Jak se hráč A-dorostu Slavie objeví na Přední Kopanině?
Měl jsem ještě malou zastávku v Loko Vltavín. V červnu jsem skončil v A-dorostu a šel zkusit třetí ligu. Jenže jsem se zranil a trenér Kronďák mi nabídl, že bych se připravoval s áčkem a chodil hrát za béčko. To jsem nechtěl, protože béčko je pouze v I. A třídě. Radši jsem zvolil divizi.

Prosadil by ses v ČFL nebýt zranění?
Asi ne. Trenér Kronďák je v klubu dlouho, má tam své vyzkoušené hráče, se kterými pracuje. Do základu ve Vltavínu by byla dlouhá a těžká cesta. Ve Slavii jsem hrál stopera, na tomhle postu jsou ve Vltavínu zkušení kluci, bylo by to obtížné ve všech směrech.

Takže jsi zamířil o soutěž níž na Kopaninu. Proč právě tenhle klub?
Přítel mojí mámy se zná z Dobrovíze s Tomášem Cigánkem, tak mu zavolal, jestli by tady pro mě byla šance hrát. Povedl se mi přátelák s Kladnem a trenér Kuchař mi řekl, že má zájem. Tak jsem zůstal.

Registroval jsi Kopaninu už dřív?
Věděl jsem o ní přes kamaráda Vencu Milce (bývalý hráč a trenér Kopaniny), ten mi to doporučoval. Je to divize, v Praze, byla to pro mě jedna z možností, kam se vydat. Chtěl jsem to zkusit výš, ale nevyšlo to. Kopanina byla druhá varianta, přemýšlel jsem o ní už dřív. Bydlím v Košířích, takže to nemám zas tak daleko.

Proč jsi vlastně nepokračoval ve slávistické juniorce?
Šesti lidem z našeho týmu řekli, že bychom v juniorce nehráli, divizní béčko se zrušilo, tak jsme si museli něco najít. Třetí liga byla samozřejmě strop, protože by bylo těžké prosadit se výš pro hráče, kteří v dorostu nijak nevynikali.

Ale hrál jsi pravidelně, ne?
Na začátku dorostu ano, pak jsem byl rok a půl mimo, protože jsem byl na dvou operacích s kolenem. Když jsem se vrátil, nastupoval jsem zase pravidelně.

Řekl ti někdo podrobněji, proč se s tebou pro juniorku nepočítá?
Sestavovali ji z ročníku 1992, kluků tam bylo dost, doplňovali to naším ročníkem 1993. Žádné speciální důvody, jen to, že s námi nepočítají a nehráli bychom.

Ve Slavii jsi byl od sedmi let. To muselo hodně zabolet...
Je pravda, že jsem byl na Slavii zvyklý. Trochu mě to zaskočilo, bylo to nemilé překvapení, že jsem nedostal šanci ani do přípravy. Na začátku mě to mrzelo, ale teď si říkám, že pro můj fotbalový růst je pozitivní i to, že můžu hrát mužský fotbal. Juniorka je do 21 let, na hřišti tam nepotkám starší kluky. Tohle mi dá zkušenosti.

Myslíš, že máš šanci se ještě do Slavie vrátit, kdyby se ti dařilo?
Pokud bych hrál dobře, tak snad jo, ale těžko říct. V tuhle chvíli si ale spíš myslím, že moje kariéra půjde jinou cestou, než směr Slavie.

Jakou cestu by sis představoval?
Rád bych zkusil třetí ligu, jestli na to mám. Pokud ano, tak klidně i druhou. Ale opravdu těžko říct, jestli je to reálné. Dostat se výš můžu jen přes dobré výkony. Kdyby se někdo ozval, určitě bych byl rád. Věřím, že divize pro mě nebude strop.

Slavia měla v posledních letech velké problémy. Dotklo se to nějak i dorostu?
My jsme nepociťovali nic negativního. Dostávali jsme soupravy, věci na trénování, míče, pití na trénink i zápasy. V dorostu všechno klapalo.

Zahráli jste si na hlavním stadionu v Edenu?
Jak se do Edenu vrátilo A-mužstvo, zabralo si jedno hřiště na trénování, takže pro mládež zbylo to druhé a umělá tráva. To bylo pro žáky a přípravky, dorosty jezdily různě po Praze: Strahov, Horní Měcholupy, Štěrboholy. V Edenu jsme moc nebyli.

Nebylo to zvláštní, hrát za Slavii a nebýt v Edenu?
Bylo, to je pravda. Pořád jsme se stěhovali. V areálu v Edenu jsem odehrál snad dva zápasy. Neměli jsme svoje zázemí, v tomhle ohledu to nebylo ideální. Víceméně jsme nehráli doma, ale na neutrálním hřišti na Strahově. Zkusili jsme si to, co dřív zažívalo áčko.

Jaké bylo rozložení sil v dorostenecké lize? Kopírovala vaše tabulka postavení předních týmů v Gambrinus lize?
Výsledkově a herně byla nejlepší Olomouc, tak vyhrála soutěž snad o patnáct bodů. Za ní byla Sparta, kterou jsme sice dvakrát porazili, ale stejně skončila před námi. My jsme byli v polovině tabulky, nedařilo se nám hlavně výsledkově, i když to herně nebylo špatné. Na dorostech ale šlo vidět, že hrály to samé, co jejich áčka. Od té doby, co předvádí Plzeň tak hezký kombinační fotbal, snaží se o to samé i dorost. My jsme taky kopírovali naše áčko, výsledkově to bylo docela špatné.

V dorostech se dnes běžně dávají hráčům smlouvy. Jak jsi na tom byl ty?
U nás v týmu mělo smlouvu pět nebo šest kluků. Já ne. Ale podmínky jsme měli dobré: vířivku, svého maséra, v tomhle o nás bylo postaráno.

Jak často jste trénovali?
Každý den, někdy i dvoufázově.

Nebude ti to chybět? Na Kopanině se trénuje „jen“ třikrát v týdnu.
Chodím na všechny tréninky a ještě si musím sám přidávat ve dnech, kdy tréninky nejsou, abych z toho nevypadnul. Byl jsem zvyklý být na hřišti každý den, tohle je pro mě opravdu málo. V květnu jsem odmaturoval na obchodní akademii, měl jsem prodloužené prázdniny, takže jsem to v pohodě stíhal. Teď se chystám na ČZU, tak uvidíme, jak se mi bude dařit kloubit tréninky se školou. Asi už to nebude tak veselé.

Na Kopanině jsi měsíc. Jak se ti tady líbí?
Všechno je dobrý, kluci mě vzali perfektně. Možná jsem se toho trochu bál, ale je to fajn. Kopanina mi ve všech směrech vyhovuje.

Dá se srovnávat úroveň extraligy dorostu s mužskou divizí?
Největší rozdíl je v tvrdosti a důrazu. Dorostenecká liga je víc o míči, je tam málo soubojů. Tady je méně fotbalu a víc důrazu. Dřív jsem slýchával o divizi, že je to řezničina, čekal jsem tu soutěž horší. Po pár zápasech ale musím říct, že mi přijde docela fotbalová, líbí se mi. Bál jsem se možného zranění, velké tvrdosti, ale nenaplnilo se to.

Mluvil jsi o tom, že jsi hrál stopera. Teď ale nastupuješ jako defenzivní záložník. Takže ses přeškolil na jiný post?
Ano, ale nemám s tím problém. Je to docela podobné. V záloze je to víc běhavější, ale zase se víc dostanu do hry, můžu si občas i zaútočit. Baví mě to, v záloze se mi líbí o trochu víc než na stoperu.

Prozraď lidem, kteří tě neznají – jaký jsi typ fotbalisty?
Začal jsem teď hodně sledovat defenzivní záložníky a hodně se mi líbí Xabi Alonso z Realu Madrid. Ale to neznamená, že bych se k němu chtěl přirovnávat, to radši dělat nebudu. (usmívá se)

Alonsa můžeme vidět u přímých kopů i penalt. Tebe taky?
Od toho jsou na Kopanině starší kluci, ti by mě k tomu asi nepustili. Kdyby jo, tak na přímák bych šel určitě. S penaltami je to u mě horší, ty moc nemusím. V minulosti jsem párkrát nedal, moc si už na penalty nevěřím. Ale přímáček, ten bych si vzal.

Třeba tě spoluhráči po přečtení tohoto rozhovoru pustí k míči už v sobotu proti Novému Strašecí. Je v kabině cítit, že hrajete s týmem, který je jako jediný v tabulce pod Kopaninou?
Už v kabině padlo, abychom zápas nepodcenili. Strašecí je poslední, má dva body, ale musíme k tomu přistoupit zodpovědně a doma tenhle zápas zvládnout. Je to pro nás hodně důležité, abychom se odrazili.

Fotbalisté z dorostů ligových týmů jsou většinou hodně sebevědomí a žádný tlak si nepřipouštějí. Máš to podobně?
Je pravda, že se do nás snažili dostávat, že nehrajeme na výsledky, důležitější je hra, ať proti vám stojí první, nebo poslední, je důležité předvádět pořád to samé. Zůstalo mi to i tady, nekoukám se na tabulku, nevím, kdo na tom jak je. Koukám se na nás.

Pojďme mimo fotbal. Za dva týdny nastoupíš na ČZU. Jaký sis vybral obor?
Technickou fakultu, obor silniční a automobilová doprava. Upřímně moc nevím, co od toho mám čekat. Předpokládám, že v tom bude nějaká logistika a podobně. Po střední škole jsem se rozmýšlel, co dál. Tady brali bez přijímaček, což jsem uvítal. O autodopravě bych se chtěl něco naučit.

Ale přes léto jsi začal dělat úplně něco jiného: pomáháš jako číšník v hospodě. Jaké to je?
Je to hospoda, kterou má v Úhonicích v pronájmu přítel mámy. Chodím tam téměř každý den. O víkendech je to náročnější, lidi tam bývají až do rána. Taková šichta je těžší než vypjatý zápas.

Do šesti hodin ráno? To asi v Úhonicích lidé umí slavit...
To jo, kolikrát se divím, co jsou schopní vydržet. (směje se)

V době prohibice by měl být větší klid, ne?
Vůbec. Oni si najdou náhradu. Pivko, šampáňo, lidi jsou vynalézaví, žádný oddech se nekoná.

Kromě číšnické brigády sis zkusil i trénování dětí. Jak se ti to líbilo?
Tomáš Cigánek mě vzal jednou na trénink mladší přípravky, dost mě to zaujalo. Šel jsem poprvé, bál jsem se, jestli mě budou děti poslouchat, aby si nedělaly, co chtějí. Ale bylo to dobré, docela sranda. Možná by mě to i bavilo, i když jsem si nikdy nepředstavoval, že by zrovna ze mě mohl být trenér.