Viděl jsem, že jste působil v nové Olympii Hradec Králové. Proč jste se rozhodl odejít do Přední Kopaniny?
V Praze jsem studoval, už mě nebavilo dojíždět. Tak jsem hledal nějaké angažmá v hlavním městě. Kamarád mě dohodil Přední Kopaninu. V klubu jsem už na jaře trénoval a po sezoně jsme se dohodli, že budu za klub i hrát,
Co si od působení v novém klubu z pražského přeboru slibujete?
Mám za sebou dvě sezony v divizi, v jedné z nich jsme si zahráli i proti Kopanině. Doma jsem s Kratonohy vyhráli 4:0, venku jsem nechytal, ale prohráli jsme 0:3. Takže na skóre jsem s ní měl bilanci lepší (směje se). Co se týče Kopaniny, je tady skvělá parta, fotbal nás baví a je to super.
Chvílemi to vypadá, že se Přední Kopanina podle výsledků rozhodla bavit pořádnými přestřelkami. Tušil jste při příchodu, že se bude hrát takhle útočně?
Pro mě je to něco jiného než jsem byl zvyklý. Kratonohy vždycky zavřely obranu. Když na mě šlo v utkání s Újezdem deset, nebo snad i patnáct střel, s tím jsem moc nepočítal (usměje se) Ale celkově hrajeme dobrý fotbal, trenér nás nutí jít do rizika, vše se řeší fotbalově.
V zápasech Kopaniny padá hodně gólů. Vy jste ale zatím největším přídělům unikl, když jste seděl na lavičce... Trpěl jste, nebo jste si oddechl, že nejste na hřišti?
Když je člověk v takové chvíli na lavičce, tak je to horší. S týmem žijete, ale na hřišti nejste, můžete jen fandit. Ze zápasu v Třeboradicích mám jednu zvláštní příhodu. Když jsme prohrávali snad ve 35. minutě 1:4, tak jsem říkal, že vyhrajeme 7:5 a ono to tak vážně skončilo.
Tak to jste skvělý tipér. Co vám po utkání říkali spoluhráči?
Asistent mi to připomínal, že to vyšlo. Já bych neřekl, že to byl tip, spíš takové zbožné přání. Když se nedařilo, tak se člověk snažil tým povzbudit, aby se to povedlo otočit.
Nerýpali kamarádi či spoluhráči, že jste měl kliku?
Když tým dostane hodně gólů, tak je to vždycky spojené s rýpáním. Mám kamaráda, který hraje první florbalovou ligu a on je útočníkem. Góly ale moc nedává, tak jsme si dělali legraci, že bychom si ty statistiky měli prohodit. Teď už mám ale dvě vychytané nuly, tak mám snad trochu navrch.
V utkáních, kdy Kopanina inkasovala hodně branek, chytal zkušený Jiří Švarc. Jak je vůbec nastavený systém vašeho střídání?
Bylo domluvené, že se budeme střídat po zápase. Byla opravdu jen náhoda, že to dopadá takhle.
Každopádně je vaší výsadou, že když Přední Kopanina udrží nulu, stojíte mezi tyčemi.
Čekal jste, že nul bude víc?
Já jsem čistá konta nikdy nesbíral, nebo nějak evidoval. To mi hlídá od žáků táta, ten by věděl, jak jsem na tom. Musím říct, že kdyby těch nul bylo víc, asi by to bylo překvapení.
Naposledy jste pomohl čistému kontu i chycenou penaltou...
S Podolím to byl hodně zvláštní zápas. Mohli jsme rychle vyhrávat 3:0, poločas mohl být i víc. Na mě šla jedna střela, co skončila v brance, ale gól neplatil kvůli ofsajdu. Takže první střela na mě šla až z penalty. Na ty já si docela věřím, že odhadnu, kam střelec zamíří. Tady mi ale střílející hráč pomohl, kopnul to fakt špatně, takže jsem to i zalepil.
S jakým vědomím jde gólman do branky, když ví, jakou má jeho tým ofenzivní sílu?
Máte v hlavě myšlenku, to si dneska zase zachytám?
Z legrace mi říkají, že se nemusím ani rozcvičovat, protože budu rozchytaný během prvních pár minut. Já rozcvičky stejně nemám moc rád (usměje se). Příjemné je všechno v tom, že když se udělá nějaká chyba a třeba se dostane i gól, tak víte, že vepředu má Přední Kopanina velkou sílu a je schopná se zápasem něco udělat a skóre otočit. Ve hře jsem hodně, hraju nohou. Trenér po nás chce, aby se míče nenakopávaly.
Přední Kopanina má hodně ofenzivní i obránce. Jak složité je defenzivní řadu zkrotit, aby se spoluhráči včas vraceli?
Je pravda, že krajní obránci podporují útok vážně hodně. Michal Pospíšil, který hraje stopera, má taky docela ofenzivní choutky. Hrával vepředu, když už ne v útoku, tak v záloze, takže na to bránění zůstává někdy jeden čistokrevný stoper. Když se to stane, tak musejí pomoci záložníci.
Křičíte hodně, nebo si to dirigují obránci?
Já jsem z působení v Hradci zvyklý na to, že mám obranu dirigovat, takže mluvím docela hodně. Ale okolo mám zkušené kluky, takže si spoustu věcí řeknou i oni. Myslím ale, že Michalu Pospíšilovi vyhovuje, že hodně řvu.
Přední Kopanina má ve svém středu bývalé ligové hráče. Je to pro vás zážitek být s nimi na hřišti?
Já jsem docela zvyklý na takové spoluhráče. V Kratonohách jsme měli Pavla Němečka, jednu sezonu jsem si zahrál s Markem Kuličem, nebo jsem byl v týmu s Filipem Klapkou. Je super, že jsou tak zkušení kluci i tady na Kopanině. Je to strašná pomoc. Týmu dají klid i kvalitu.
Tipnete si, kolik nul do konce podzimu ještě vychytáte?
Řeknu, že třeba dvě. Jsme v polovině podzimu, takže by to mohl být realistický odhad. Samozřejmě bych jako brankář nechtěl do konce podzimu dostat už ani gól, ale to mi nevyjde... Kdyby se povedly ještě dvě nuly, tak bych měl za podzim čtyři a to by byl asi můj rekord.
Nebudete hráče motivovat, třeba když bude nula, koupíte jim pivo?
Čím víc toho já pochytám, tím víc mohou kluci útočit, takže s tím pozváním na pivo by to mělo být spíš naopak, ne?
Přeborový podzim se přehoupl do druhé poloviny. Co zatím na přebor a vystoupení Přední Kopaniny říkáte?
Jak už jsem říkal, máme hodně kvalitní tým a je vlastně naší povinností hrát vepředu. V porovnání přeboru a divize bych řekl, že tady je na všechno více času, je tu rozdíl v důrazu, rychlosti. Když jsme prohráli v prvním kole s Újezdem Praha 4, tak jsem si ale říkal, že to byla vlastně divizní kvalita. Proti divizi se hraje v přeboru víc fotbal.
Přijde ze strany vašeho týmu útok na postup?
Chceme vyhrávat, ale není nějakou naší povinností skončit první. Je dobře, že jsme v tabulce nahoře a uvidíme, jak to všechno dopadne. Máme hodně kvalitních hráčů, bude se na co dívat.
A vy se asi také máte na co dívat. Přední Kopanina je nedaleko pražského letiště. Nesklouzne někdy brankáři zrak na nějaké letadlo? Nesvádí to k tomu, když se hraje na druhé straně?
Musím přiznat, že když jsem měl v létě první tréninky přímo na Kopanině, tak každou chvíli, když jsme stáli, tak jsem letadla sledoval. Nikdy jsem takhle blízko nebyl. Ale to ještě nebylo nic proti tomu, když jsme trénovali v Kněževsi, tam se dá říct, že vám letadla přistávají hned za brankou...
Takže se i teď při zápasech na letadla mrknete?
Na začátku to byl pro mě fakt zážitek. Teď se taky mrknu, když jdu pro balon, ale to už musí přistávat nějaké velké letadlo. Chápu, že pro fanoušky, kteří nejsou zdejší, je to kromě fotbalu další zážitek. Na Kopanině se zkrátka pořád něco děje a stojí za to tam chodit na fotbal. Snad jim budeme dělat radost výhrami i dál.