Praha (cig) - O víkendu slavil svůj velký návrat po půlroční pauze. Řeč je o Šimonu Honetschlägerovi. Pětadvacetiletý fotbalista FCPK si přesně sedmého června 08 utrhl v zápase s Duklou Praha křížový vaz v koleni. Z trávníku odkulhal už v 16. minutě utkání, po nevinně vyhlížející situaci. Přesně po osmi měsících je zpět. Tuto sobotu ho trenér Mejdr poslal v 65. minutě do hry proti Velké Dobré. Střídal Romana Vyšatu. Ten ho objal a popřál mu hodně štěstí. Šimonovi premiéra vyšla. Tým vyhrál vysoko 5:1 a on sám stihl během pobytu na trávníku dokonce jeden gól vstřelit.

Vyhrát po návratu 5:1 a ještě vstřelit gól, to potěší!? Určitě ano, ale nic velkýho. Čeká mě ještě hodně práce, ale jsem zpět. A z toho mám obrovskou radost. Fotbal mi hrozně chyběl. Ten gól vypadal hodně mazácky. Obral jsi beka o míč a s přehledem sám na gólmana míč uklidil k tyči. Obránce mi situaci hodně usnadnil. Navíc brankář už začal padat na jednu stranu a druhá byla úplně odkrytá. Bylo to jednoduché. Kluci v kabině se mi smáli, že to bylo snad domluvený... (smích). On totiž zrovna ten obránce byl Pavel Růžička, co na Kopanině na podzim ještě kopal. Třeba ti chtěl "Růža" návrat zpříjemnit... Je to starý hračička. Věděl jsi, že tě bude chtít obcházet místo razantního odkopu? Proto jsi do něj šel? V souboji jsem netušil, že to je on. Teprve pak jsem si to uvědomil, že to vlastně byl Růža. Zrovna mu trenér nadával. Tak jsem mu poděkoval. Do hry jsi šel v 65. minutě a střídal jsi Romana Vyšatu. Ten ti něco špitl do ucha. Co říkal? Popřál mi hodně štěstí a ať se zase nezraním. On sám nejlépe ví, jaké to je vracet se po zranění. Stále má nějaké lapálie. Ale návrat mi přáli všichni kluci, zároveň byli v očekávání, co koleno vydrží. Původně jsi plánoval naskočit do zápasu později. Chtěl jsem si až někdy v březnu. Ale trénuju naplno a s klukama na tréninku normálně hraju. Řekl jsem si, že do toho půjdu. Požádal jsem trenéra Mejdra, ať mě vezme do nominace. Co na to tvůj lékař? Byl jsem na operaci u specialisty doktora Maurera. Od něj mám už povoleno dělat všechno úplně naplno. Byl jsi nervózní? Přiznávám, že ano. Přeci jen člověk podvědomě sám očekává, co koleno v utkání bude dělat. Odehrál jsi 25 minut. Šel jsi do toho nebojácně, vyhrál jsi souboje, viděli jsme tě i ve skluzu. Koleno vydrželo? Musím to zaklepat. Vydrželo. A musím se nutit jít do toho na 100%, nemůžu se bát. To se pak spíš něco stane. Dá se předpokládat, že s každým tréninkem a zápasem to bude jenom lepší. Plně v to věřím. Bylo to nejhorší období v mém životě. Fotbal mi hrozně chyběl a těšil jsem se až se vrátím. A je to tady. Proti Velké Dobré jste šli společně na hřiště s Michalem Kratochvílem. Oba jste stihli skórovat. To bylo povedené střídání? Evidentně... (smích). Sice jsme chvilku předtím inkasovali na 1:2 a já říkal na lavičce Honzovi Charvátovi, že to ještě bude hecnutý, ale pak jsme rychle přidali třetí gól. Soupeř se položil a dostal ještě dva. Právě Honza Charvát může o vazech v koleni vyprávět. Také Michal Buzek. Dávali ti doporučení k návratu na trávník? Říkali makat, posilovat, rehabilitovat a zase posilovat, posilovat, posilovat! Každý to cítí jinak, je to individuální. Někoho to bolí déle, jiný hraje hned. Je to také o povaze. Budu na sobě makat. Doufám, že na jaře si v mistráku kopnu.