Přední Kopanina - Dlouho čekal na svou šanci, a když se dočkal, nezklamal. Jan Slaboch, záložník Přední Kopaniny, poprvé v divizi naskočil do základní sestavy v Litvínově. Porážce 2:3 sice nezabránil, ale hrál dobře, krásně nacentroval Sýkorovi na druhý gól a trenér Mejdr ho jako jednoho z mála hráčů pochválil. „Měl jsem ze svého výkonu dobrý pocit. Hlavně to teď zopakovat proti Rakovníku, pokud tedy dostanu šanci,“ přeje si 20letý Slaboch.

Kdy ses dozvěděl, že budeš hrát od začátku?
V pátek na tréninku se mě trenér ptal, jestli jsem v pohodě, že bych měl nastoupit, takže jsem to věděl s předstihem a připravoval se na to.

Jak? Měl jsi jiný předzápasový režim než obvykle?
To ne. Byl jsem doma s rodiči a přítelkyní, mluvil jsem s tátou, který mi říkal, ať jsem v pohodě a hraju jako vždycky.

A byl jsi v pohodě?
Myslím, že byl. Nejsem žádný přehnaný trémař, kluci mě hecovali v kabině, Honza Charvát mi radil, co a jak. Že mám třeba hodně zasekávat míč, protože byl hodně kluzký terén. A taky mi říkal, ať si dovolím.

Zasekávačky jsou tvá specialita?
To zase ne, ale na tom měkkém povrchu byly účinné.

Honza Charvát je v kabině tvým největším rádcem?
Od něj okoukávám hru tělem, Míša Buzek je taky výborný hráč, mám se od koho učit. Hodně mi radil a radí Bohouš Strnadel. Říká mi, kdy podržet míč, kdy to dát z první, kdy to vzít sám na sebe. Bohouš je velký střelec, tyhle rady beru.

Máš zatím dost smůlu: naskočil jsi do zápasů v Sokolově, Teplicích a Litvínově. Samé porážky.
No špatný... Ale v Litvínově nás zařízl rozhodčí, já tohle ještě nezažil. Makali jsme, dřeli a skončí to takhle.

Ale to nebyl asi jediný důvod prohry, ne?
Dostali jsme tři blbé góly z autu. Toho se musíme vyvarovat. Podskočení míče, centr a gól.

Ty jsi na Kopanině rok a půl, přesto jsi toho v základní sestavě A-týmu moc neodehrál, proč?
Pořád jsem chodil na tréninky, snažil jsem se, ale příležitost prostě dostávali ostatní. Já jsem trpělivě čekal a v Litvínově jsem se dočkal.

Přesto: Nečekal jsi, že svou divizní šanci v základní sestavě dostaneš dřív?
Tak trochu ano, doufal jsem, ale i takhle jsem rád, že přišla. Na tréninky chodím, mám plnou docházku, trénuju i sám, přijít to muselo.

Co to znamená, že trénuješ sám?
Chodím ráno běhat do lesa na Suchdole, kde bydlím. Ani nevím, kolik kilometrů, ale přibližně tak pět denně. Když nejdu každý den, tak obden ano.

Říkáš ráno, v kolik vstáváš?
Tak v 6 hodin. Někdy jdu i odpoledne, když mám volno. Přítelkyně chodí se mnou.

Atletka?
Ne, to ne, formuje si postavu (usmívá se).

Předpokládám, že s fyzickou připraveností tedy nemáš problém.
V zimě jsem s fyzičkou nikdy neměl problém, to je pravda. V poslední době jsem byl často zraněný, takže nabírám a nabírám, je to potřeba.

Vstávání v 6 hodin kvůli běhání, to musí být velké přemáhání se, ne?
Já s tím nemám problém. Do práce vstávám v 7 hodin, takže ta hodina už není takový rozdíl.

Co děláš za práci?
Na vysoké škole zemědělské na Suchdole prodávám a ostřihuji skripta pro vysokoškoláky. Je to klidná práce, navíc to mám pět minut z baráku.

Na Suchdole jsi i začínal s fotbalem v ČZU Praha, viď?
Přesně tak, pořád jsem jejich hráčem.

Pak přišla Sparta a Žižkov. Jak na tyhle kluby vzpomínáš?
O Spartě se mi špatně mluví a nerad na to vzpomínám. Po pěti letech jsem z ní odešel kvůli spoluhráčům. Byla tam z jejich strany šikana.

Aha, takže hodně temné vzpomínky, chápu.
Ale z těch kluků, co to dělali, není nikdo v lize. Jen lidi, na které mám dobré vzpomínky, jako je Martin Zeman nebo Pepa Hušbauer.

Zkoušel ses někdy do Sparty vrátit?
Zkoušel, ale už mě nevzali ani na trénink. Bylo mi to líto.

Takže jsi neváhl s přesunem na Žižkov?
Byla to pro mě jasná volba, hrál tam brácha, znal jsem trenéra. Tam to bylo dobré. Ze Žižkova jsem šel ještě jako dorostenec na Kopaninu, pak se ale vrátil na půl roku zpátky do Žižkova. Trenér mi tam něco sliboval, že bych mohl jít do přípravy s béčkem, ale nebylo z toho nic. Dorostenci tam skočili a všechny vyházeli. Byl jsem tam s Martinem Průšou, s tím jsme největší kamarádi. Vlastně jsem ho dovedl na Kopaninu, má to blízko a nalákal jsem ho na dobrou partu.

V té době, když jsi byl v dorostu, hrál Žižkov ligu. Pomýšlel jsi na ni?
Určitě pomýšlel.

A myslíš, že je pro tebe liga ještě reálným cílem?
Asi už moc ne, ale proč nesnít? Jsem pořád mladý, sny jsou.

Mluvíš o Martinovi Průšovi, ale ten je teď tvým konkurentem v boji o sestavu, ne? Jak to berete?
On je levák, ja pravák. Takže pro něj je levá záloha, pro mě ta pravá (usmívá se).

Ale míče taháte spolu jako mladí, ne?
To jo, ale ještě je tam Sláva Houška a Filip Busta.

Těm děláš mazáka?
(Směje se) Ne, to ne. Ale já většinou dojíždím na trénink na poslední chvíli, tak pomáhám až po tréninku.

Jaký byl pro tebe vůbec přechod mezi muže?
Zvykal jsem si na tvrdost. To není moje silná stránka, když mám 65 kilo.

Kde máš tedy přednosti?
Určitě v technice s míčem, snad mi jdou dobře i centry. Ale rychlá práce s míčem, rychlá klička, na tom bych měl stavět.

Kde máš naopak slabiny?
Nejslabší jsem asi v hlavičkování. Když jsem byl v dorostu, dostal jsem míčem z metru do hlavy a měl jsem těžký otřes mozku. Od té doby se víc bojím, hlavičky většinou nevyhrávám, mám trochu psychický blok.

Co střílení gólů? Za A-tým jsi dal v mistrovských zápasech teprve jeden v přeboru na Vršovicích. Nechybí ti víc branek?
Já nikdy nebyl střelec, spíš nahravač. Za béčko ale nějaké góly dávám, to je potřeba. Góly hráči vždycky pomůžou, zvyšuje se s nimi sebevědomí a výkon.

Platí to i u tebe?
Snad jo. Hraju hlavně za béčko a tam nechám všechno. Snad pomáhám. Protože jsem hráč áčka, měl bych být vidět. Beru to jako zápas áčka, jezdím naplno.

Asi i proto ti dal trenér Mejdr šanci a postavil tě na kraj zálohy. K jakému hráči by ses přirovnal?
Hodně toho mám odkoukaného od Cristiana Ronalda (směje se).

Co ti do něj chybí?
Rychlost... On vyniká ve všem, takže asi všechno. Líbí se mi na něm, že je komplexní hráč, dokáže dát gól hlavou, kopnout trestňák.

Co ty a trestňáky?
Taky to dokážu. Na Žižkově jsem kopal všechny.

Myslíš, že tě k nim exekutoři na Kopanině pustí? Věřil by sis?
No, to nevím. To by bylo těžké rozhodování. Asi by se vidělo, jak by se mi v zápase dařilo.

A co v béčku?
Tam je to hodně mrtvé. Přímáky kope Tomáš Cigánek a ten k nim jen tak někoho nepustí. Ale kope je dobře, dává góly.

To i Ronaldo. Umíš nějaké jeho finty?
Zkouším si to na tréninku, něco umím. Těžko se to popisuje, ale líbí se mi ta, když se dívá jinam a dá míč pod sebe. Úplně změní směr a obránce jde jinam. Nebo ty jeho přešlapovačky...

A co nezvyklé postoje před přímým kopem?
To si občas zkusím taky. Ty moje přímáky nejsou špatné, ale výborné taky ne. Tohle je těžké natrénovat.

Mluvil jsi o rodině a přítelkyni. Jsou tvými věrnými fanoušky?
Jasně, jezdí se dívat na áčko i béčko, když mají čas. Přijdou i na Rakovník.

Myslíš, že se jim ukážeš v základní sestavě?
Strašně rád bych. Doufám v to. Rád bych si zahrál na domácím hřišti, to je vždycky lepší.

Jaký je vůbec rozdíl mezi divizí a I. A třídou, kterou hraješ za béčko?
V rychlosti bez míče, v rychlosti protihráčů s míčem, v tvrdosti. Je vidět, že hráči mají v divizi zažité náběhy, standardky, signály. To níž moc nevidíte.

Dáváš si pro divizi nějaké osobní mety?
Dostat se do základu, to je první a nejdůležitější. Pak v něm vydržet.

I když nejsi střelec, jak říkáš, co gólové mety?
Sváťa Sýkora má tři góly a je nejlepší střelec. Kdybych měl na konci sezony tři góly taky, byl bych spokojený. Ale teď bude hlavní doma naplno bodovat proti Rakovníku, to bude hodně důležitý zápas.

To je pravda. Co říkáš dosavadnímu účinkování Kopaniny v divizi?
Vstup nebyl tak špatný, ale chybí body z venkovních zápasů. Dostáváme hloupé góly.

Kam až do letos může Kopanina podle tebe v tabulce dotáhnout?
Zvedneme se, horní půlka tabulky je reálná.