Přední Kopanina – V podstatě se dá brát jako posila Přední Kopaniny pro nový ročník divize: Šimon Honetschläger se vrátil do sestavy po devítiměsíční absenci, kdy ho trápila zranění všeho druhu. „Bylo to nejhorší období jak ve fotbale, tak mimo něj. Ale snad už jsem zpátky,“ usmívá se 26letý univerzál, který právě nastupuje na postu stopera.

Když vynecháme první dva zápasy téhle sezony, vzpomeneš si, kdy jsi hrál za Kopaninu v mistrovském zápase naposledy?
To vím moc dobře, poslední říjnový den roku 2009 v Jirnech. Střídal jsem na poslední půlhodinu, ale ještě před koncem zápasu jsem se zranil. Od té doby přišly moje zdravotní trable. Byl tam dvakrát kotník, záda, a tak dále. Byl jsem dlouho mimo.

Už předtím tě o fotbal připravilo na dlouho zranění kolena. Co bylo horší?
Asi teď ta různá zranění. S kolenem jsem věděl, na čem jsem, jak dlouho budu mimo, rehabilitoval jsem. Teď jsem začal trénovat a po týdnu nebo dvou přišlo další zranění, což bylo dost nepříjemné. Určitě to bylo nejhorší období ve fotbale i mimo něj.

Problémy s prací?
Absolutně, to mě úplně deptá, ani se o tom nechci bavit. Už jsem z toho venku, ale bylo to strašné: fotbal nic, práce nic, celkem nic.

Neměl jsi chuť s fotbalem skončit?
Tady v klubu mi teď zpětně říkali, že nevěděli, co se mnou bude. Je to se mnou trochu složitější. Nevědělo se, co budu s mými zraněními, co s mojí hlavou.

Jak to myslíš?
No, s mojí hlavou to někdy není úplně v pořádku (usmívá se). Poslední rok to bylo hodně o hlavě. Musím si uspořádat nějaké životní věci a bude zase líp. Když se člověku daří v životě, hraje podle mě o dost líp, protože přemýšlí jen nad fotbalem, dělá to, co má dělat a baví ho to. Já myslel na úplně jiné věci, fotbal mi v tu dobu nepomohl, protože jsem nehrál.

A teď už tě fotbal zase baví?
Jo, teď jo. Občas jsem sice trochu na nervy, ale baví mě.

O tom, že bys třeba končil, nebo si dal pauzu, jsi nepřemýšlel?
Že bych to zabalil? To ne. Fotbal mám pořád rád. I když si teď hledám práci, stále upřednostňuju fotbal. Asi je to trochu hloupé, ale chci stíhat fotbal a práci zároveň. Každý má občas slabou chvilku, ale o konci jsem vážně nepřemýšlel.

Na jaře v minulé sezoně jsi hrál za béčko, ale v áčku ani minuta. Proč?
Trenér mi už v dubnu říkal, kdy jsem byl relativně v pohodě, abych se pořádně připravil na léto. Ani se mnou moc nepočítal, ale nebyl důvod. Lidí měl dost, klukům to celkem šlo, nebyla potřeba něco měnit. A tak jsem se připravoval na léto, chodil jsem trénovat a hrál za béčko.

Pomohly ti zápasy za rezervu v I. A třídě hodně?
Zápasy vždycky pomůžou, ale je to něco jiného. Když jsem teď nastoupil ke dvěma zápasům v divizi, tak ty mi pomohly víc, než šest utkání za béčko v I. A třídě. Cítím se dobře.

I v nové roli stopera?
Myslím, že je to jen takový záskok na chvíli. Vypadli kluci, kteří měli na stoperovi hrát, Pavel Mareš ještě netrénuje, až naskočí, půjde na stopera on. Původně se mnou trenér počítal do zálohy, ale já neměl naběháno. Sláva Houška měl jít na první kolo na stopera a já do středu zálohy před něj. Šli jsme ale za trenérem, jestli by to nemohl vyměnit, přeci jen má Sláva naběháno mnohem víc než já, ještě bych to ve středu hřiště neutáhnul. Ale postupem času bych se zase chtěl vrátit do zálohy, tam je moje místo.

Ale na stoperovi se taky cítíš dobře, ne?
Vyhovuje mi oboje. Na stoperovi je větší klídek, mám na všechno víc času, nevadí mi to. Určitě míň běháš, můžeš si vyjet, máš všechno před sebou, taky to má svoje výhody. Já jsem docela univerzál. Ve středu hřiště můžu hrát v každé řadě. Teď je ale můj post vynucený okolnostmi, určitě to není tak, že bych se už s přibývajícím věkem zasouval dozadu.

Proti Čelákovicím jsi hrál stopera právě se Slávou Houškou. Oba jste spíš záložníci. Kdo z vás obraně šéfoval?
Předně bych chtěl říct, že nám hodně bude chybět Honza Charvát, ty jeho vůdčí schopnosti. Ani já, ani Sláva, ani nikdo jiný, ho zatím v tomhle nemůžeme nahradit. To možná Pavel Mareš, až začne. Ale snažíme se o to. Trenér po mě i Slávovi chce, abychom hodně mluvili. Ani jeden z nás ale není jasný šéf, snažíme se oba mluvit a kluky před sebou řídit. Že by jeden z nás vyčníval, to ne.

Je ti mluvení na hřišti a řízení spoluhráčů vlastní?
Trenér říká, že mluvím málo. Když mám naběháno, mluvím dost, teda když cítím, že je to potřeba. Teď, když není Charvi, bych měl asi mluvit hodně. Takže se proti Roudnici připravte, že mě asi uslyšíte (usmívá se).

To není žádná novinka, v kabině je tě slyšet dost.
To je pravda, v kabině jsem slyšet.

Tak proč tě do toho musí trenér na hřišti nutit?
Není to, že by se mi do mluvení nechtělo, ale zase nejsem jako Jeřáb (brankář Jeřábek). Ten mluví tak, až mě z něj bolí uši (směje se).

Pojďme k prvním dvěma zápasům. Nezískali jste v nich ani bod. Kde vidíš příčiny?
První zápas v Jirnech ukázal, že tam se opět vyhrávat nebude, to je jasné. I když jsme neodehráli špatný zápas, bylo to tam těžké. Víc nás štve to utkání s Čelákovicemi. Bylo to o prvním gólu. Nedali jsme dvě tutovky a oni se trefili z první akce. Polovina lidí v základní sestavě je nová, bude nám trvat, než se sehrajeme, než se navzájem pořádně poznáme. Tohle je podle mého trochu znát. Ale nedělal bych z toho žádnou vědu: Čelákovice jsme docela přehrávali, bohužel jsme končili u vápna, což není dobré, ale prostor pro zlepšování tady je.

Takže nula na bodovém kontě vás nestraší? Kromě vás už je na nule pouze Most B a Polepy.
Nestraší, nemůže. Je začátek, do konce soutěže nás čeká ještě 28 kol, je spousta času. I když je pravda, že s Roudnicí už bychom měli zabrat naplno.

Nálada na tréninku vypadá pohodově. Podle všeho jste na tom dobře i po dvou porážkách.
To jo, máme nového asistenta, ten to dostatečně hecuje, má dobrou slovní zásobu a je vtipný.

Roudnice je nováček divize. Můžete se tedy považovat za favorita?
Já to tak neberu. Roudnice je mančaft jako každý jiný, hrajeme doma, měli bychom vyhrát. Když budeme dělat body s takovými soupeři, kteří by měli být na naší úrovni, budeme se pohybovat v klidném středu. Rozhodně z naší strany nehrozí žádné podcenění, to ne.

Někdo říká, že druhá sezona v jakékoliv soutěži je nejtěžší. Souhlasíš? Bude to platit i v divizi pro Kopaninu?
Podle mě je to mýtus. Je to spíš o posilování kádru. My jsme na jaře šlapali, bohužel z toho vypadl Pavel Sedláček s Míšou Buzkem a Míšou Záhorcem. To jsou všechno zkušení kluci, k tomu se teď přidal Charvi, osa z minulé sezony je pryč. Přišli mladší kluci, kteří jsou určitě dobří fotbalisti, ale ještě jim schází zkušenosti. Odešly nějaké osobnosti, které určovaly ráz hry, měly nějaké slovo v kabině. Teď se to musí přesunout na další.

I na tebe?
I na mě. Proti Čelákovicím jsem byl v naší sestavě třetí nejstarší. Asi bych měl být jeden z těch vůdčích typů, i kvůli tomu, že toho v kabině dost nakecám. Ale žádné proslovy ode mě nečekejte. Nejsem takový typ.

K tomu, aby mohl fotbalista být vůdčí osobností, musí sám podávat dobré výkony. Cítíš se ve formě?
Nejlíp jsem se cítil, když jsem na Kopaninu přicházel z Motorletu. Teď se ale taky necítím špatně, po tom druhém zápase už je to lepší. V Jirnech jsem moc nemohl, ale každý zápas mi strašně pomáhá. U mě je to hodně o fyzičce, když nemám sílu, prohrávám souboje a je to špatné.

Přidáváš si na tréninku?
To zase ne. Chodím ale trénovat pravidelně, když budu hrát, budu v pohodě. Já nikdy neměl rád takové to hrubé běhání, moc mě to nenabíjelo. Mohl jsem celé léto běhat, jak jsem chtěl, pak přišel první zápas a já nemohl. Spíš je to o zápasech, zdá se mi, že nabírám kondici v nich.

Jak to teď vůbec vypadá s tvým trénováním dětí?
Už půl roku to nedělám. Před rokem jsem skončil na Motorletu a přešel jsem trénovat na Kopaninu. Jenže jsem v té době hodně vehementně začal shánět práci, nebylo to ono. I proto jsem v zimě s trénováním skončil. Až dám zase všechno do pořádku, chci u dětí začít.

Udělal sis aspoň při zranění vyšší trenérskou licenci?
Nepřemýšlel jsem o tom, měl jsem opravdu jiné starosti. Céčko mám, béčko bude. Pořád jsem mladý a mám čas.