Jak hodnotíš zápas ve Štětí, kde jste prohráli 0:1 gólem v závěru?

Ve Štětí si myslím, že už se to trošku posunulo a hráli jsme ve druhém poločase víc to, co trénujeme a co chceme. Výstavba nám celkem šla dobře, akorát byla škoda, že jsme to víc nevyužili vepředu. Pak bohužel přišel smolný gól na 1:0 v závěru, škoda, to se dalo pohlídat. Mohli jsme mít první bod.

Za stavu 0:0 jsi měl velkou šanci. Co ti v tu chvíli proběhlo hlavou a jak tu situaci zpětně vidíš?

Dostal jsem hezký míč přede mě od Velebiče (Vojta Veleba) a viděl jsem, že gólman vyběhl. Chtěl jsem to zvednout, ale už byl u mě moc blízko, takže jsem tu šanci neproměnil.

Je to přece jen jiný typ zakončení, který na tréninku běžně proměňuješ. Je to v zápase spíš o hlavě?

Jo, myslím si, že je to spíš o hlavě. Na tréninku bych to osmkrát, desetkrát z deseti pokusů proměnil, ale teď mi to bohužel nevyšlo.

Pořád čekáš na svůj první gól v barvách FCPK. Čím si to vysvětluješ?

To úplně nevím. Každý zápas si přeju, aby ten gól konečně přišel, ale zatím to nepadlo. Možná to chce víc štěstí, nevím.

Tým od tebe čeká góly, ale i souboje, podržení míče nebo hru hlavou. Je tohle přesně rozdíl mezi dorostem a mužským fotbalem?

Jo, určitě. Ty souboje jsou hodně odlišné, protože když nastupuju proti stoperům, kteří mají odehráno třeba devět sezon nebo delší zkušenosti s mužským fotbalem, tak jsou ty souboje mnohem těžší.

Nastupoval jsi na hrotu i na křídle. Kde se cítíš nejlépe? Je pro tebe ideální pozice klasický hroťák?

Jo, cítím se určitě nejlíp na hrotu, ať už v soubojích nebo v tom, že to tam hraju skoro celý život. Samozřejmě když je potřeba, nastoupím i na křídle, ale na hrotu se cítím nejvíc doma.

V ofenzivě je velká konkurence. Bereš to jako motivaci?

Určitě to beru jako motivaci. Vím, že ta cesta do základní sestavy přes tyhle kluky není lehká, ale na každém tréninku se snažím hrát co nejlíp, abych se co nejvíc prosadil.

V útoku máš vedle sebe zkušené hráče jako Štěpán Hájek, Urban, Adzuu. Co na každém z nich obdivuješ?

Na Urbim obdivuju skoro všechno. Co si prošel a co všechno má za sebou. Snažím se od něj brát co nejvíc rad a to je realita. Každou jeho radu na tréninku se snažím využít. S Adzuuem jsme spíš kamarádi a vzájemně se motivujeme.

Je něco konkrétního, co se od nich snažíš přenést do své hry?

Asi hlavně zakončení a pohyb. Snažím se od nich učit, jak se pohybovat mezi stopery soupeře a celkově zlepšit pohyb v útoku.

Hraješ svou první sezónu mezi muži. Je to velký skok oproti dorostu?

Jo, určitě tam rozdíl je. Snažím se každým zápasem pochytávat nové věci, jak být v mužském fotbale lepší.

Je to i o individuální práci mimo tréninky, posilovna a podobně?

Jo, chodím do posilovny a snažím se na sobě pracovat, protože přechod je znát hlavně v síle a rychlosti.

Co bylo v přechodu z dorostu do mužů nejtěžší?

Zachytit tempo hry. Času na míči je mnohem méně než v dorostu.

Do Kopaniny jsi přišel z Viktorie Žižkov. Jak se ten přestup zrodil?

Hrál jsem na Žižkově pod trenérem Pecharem, který mě znal z dorostu. Napsal jsem mu, jestli bych se mohl zapojit do letní přípravy. Zapojil jsem se, byl jsem tady spokojený a nakonec jsem se se Žižkovem domluvil, že bych chtěl zůstat na Kopanině.

Jsi tady spokojený?

Jo, určitě. Zázemí i tréninky jsou super a atmosféra na Kopanině je moc příjemná.

Můžeš přiblížit svou cestu od začátku až na Kopaninu?

Já jsem s fotbalem začal trochu později – asi v osmi letech u babičky na vesnici, kde se hrály jen zápasy. Pak jsem v 11 letech přešel na Zbraslav, kde byla super parta kluků, a strávil jsem tam asi tři až čtyři roky. V patnácti jsem pak zamířil na Viktorku Žižkov, kde to bylo úplně super – prošel jsem tam čtyři roky mládeží. Po dorostu jsem se pak musel rozhodnout, jestli zůstanu v béčku Žižkova, nebo zkusím něco jiného. Nakonec jsem se rozhodl jít na Kopču.

Co tě k fotbalu přivedlo?

V Počepicích mě k tomu přivedla sestřenice a babička. Jezdili jsme tam o víkendech a zkusil jsem si pár zápasů, kde jsem pak vydržel několik let.

Věnoval ses v dětství i jiným sportům?

Ano, dělal jsem rychlostní kanoistiku zhruba od šesti do jedenácti let. Vyhrál jsem i mistrovství republiky v žákovské kategorii, ale pak mě to už nenaplňovalo, tak jsem se rozhodl zkusit fotbal.

Je nějaký trenér z mládeže, který tě nejvíc ovlivnil?

Jo, myslím si, že jich bylo hodně. Už ze Zbraslavi, kde jsem měl trenéra Ondru Bláhu, který mi hodně pomohl v těch začátcích. A pak tady Tomáš Pechar, který na mě měl velký vliv od nějakých 16 až do 18 let, hlavně po té lidské stránce. Měli jsme tam skvělou partu a bylo s ním super.  

Jaké je to si po letech s Tomášem Pecharem zahrát?

Já jsem o Pechym vždycky věděl, že hrál za Spartu a je na něm vidět, že ty zkušenosti má. Je to pro mě vlastně hezký, že si teď po těch pár letech, co mě trénoval, můžu s ním i zahrát.  

Studuješ?

Ano, jsem v maturitním ročníku na obchodní akademii v Holešovicích. 

Jak zvládáš školu a fotbal?

Je to celkem v pohodě, musím uznat, protože naše škola je hodně benevolentní ke sportovcům – tréninky nám nechávají jako volno, takže můžeme chodit na tréninky. Té školy tak není úplně hodně, akorát teď s maturitou je to všechno o to náročnější, aby se to stihlo. Ale myslím si, že to snad zvládnu v pohodě.

Plánuješ vysokou školu?
Ano, hlásím se na Fakultu sociálních věd a doufám, že to vyjde.

Máš oblíbený klub nebo hráče ve světovém fotbalu?

Jo, mám rád Manchester United, ten hodně sleduju. Dokonce jsem byl na zápase s Evertonem. Měl jsem hodně rád Marcuse Rashforda, který tam teď bohužel není, ale teď mám rád třeba Bruna Fernandese.

Jak ses dostal k Manchesteru United?

Já ani nevím. Pamatuju si, že na základce jsem fotbal v první, druhé třídě vůbec nesledoval. Ale kamarád Štěpán Ševčík, můj spolužák, mi řekl, že fandí United, a od té doby jsem je začal sledovat a začali se mi taky líbit.

Plánuješ výjezd na Old Trafford?

S kamarádama jsme říkali, že bychom chtěli někdy po létě, na podzim, vyjet ještě na jeden zápas. Uvidíme, jestli by se podařilo na United, protože je to přece jen docela drahé a se vstupenkami to taky není jednoduché, ale určitě bych se tam chtěl ještě podívat.

Co tě baví mimo fotbal?
Trávím hodně času s přítelkyní, baví mě sportovat a zkoušet nové sporty. Baví mě cestovat, nějaký různý krátký výlety a celkově tak trávit čas nějak užitečně a nebýt jenom doma.

Jaký nový sport jsi naposledy zkusil?

Nedávno jsem byl s bratrem na horolezecké stěně a docela mě to bavilo, i když je to fyzicky náročné na ruce.

Kolik máš sourozenců?

Mám jednoho staršího bráchu. Je starší o čtyři roky.

Chodí tě rodina často podporovat na zápasy?

Jo, táta chodí skoro na každý domácí zápas, občas jede i na výjezdy, za což jsem mu hodně vděčný za tu podporu už od mládeže. To stejné mamka – má toho celkem dost v práci, ale když má čas, tak se vždycky přijde podívat. Oba mě hodně podporují

Kolika kamarádům jsi už představil Únětické pivo, když ho nosíš na dresu?

Hodně. Někteří kamarádi jsou milovníky piva, takže jsem jim samozřejmě Únětické pivo ochutnat dal a doporučil. Všichni si ho pochvalovali.

Sleduješ klubové sociální sítě?

Jo, sleduju. Kopanina, musím uznat, že má hezký Instagram, škoda jen, že to zatím nepodpoříme výsledky.

Guilty pleasure?

Asi sociální sítě. Občas se na nich zaseknu trošku víc, než by pro mě bylo zdravý.