Může z toho po zpackaném začátku divize být ještě něco jiného než boj o záchranu?
To nám napoví následující dva zápasy, kdy jedeme do Chrástu a hostíme Admiru. Rozdíl mezi námi a středem tabulky ještě není tak velký (Kopanina ztrácí 6 bodů na sedmou Aritmu – pozn. red.). Musíme teď ale zabodovat, už není kam couvat, což jsme si říkali před zápasem se Strašecím, kterému jsme darovali tři body svým přístupem a naivitou.

Co se vlastně s Kopaninou děje? První kolo jste vyhráli nad Doubravkou, od té doby jen jedna remíza doma s Českým Krumlovem...
Když se podíváme pravdě do očí, tak jsme s jedním týmem začínali přípravu, druhý teď připravujeme na další část soutěže. Bohužel nás postihlo to, co na jaře. Myslel jsem, že se taková vlna zranění už nemůže opakovat, ale stalo se. Polovina mužstva je mimo, mezi nimi jsou hráči, kteří měli tvořit osu týmu. To se projevuje. Chybí nám vůdce, který tomu na hřišti dává řád a pořádek. Dřív tady byl Tomáš Bláha, to všechno fungovalo. Měl ho nahradit Sláva Houška, což vypadalo dobře, ale rychle se zranil a my nenašli nikoho jiného.

Pár starších hráčů ale v kádru máte.
Třeba Míra Verner není typ, co by měl tuhle roli zastat, lídr nám chybí, tak to je. Momentálně taky schází střelec a stoper. To jsou věci, které nás trápí. Budeme muset začít tým budovat znovu. V kádru je sedm kluků ročník 1993, máme obrovské herní výkyvy jako tým i jednotlivci. V každém zápase někdo vyletěl jako kometa, ale v dalším utkání spadnul úplně na druhou stranu, že jsem musel střídat už ve 20. minutě. Pevně jsme věřili, že zkušenější hráči mladé podrží: Houška, Zadina, Gerstner, ale všichni jsou zranění. Bohužel.

I přesto se nečekalo, že doma prohrajete 0:3 s posledním Strašecím, které do té doby uhrálo pouze dvě remízy. Co vy na to?
Ta porážka je ostudná, nešlo nám vůbec nic. Týden jsme se na ten zápas připravovali, ale pohřbili jsme ho svými chybami, kdy jsme soupeři nabídli góly. Byly to téměř vlastňáky, když útočníkům namažete do dvou sólových nájezdů, nedá se to hodnotit jinak. Bohužel to udělali zkušenější kluci, kteří by to měli držet. Strašecí, to byl pro nás nejdůležitější zápas, od kterého jsme se chtěli odrazit. Nepovedlo se. Věřil jsem, že to zvládneme, předešlý zápas v Rokycanech, které vedou tabulku, jsme prohráli 0:2. Nechci se vymlouvat, ale rozhodčí nás obrali za stavu 1:0 o jasný gól. Místo toho, aby to v páté minutě bylo 1:1 a začínalo se od začátku, prohrávali jsme v desáté minutě 0:2. To jsou zásadní věci. A my nemáme natolik zkušený tým, aby se s něčím podobným vyrovnal. Přitom to byl z naší strany v Rokycanech povedený výkon, drželi jsme míč, ale byli jsme nebezpeční jen do 20 metrů od brány, což je špatně. Když nebudeme dávat góly, nejsme v takové pozici, abychom žádný nedostali.

Prý jste o poločase zápasu proti Strašecí dost křičel, což se u vás téměř nevidí. Je to pravda?
Kluci vědí, že moc nekřičím. Ale na tohle už jsem musel nějak zareagovat, chtěl jsem udělat něco zvláštního, jiného, nějak to vyburcovat. Nepovedlo se, efekt byl nulový. Strašecí vedlo o poločase 2:0, bylo na koni, na nás padla deka. Nevěřili jsme si, přestali jsme kombinovat, začali jsme hrát na náhodu, což nejde. Po zápase jsem šel do polí, měl jsem sto chutí s tím seknout.

Ale neudělal jste to. Proč?
Člověk si musí srovnat myšlenky, najít řešení. Utéct od toho, to nemá výšku, tohle chlapi nedělají.

Nebojíte se, že může přijít váš konec z druhé strany?
V úterý máme sezení s vedením, kde se určitě budeme o všem bavit. Může se to stát, takový je fotbal, zatím nejsou výsledky, to je fakt. Jedu dál, musíme se rvát. Čeká nás Chrást, Admira, dva ohromně důležité zápasy, kde to musíme zlomit. Ještě se snažíme doplnit kádr ve spolupráci s Duklou a Slavií, potřebujeme tým trochu okysličit. Představoval bych si zkušeného hráče, ale to se nám asi nepodaří. Musíme si vyčistit hlavy a pořádně se připravit, nikdo jiný to za nás neudělá.

Jaký je tedy recept na to, abyste se dostali z posledního místa divize?
Musíme pořád držet naší lajnu, kterou jsme si nastavili už na jaře. Máme jasnou představu, co dělat, čeho chceme dosáhnout. Nějaké zmatečné řešení by teď nebylo nejšťastnější. Nějaké změny ale přijít musí, to je jasné. Nejde o to, že nás soupeř přehraje, ale jakým stylem! Ta odevzdanost, to mi nejvíc vadilo. Nebyli jsme schopní běhat ani zabojovat. Na jaře jsme sehráli několik takových zápasů, měli jsme horší tým, kde byli kluci vytažení z béčka, ale dali do toho všechno. I když se prohrálo, lidi jim zatleskali. To proti Novému Strašecí absolutně nebylo. Náš výkon by nestačil ani na I. B třídu. Přístup všech byl mimo rámec, kdy se dá něco pozitivně hodnotit. Takhle ne, tudy cesta nevede! Pokud si to hráči neuvědomí, budeme mít velké problémy.