P r a h a - První pražský tým dal na jaře v divizi čtyři góly. Možná překvapivě se tolika branek dočkali diváci na Přední Kopanině, která hraje o záchranu ve skupině B. Své úsilí o zachování divizní příslušnosti i pro následující sezonu podpořil tým z Prahy 6 jasnou výhrou 4:1 nad Litvínovem. Kopanina je sice stále na 13. příčce, ale ve velmi těsném kontaktu s ostatními týmy před sebou. „Byla to důležitá výhra doma, ale musíme dovézt body i ze hřišť soupeřů,“ nepropadá euforii trenér Pavel Mejdr.

Souboj s Litvínovem, který byl před zápasem dva body za vámi, byl hodně důležitý. Zvládli jste ho výborně, podle výsledku to byl dokonce váš druhý nejpovedenější zápas v téhle sezoně. Odpovídá to?
Podle výsledku ano, na podzim jsme doma porazili 4:0 Vilémov, ale po první půli s Litvínovem jsme nemohli být spokojení. Po poločase 1:1 jsme v kabině na některé hráče museli trochu zvýšit hlas. Bylo to z naší strany málo. Dali jsme sice vedoucí gól, ale o dvě minuty později jsme nechali soupeře vyrovnat. Říkali jsme si, že se tohle nemůže stát, ale stalo se. Proto ten zvýšený hlas, bylo nám jasné, že musíme po změně stran přidat. To se povedlo a byli jsme zaslouženě odměněni.

Co jste hráčům o poločase řekl?
Že musí hlavně bojovat, protože na špatném terénu, který na Kopanině po zimě je, nic jiného dělat nešlo. Celý týden jsme trénovali styl, kdy jsme nakopávali dlouhé míče na Bohouše Strnadela, který je měl sklepávat pro ostatní. Moc kombinovat u nás na hřišti v tuhle chvíli nejde. Myslím, že bychom hráli i v prvním poločase lépe, nedostat ten rychlý vyrovnávací gól. Pak jde psychika hráčů dolů. Ale dokázali jsme se oklepat, kluci chtěli hrát, dřeli a dočkali se odměny. Dali jsme krásné čtyři góly, dva z toho budou kandidovat na kopaninský gól roku, i diváci museli být spokojení.

Obzvláště se povedla trefa na 3:1, když se nádherně levačkou do horního růžku trefil střídající Vyšata, který byl na hřišti necelé dvě minuty. To jste měl docela šťastnou ruku.
Jirka Gerstner už nemohl, chytaly ho křeče, takže musel Roman Vyšata na hřiště. Říkal jsem mu, ať chodí na standardní situace a dá gól hlavou. On to ale trefil nádherně za vápnem. Podle mě to byla jeho životní trefa na Kopanině, krásný gól.

Na 4:1 upravil rovněž hodně povedenou ranou Sdiri – ten v plném běhu z dálky přehodil brankáře Litvínova. Byl to jeho druhý gól v zápase, celkově pátý v divizi, čímž se stal vaším nejlepším střelcem. Zatím to vypadá, že má na jaře parádní formu, co vy na to?
Musím to zaklepat, ale Salim si zatím udržuje dobrou formu, patří k lepším hráčům. Proti Litvínovu byl odměněný dvěma góly. Je to o tom, že se věnuje jen hře, nekomentuje rozhodčí a ostatní věci kolem sebe. Pak je velkým přínosem. I když mě v zápase naštval.

Čím?
Trénovali jsme standardky, řekli jsme si, kdo a jak je bude kopat a Salim mezi těmi hráči nebyl. Pak máme přímý kop poté, co jsme předešlé tři kopli špatně, on se k tomu postaví a napálí míč přes plot. To mě naštval, dostal pokutu.

Opravdu?
(Usmívá se) Byla to jen dvacka.

Dobré výkony na jaře podává také navrátilec z béčka Strnadel. On plní roli „hromosvodu Kollera“, Sdiri je zase hodně aktivní, vybojuje spoustu standardních situací. Jak jste s jejich spoluprácí spokojený?
Jeden je silný a vysoký, druhý rychlý, to složení je optimální. Kluci hrají zatím v útoku dobře. Bohouš Strnadel ale zvládá jen jeden trénink týdně. Na to, jak často chodí trénovat, odvádí maximum. Proti Litvínovu jsme ho ani nestahovali na standardní situace, aby šetřil síly dopředu a byl odpočinutý. Myslím, že se to osvědčilo. Jeho návrat nám pomohl, vždycky ho hlídají dva vysocí hráči, váže na sebe obránce a Salim má pak víc prostoru.

Jak velké je pro vás tahle výhra povzbuzení? Litvínovu jste odskočili už na pět bodů, další tři týmy máte před sebou ve třech bodech.
Snad si všichni hráči uvědomují, v jaké jsme situaci. Stále není nic hotového. Doufám, že to nepřehnali s oslavami a od úterý už musíme myslet na další zápas. Jedeme do Vilémova, kde nás nečeká nic lehkého. Zápasy s nimi jsou vždycky vyhecované, uvidíme jaký bude terén a jestli se stihne uzdravit Pavel Mareš. Každopádně nás tahle výhra povzbudila, to je jasné.

Povzbudit vás může také to, že vám fandí minimálně celý spodek pražského přeboru, ne?
Tak to bývalo vždycky, že týmy v přeboru nechtějí, aby padali Pražáci z divize, je to pořád stejné. Když jsme my hráli přebor, taky jsme fandili týmům v divizi.

Ze čtyř jarních zápasů jste získali 7 bodů a to už máte za sebou duel s vedoucími Jirny. Jak jste s tímhle ziskem spokojený?
Musíme být maximálně spokojení. Vyhráli jsme v Čelákovicích, doma udělali bod proti Jirnům, pak jsme sice prohráli v Roudnici, ale teď jsme tohle zaváhání napravili. Spokojení musíme být i s hrou, která by se ještě měla zlepšit s tím, jak budou časem kvalitnější terény. Každý zápas je pro nás teď ale těžký, je to v téhle fázi hodně o psychice, hlava dělá hodně procent výkonu.

Na podzim jste po těchto čtyřech duelech měli pouze bod. Co se změnilo?
Neřekl bych, že jsem něco zásadně změnili, že bychom jinak trénovali. Kostra týmu zůstala stejná, vždycky záleží na vstupu do soutěže. Na podzim jsme to nechytili, pak se zranilo několik hráčů a až do konce jsme to honili. Teď se nám vstup povedl, stabilizovala se nám sestava, kluci si víc věří a je to vidět.

Takže jste na dobré cestě za záchranou?
Když dokážeme zopakovat nasazení a enormní snahu jít za góly, porvat se, jako jsme to ukázali ve druhém poločase proti Litvínovu, věřím, že divizi zachráníme.