Byl brácha, táta, děda. Bráchu jsem viděl až v půli u kabin, nevěděl jsem, že je na utkání. Byli od začátku, viděli můj gól. Z toho mám radost.

A to není všechno. Podívat se přišel i sparťan Adam Karabec. Toho přivedl váš bratr, který s ním kope na Letné? 

S Ádisem jsme kámoši, zná se i s více spoluhráči. Občas se sem chodí koukat s tátou, my mu na oplátku chodíme držet palce na Spartu. Samozřejmě jsem rád, že přišel.

Měli jste se před Třeboradicemi, které se v Pražská teplárenská přeboru trápí, na pozoru? Přece jenom, nic jiného než výhra se od Kopaniny nečekala, že?

Do zápasu jsme šli s jediným cílem, že chceme vyhrát. Body ztratil Zličín, teď prohrálo doma Tempo. I my jsme věděli, že nás nečeká nic jednoduchého, čekali jsme, že budou Třeboradice zalezlé v bloku. Gólman uměl vykopávat dlouhé balony. Navíc jsme měli prvních třicet minut problémy i na středu hřiště. Naštěstí pak dal Urby gól a začali jsme hrát. Start druhé půle nám ale zase nevyšel. Přitom jsme si v kabině říkali, že musíme deset minut zachovat klid a neinkasovat. To se nám nepodařilo. Ale když dal Zelí (Zelenka) gól na 3:1, tak už to bylo v klidu. Věděli jsme, že s blížícím se koncem budeme mít fyzicky navrch, což se potvrdilo.

Klíčovou trefu na 2:0 jste si připsal vy. Za klandrem úplně složitě nevypadala. Útočník Urban vám přihrál na malé vápno před odkrytou branku...

Byl jsem trošku překvapený, že to tam skočilo. Koukal jsem, že to možná letí vedle, ale odrazilo se to od tyčky do brány.

Asi se vám ulevilo, slavil jste hodně bouřlivě. Bylo to proto, že šlo o váš druhý zásah v sezoně?
 

Běžel jsem a naposledy, když jsem dal gól na Čafce, tak jsem se sklouzl po mokré trávě. Tady na mě ale Zelí volal, když jsem se rozebíhal, ať se hlavně nekloužu. Tak jsem udělal kotrmelec, nic jiného mě nenapadlo. Prostě jsem měl radost. Spontánně jsem se radoval.

Co říká na vaše oslavy táta, který zápas sledoval?
 

Měl radost, že jsem ten gól dal. A jediný pokyn, který jsem od něj před zápasem dostal, byl, abych neřval na rozhodčí. (směje se)

Díky výhře nad Třeboradicemi a klopýtnutí Tempa jste se dotáhli bodově na lídra ze Lhotky. Nebýt ztracených bodů doma, možná už by Kopanina vedla tabulku, co?
 

Zatím naše domácí forma nebyla nic moc. Věděli jsme o tom a i proto jsme měli v hlavách, že nás nečeká nic lehkého. Ale zvládli jsme to. Když náš zápas skončil, tak jsme v kabině koukali na poslední dvě minuty zápasu Tempa. Braník sebral body nejdříve nám, teď i Tempu...

Během působení na Přední Kopanině jste si odskočil na půl roku do třetiligového Sokola Hostouň. Je jasné, že vás to táhne výš. Plány dostat se do divize má i Kopanina, vybojujete si vyšší soutěž v jejím dresu?
 

Momentálně máme úkol tady na Kopanině, aby se do vyšší soutěže dostalo áčko i béčko. Chceme vyhrát soutěž a z mé strany nepřichází v úvahu, že bych někam šel. Ale nechci předbíhat, nevím, co bude v zimě. Beru to tak, že úkol je jasný. Teď je Kopanina číslo jedna.

V minulých sezonách jste nastřílel určitě víc než dvě branky. Kolik gólů máte v plánu pro tuto sezonu?
 

To nechci říkat. To nikdy nevěstí nic dobrého. Kolik jich dám, tolik jich dám. Hlavně ať vyhráváme a baví nás to.