Velmi výraznou posilu získali pro jarní divizní boje fotbalisté Přední Kopaniny: minimálně do léta za tým bude hrát obránce Pavel Mareš, bývalý reprezentant, hráč Bohemians, Sparty či Zenitu Petrohrad, který je držitelem bronzové medaile z Eura 2004. „Bydlím nedaleko Přední Kopaniny a hledal jsem nějaký klub, kde bych mohl hrát po zábavu,“ vysvětluje 34letý Mareš, který naposledy působil ve Viktorii Žižkov.

Takže jste o Kopanině věděl už dřív a měl jí připravenou jako variantu, pokud skončíte v profesionálním fotbale?
O Kopanině jsem věděl, protože se z Petrohradu znám s Jardou Bírem. On tam pracoval a pořád mluvil o tom, že hraje za Přední Kopaninu. Nebýt jeho, asi bych o ní nevěděl. Když jsem si pak říkal, kde bych mohl hrát, vzpomněl jsem si na něj a zavolal mu. Dal mi kontakt na trenéra Mejdra i předsedu Cigánka. Rychle jsme se domluvili, abych mohl s Kopaninou aspoň trénovat. V průběhu podzimu se ještě můj přesun nedal zrealizovat, ale teď tomu nic nebránilo. Chtěl jsem zase hrát.

Je vám 34 let, takže ještě nejste tak starý, abyste nemohl hrát fotbal vrcholově. Na to jste už nepomýšlel?
Na ten nejvrcholovější fotbal už ne. Hledal jsem alternativu, kde si dobře zahraji, bude mě to bavit a nebude to tak náročné jako v první nebo ve druhé lize. Teď už opravdu fotbal beru víc jako zábavu než jako vrcholový sport.

Ale slyšel jsem, že máte po sezoně v úmyslu ještě zkusit jít do zahraničí.
Pokud se budeme bavit o regionálních ligách, tak asi ano. Už nic velkého. Pokud to ale nevyjde, nic se nestane. Netlačím na to, klidně bych zůstal na Kopanině, uvidíme, co bude v létě.

Ještě bych se vrátil trochu do minulosti: od chvíle, co jste se vrátil z Petrohradu domů, se vám vůbec nedařilo. Nevyšlo vám angažmá ve Spartě, v Jihlavě ani na Žižkově. Máte pro to nějaké vysvětlení?
Snažil jsem se si to zanalyzovat, ale na nic moc jsem nepřišel. Z Petrohradu jsem šel do Sparty s tím, že se pokusím prosadit do mužstva, že budu hrát a bude se mi dařit dál. Bohužel to tak nebylo. Fotbal je někdy krutý: jednou se vám všechno daří, pak ale zase vůbec ne. Prostě jde všechno dolů. A to se stalo mně. Do té chvíle se mi dařilo hodně, pak jsem se vrátil a všechno skončilo. Možná jsem šel zpátky do Česka v nevhodnou dobu, nevím. Ale už to neřeším. Stalo se, je to pryč.

Když vám to nevyšlo ve Spartě, kde jste chodil hrát za béčko, čekalo se, že se prosadíte v druholigové Jihlavě nebo později na Žižkově...
Víte, loňský rok byl hodně ovlivněný zraněními. V lednu jsem si v Jihlavě natrhnul lýtkový sval. Plánoval jsem, že jí pomůžu do ligy. Jenže jak jsem to chtěl zlomit, ještě se mi zranění zhoršilo, do svalu se mi dostal zánět a bylo po nadějích. V létě jsem přišel do Viktorky, ale zranění se mi obnovilo, k tomu se přidal ještě stehenní sval. Ten minulý rok byl hodně o zdraví, nejradši bych na něj zapomněl. Moc jsem chtěl začít znovu, ještě to zkusit, ale asi mi to už něco naznačuje.

Co?
Že mé zdraví ve 34 letech prostě nebude tak dobré jako když mi bylo 24 let. Na špičkovou úroveň už to nestačí. A tak jsem se rozhodl jít jinou cestou, chci pomoct mladším klukům, kteří mají budoucnost před sebou.

S tím přicházíte na Kopaninu?
Když přijdu do jakéhokoliv mužstva, patřím už mezi nejstarší. A ti mají něco za sebou, spoustu zkušeností, měli by je předávat těm, co toho za sebou tolik nemají. I to by měla být moje role. Neříkám, že mužstvo povedu, od toho jsou na Kopanině jiní kluci, kteří tam hrají už dlouhé roky, ale nějaký přínos pro ostatní moje angažmá snad bude.

Proč byste nemohl být jedním z vůdců?
Doufám, že pomůžu obraně i celému mužstvu, ale od toho, aby vedli tým, tam je Míša Buzek nebo Honza Charvát. Oni ten tým vedli už v době, kdy jsem tam nebyl. Já se budu snažit pomoct, ale vůdčí role je hlavně na nich.

Ale třeba Martin Hašek je vyloženě vůdčí typ, když je na hřišti.
To určitě, když hraje, hodně pomůže. Ale vedení mužstva se neskládá jen z toho, že přijdete na zápas a odehrajete devadesát minut. Je to o tréninku, o kabině. A Hašan trénovat nestíhá, nemá s týmem takový kontakt. Když se na Kopanině v kabině někoho zeptáte, kdo by měl tým vést, určitě neřeknou mě. To ovšem neznamená, že se nebudu snažit pomoct.

Už jste mluvil o Kopanině s Martinem Haškem, vaším novým spoluhráčem?
Jen okrajově. Potkal jsem ho v tréninkovém centru na Strahově poté, co Sparta remizovala s Příbramí. Měli trénink navíc a já tam shodou okolností byl taky. Ptal se mě, jestli jdu na Kopaninu, tak jsem mu řekl, že ano. Dál jsme se nebavili, ale doufám, že si najde na pár zápasů čas a na jaře pomůže taky.

Když Martin Hašek na Kopanině začínal, měl to hodně ztížené tím, že se na něm chtěli soupeři vytáhnout, někdo si chtěl něco dokázat, často při tom překročil hranici férovosti. Nemáte obavu z toho, že to samé čeká i vás?
Tohle já neřeším. Připravuji se na každého soupeře stejně: ať je to Spartak Moskva, Sevilla nebo Zličín. Budu se snažit hrát stejně, co nejlíp. Pokud se na mě někdo bude chtít vytáhnout, protože jsem hrál za reprezentaci, ať si to zkusí (usmívá se).

Mluvil jste o svých zdravotních problémech. Jak jste na tom před začátkem jara?
Trénuji už normálně, minulou sobotu jsem hrál první zápas po půl roce a ta pauza je trochu znát. Ale budu se poctivě připravovat, trénovat, abych na tom byl co nejlépe zdravotně i kondičně. Když je hráč nepřipravený, nemá na hřišti co dělat.

Jaký vůbec máte dojem z Kopaniny?
Velmi dobrý. Jsou tady slušní hráči, někteří hráli i výš, někteří na vyšší soutěž rozhodně mají. Mužstvo je výborně složené, jsou tady mladí, střední generace i starší hráči. Určitě má Kopanina na to, aby hrála výš než v průměru divize. Ale to je také otázka tréninku. Kluci chodí do práce, někdo nestíhá trénovat pravidelně. Když pak přijdete dvakrát týdně, je to znát.

Víte něco o divizi? Nebo je to pro vás úplně nová soutěž?
Budu ji hrát poprvé, ve Spartě jsem hrál s mladými kluky třetí ligu. Ale já tohle moc neřeším. Jestli je to divize, liga, evropský pohár nebo Liga mistrů, jdu na hřiště vyhrát a nic nevypustím. Udělám všechno proto, aby Kopanina vyhrávala. Rozhodně to neberu tak, že to na hřišti odchodím. Beru divizi, jako bych hrál ligu.

A na jakém postu vás uvidíme?
Těžko říct, to je věc trenéra, já mu do toho mluvit nebudu. Hrával jsem nejvíc levého beka, ale tam je Míša Záhorec, na záloze pak Jirka Gerstner, to jsou velice dobří hráči, kteří mají vyšší než divizní kvality. Nebudu si vybírat. Když mě trenér postaví na stopera, budu hrát stopera, když na beka, tak budu hrát na kraji.

Vaše místo je v obraně, ale nejspíš se od vás budou očekávat i góly po standardních situacích. Co vy na to?
(Usmívá se) Doufám, že nějaký gól dám. Vždycky jsem nějaký dal, ať už v ruské nebo české lize. Snad přidám i nějaké divizní, to bych opravdu rád. Nikdo nemůže očekávat, že přišel Mareš a všechno odehraje sám. Budu pomáhat, jak budu moct, i já udělám chybu, nikdo není neomylný. Ale důležité je, abychom vystupovali jako tým a společně bojovali o vítězství. Na ty se těším.

-převzato z www.fotbalpraha.cz-