mého pohledu divize neudržitelná. I proto si myslím, a je to pouze můj názor, který nemusí být konzistentní s představou vedení klubu, že by v jarní části soutěže měl dostat prostor pro práci trenér, který má ke Kopanině bližší vztah než já, má to blíž, může tam pracovat dlouhodoběji, s perspektivou budování týmu v horizontu několika let.

Hodnotíte tedy vaše krátké působení na Kopanině jako neúspěšnou misi?
Změna trenéra vždy přichází s tím, že by měla přijít i změna výsledků. Je to první krok, který může vedení klubu při sérii neúspěšných výsledků udělat. V průběhu mého působení na tým působila celá řada vlivů, které jsem nemohl ovlivnit, ale ten výsledkový trend se neotočil, takže ho nemohu hodnotit jako úspěšné. Kopanina je stále tam, kde jsem ji přebíral. Sice jsme měli ve dvou zápasech hodně blízko k výhře, ale prostě to nepřišlo, jednou stála v cestě za třemi body tyč, ve druhém případě soupeř srovnal pět minut před koncem utkání. S tolika body už je velice obtížné s tím něco dělat.

Nezvládl byste to ani přes zimu, kde je velký prostor na práci, což máte rád? Hráči si vás navíc hodně pochvalovali.
O tom se těžko hovoří. Kádr byl dost úzký, navíc zužovaný častými zraněními. Fluktuace v kádru byla neskutečná, v patnácti podzimních kolech nastoupilo téměř třicet hráčů. S lidmi z béčka nebo dorostu nemůžete zachraňovat divizi. Je těžké vidět Kopaninu tam, kde je, ale v tuhle chvíli je záchrana možná jen v případě, že by se vytáhlo půl milionu a nakoupilo se dvanáct hotových hráčů. To jsou obrovské finanční prostředky. Z mého pohledu by investování tolika peněz nebylo rozumné, téměř bych to viděl jako ekonomický nesmysl. Zdá se mi lepší vytipovat hráče, s kterými se pak může hrát kvalitně vršek přeboru, což se mi v situaci Kopaniny zdá nejrozumnější. Byla to pro mě na Kopanině obrovská zkušenost, po třičtvrtě roce jsem trénoval, měl jsem chuť, bavilo mě to a myslím, že i kluky. Bohužel se nám nepodařilo změnit ty špatné výsledky.

Budete teď někde trénovat?
Měl jsem nějaké nabídky, ale všechno jsem prozatím odmítal. Není to tak, že bych z Kopaniny odcházel, protože mám něco jiného. Teď musím splatit dluhy především rodině a dětem, podobné to bude i v zaměstnání. V případě mého dalšího fotbalového angažmá se nebráním ničemu, ale naši případnou dohodu budu směřovat k tomu, abych po trénincích viděl děti ještě před usnutím.