Po vítězném pokřiku se v kabině zpívá i kopaninská hymna. Znáš už slova nazpaměť?
Pokřik je jednoduchý a hymnu už jsem párkrát zpíval. Každý, kdo na Kopaninu přijde, ji musí zpívat před celým týmem na zápisném. Pak se jede naplno i v kabině. Kopaninskou hymnu musí znát všichni hráči, nebo se jí musí naučit.

Ty ses jí učil jak dlouho?
Když jsem zpíval na zápisném, vzal jsem si taháček, ale už jí umím. Teď jí zpívali Michal Šimlinger a Pavel Foltýn, video je na facebooku. Takhle nějak to asi vypadalo, když jsem před mančaft s hymnou předstoupil já. (usmívá se)

V klubu jsi poměrně krátce, nepřekvapilo tě, že si tě kabina zvolila kapitánem?
Vůbec jsem to nečekal, spíš jsem předpokládal, že bude zvolený Šimon Honetschläger, který je tady déle a už taky patří mezi zkušenější. Nevím, proč kluci zvolili právě mě, ale jsem za to rád.

Zkus si tipnout - proč jsi měl nejvíc hlasů?
Možná je to zkušenostmi, třetí ligu jsem nějaký ten pátek hrál, asi to bylo rozhodující.

Koho jsi volil ty?
Pro sebe jsem nehlasoval. (směje se) Volil jsem Šimona. Měli jsme v kabině parlamentní hlasování, zvedaly se ruce a sčítaly hlasy. Trenér do toho vůbec nezasahoval, jen se řekly nějaké návrhy. Ve hře byl ještě Pavel Mareš, pak se to zúžilo na mě a Šimona.

Měl jsi v kabině hned proslov?
V první řadě jsem klukům poděkoval, proslov jsem dostal za úkol při zápisném. Řekl jsem, že moc děkuju za jejich důvěru a budu ze všech sil snažit, abychom tým dovedli k jasnému úkolu, kterým je záchrana.

Jsi vůdčí typ?
Hraju stopera a podle mě je výhoda, když je kapitán někde uprostřed. Může dirigovat hráče kolem sebe nebo před sebou, když je na postu jako já. Nějaká úloha v tom je, ale důležité bude, aby fungoval celý tým. Ne, že něco řeknu, a tak to musí být. Budu se snažit, aby nám to šlapalo minimálně jako v Čelákovicích.

S páskou jsi ale taky trochu pod tlakem. Měl by ses vyvarovat výkonnostních výkyvů, budeš víc na očích, souhlasíš?
Určitě je to větší zodpovědnost. Musím předvádět takové výkony, abych si pásku zasloužil. To vím a věřím, že se mi to bude dařit.

Tvůj předchůdce Honza Charvát uměl promluvit v kabině, když to bylo potřeba. Jaký jsi typ ty?
Řekl bych, že obdobný, záleží na situaci. Patřím ke starším a zkušenějším hráčům, měli bychom na mladší hráče působit, nějak je vést, ne na ně řvát jen tak. Starší hráči by to měli v kabině koučovat, kromě mě ještě Pavel Mareš, Petr Jeřábek, Šimon Honetschläger a Bohouš Strnadel. Není to vždy jen na kapitánovi. Když se někomu ze zkušenějších hráčů něco nelíbí, měli by to dát najevo. Mladí jsou dnes oprsklejší. Když jsem já přišel do chlapů, seděl jsem v koutě a moc jsem se neprojevoval. (usmívá se)

Jaký je vůbec tvůj oblíbený post? V prvních zápasech jsi hrál levého obránce, teď je z tebe stoper.
Začínal jsem v záloze, v dorostu jsem se nějak dostal do obrany a už jsem se z toho nevylízal. Je mi jedno, jestli nastoupím jako stoper nebo bek. Teď hraju ve středu a vyhovuje mi to. Koriguju kluky před sebou, aby všechno klapalo, abychom nepropadali a nedostávali jsme zbytečné góly.

A jak je to s tebou a střílením gólů?
Dřív jsem si držel takový průměr tři góly na půl sezony. Jen v minulé sezoně se mi to nevydařilo. Těžím většinou ze standardek, ze hry dám góly těžko. Ale do vápna chodím s tím, že se prosadím. Myslím, že o sobě můžu říct, že jsem slušný hlavičkář.

Na Kopaninu jsi přišel až v závěru podzimu, což je trochu neobvyklé. Jak se to seběhlo?
Byl jsem už v Králově Dvoře trochu nespokojený, navíc jsem nestíhal skloubit práci a fotbal. Na tréninky jsem jezdil unavený, byl jsem tam čtvrtý rok, už jsem neměl takovou slinu.

Jakou děláš práci?
Technika na likvidaci pojištění majetku. Když jsou povodně, krupobití nebo podobné nepříjemné události, objíždím škody, sepisuju rozsah, a pak ty škody likviduju. Nejsem ale klasický pojišťovák, jak si všichni myslí, z kterých mají lidé hrůzu. Já jsem na druhém konci. Spíš musím být v práci hodně ostražitý, protože lidi se naučili hlásit všechno.

Jak ses vůbec dostal na Kopaninu?
Bydlím v Přílepech, necelých deset kilometrů od stadionu. Trénuje se tady třikrát týdně, takže na skloubení práce a fotbalu je to ideální. Kopaninu jsem znal, navíc jsem v Bohemce poznal pana Landu, který mi domluvil schůzku s Tomášem Cigánkem. Dohodli jsme se rychle, za což jsem rád. Hostování jsme prodloužili až do léta, jsem tady, abych pomohl k záchraně.

Nevadí ti, že hraješ o soutěž níž?
Žádné ambice hrát výš jsem už neměl. Divize je o soutěž níž, ale nemyslím si, že je tady nějaký extra rozdíl oproti třetí lize. Ta je sice víc profesionálnější, ale zase tam hrajete proti béčkům, takže je to kolikrát hodně nevyzpytatelné, hlavně na konci sezony je to blázinec.

Jak dlouho jsi vůbec hrál třetí ligu?
Minimálně pět let, pak tam byla ještě divize v Českém Brodě a České Lípě. Předtím jsem prošel mládeží Bohemky. Úplné začátky jsem absolvoval na Uhelných skladech, v žácích jsem ještě byl na Bílé Hoře.

Teď jsi na Kopanině a týmu pod tvým vedením vyšel rozjezd do jara výborně. Jenže hned v následujícím zápase čekají první Jirny. Jak na ně?
Že jsme vyhráli v Čelákovicích je hezké, ale udělali jsme za tím tlustou čáru. Musíme šlapat dál. Samozřejmě by bylo krásné, kdybychom na té vítězné vlně zůstali co nejdéle, ale nemůžeme žít z jednoho zápasu. Pokud budeme proti Jirnům hrát vzadu stoprocentně a podaří se nám předvádět co chceme, dá se porazit každý.

Jirny mají v sestavě několik exligistů. Tebe bude asi nejvíc zajímat trojice Kincl, Jindráček, Janoušek. Jak se těšíš?
Když si člověk může zahrát proti klukům, co prošli ligou, je to příjemný pocit. A ještě příjemnější je, pokud se ti hráči neprosadí. Není to o mých soubojích proti nim, musíme fungovat jako tým, být pozorní celý zápas, abychom Jirny nepustili do tlaku. Musíme být pořád aktivní, pak můžeme uspět.

Ty už jsi za krátkou dobu v klubu uspěl ve dvou věcech, které se na Kopanině cení: vyhrál jsi na besídce zapůjčení sponzorského auta fiat na víkend, předtím i turnaj v ricochetu. To je slušná bilance.
(Směje se) Byl jsem tady pár týdnů a hned jsem vyhrál auto, na které tady kluci čekají několik let. Tomu jsem se pousmál, nikdy jsem moc velké štěstí neměl. Kdybych rok co rok čekal, kdy vyhraju to auto jako kluci, a pak přišel nějaký nováček, který ho vyfoukne, tak bych byl na jejich místě asi naštvaný. S manželkou jsme si to užili, jeli jsme na hory a dělali jsme reklamu fiatu. (zase se směje). Pozn.: více o výhře Fiat čtěte zde.

A co ten ricochet?
Hrál jsem ho tady poprvé v životě. Ale je pravda, že chodím docela často hrát squash, což je hodně podobná hra. Jen je v ricochetu menší hřiště i raketa. Dostal jsem se do toho rychle a turnaj mi vyšel (podrobnosti o turnaji zde). Měl jsem ale těžké soupeře: Brába (Martin Brabec) hrál dobře, stejně tak Bíza (Günter Bittengel). Hodně hecnutý byl i Tomáš Cigánek, ale jen tohle mu k výhře nestačilo. (směje se) Ale turnaj měl správný náboj, jak by to mělo být.