Přesně deset zápasů a osm měsíců trvala dlouhá šňůra neporazitelnosti. Nicméně každá podobná série většinou někdy skončí a toto se stalo i ve včerejším odpoledni, kdy v ne více než devítistupňovém chladu a za silného deště, domácí tým Sokol Dobrovíz řekl dost. Trávník byl i přes trvalý déšť připraven velmi dobře, ale terén byl těžký a soupeř se o trochu lépe pohyboval.

Neproměňovali jsme své šance a domácí povětšinou trestali naše hrubice či nedůslednost při bránění. Poločas skončil poměrně zaslouženou remízou, kdy na obou stranách bylo několik neproměněných šancí a za nás vyrovnával na 1:1 Bíro, který dorazil Střelcovu ránu do břevna. Vláďa Střelec nastoupil v našem dresu poprvé po asi tříleté přestávce, kdy léčil zranění kolene.

Po přestávce převzali iniciativu hosté a po přihrávce Michala Rákosníka se chytře za velkým vápnem prosadil Honza Makal. Pak sice přišla nepřesná malá domů a domácí vyrovnali, ale o pár chvil se opřel do míče ve vápně Česťa Odstrčil, soupeř na brankové čáře sice ještě napoprvé zachránil, ale u míče byl nejdříve Bíro a zblízka levačkou propálil hradbu těl. Ačkoliv to v těch okamžicích vypadalo, že směřujeme za další výhrou, tak místo pohody se na naše kopačky usídlila nepřesnost, křečovitost a vše trochu dokonal i chaos při střídání, kdy se nedodržovala záměna pozice za pozici.

Soupeř během pár okamžiků čtyřikrát trestal převážně naše nedorozumění a rázem jsme místu klidu prohrávali o tři branky.

Náš tradiční závěrečný nápor sice přišel, ale tentokrát bohužel pozdě. Navíc nám nehrálo do not, že jsme se před úvodním výkopem domluvili pro nepřízeň počasí na zkrácení hracího času o 10 min v každém poločase. Po krásné Cigánkově české uličce sice Makal snížil a následně si to po Bírově vysunutí mohl zopakovat, ale to už úspěšný nebyl, ještě několik závarů ve vápně odvrátil urostlý stoper domácích, na více nám už ovšem scházel čas. Hrát se ještě o 10 min déle, tak se nám asi vyrovnat podařilo.

Soupeř hrál velmi dobře organizovaně a nevytvářel zbytečné chyby.