Přední Kopanina - Prošel pražskou Spartou, má za sebou zahraniční štaci v Německu, od jara ale hájí branku Přední Kopaniny brankář Luboš Zavadil. V pětadvaceti letech si připisuje v kopaninském dresu premiérové starty v Pražská teplárenská přeboru, dvakrát se ukázal také v rezervě. „Věřím, že teď proti Třeboradicím už zabereme,“ věří, že se Přední Kopanina výsledkově polepší. Do jara vstoupil tým trenéra Daniela Votta dvěma porážkami...

Máte za sebou poměrně bohatou kariéru plnou zajímavých štací. Zkuste fanouškům FCPK prozradit, jak jste se na Přední Kopaninu dostal?
Upeklo se to docela rychle. Do Prahy jsem se vydal za prací, původně jsem si ale říkal, že budu ještě jezdit za fotbalem do Pelhřimova (FK Maraton Pelhřimov - přebor kraj Vysočina). Tam jsem se narodil a taky začal s fotbalem. Nakonec to ale dopadlo jinak. Kamarád Petr Hovorka, s kterým se znám ještě z působení ve Spartě, mi řekl o Přední Kopanině, že tam jde hrát. A mně to celé krásně do sebe zapadlo, dávalo mi smysl, že bych tam mohl působit také.

Čas je jedna z nejcennějších komodit současnosti. Vážně byste jezdil za fotbalem až do Pelhřimova jako na podzim?

Já jsem v Praze byl až od listopadu, takže toho cestování za fotbalem do Pelhřimova nebylo tolik. Šlo o jeden zápas a asi dva tréninky. Cítil jsem ale na sobě, že potřebuji stálejší přípravu a jsem moc rád, že se všechno rychle dohodlo. Zatím jsme se dohodli na půl roku, pak si sedneme a o všem se pobavíme.

Když jste v Praze poměrně krátce, věděl jste v zimě vůbec o tom, že nějaká Přední Kopanina existuje?

Představte si, že věděl. Já jsem v Praze na internátu bydlel v Dejvicích a odtud to na Přední Kopaninu není daleko. Ten název se mi vždycky líbil (zdůrazní slovo Kopanina). Nikdy mě ale nenapadlo, že bych za ni mohl hrát. (směje se)

Pocházíte z Pelhřimova, fotbalově se vám ale Praha vryla pod kůži poměrně brzy. Působil jste v pražské Spartě...

Do Sparty jsem se stěhoval ve třinácti a na Letné jsem vydržel až do juniorky. Byl jsem tam celou mládež, pak přišlo angažmá ve Velkém Meziříčí. Pořád jsem ale řešil, kde budu hrát, a nakonec jsem necelé tři sezony strávil v německé páté lize. Tam mi nabídli práci, bydlení, peníze a k tomu fotbal. Vrátil jsem se domů až když začal covid, byl jsem v Německu dlouho sám, tak jsem pak zamířil za rodinou. Když se pak začalo zase hrát, nastupoval jsem za Pelhřimov v přeboru Vysočina.

Když jste se pracovně přestěhoval do Prahy, nabízela se i změna dresu, že?

Momentálně pracuji v developerské společnosti na obchodní pozici, starám se o klienty. Je to zajímavá práce, baví mě to, dost při práci komunikuji.

To se vám pak hodí i na pozici brankáře, že?
Snažím se mluvit i jako gólman. Ale zase to beru tak, že nemá cenu řvát na útočníka přes celé hřiště. Takže mluvím hlavně s obrannou čtyřkou, jak se třeba mají posouvat. Určitě nikomu nic nevyčítám.

Jaký dojem na vás zatím Pražská teplárenská přebor udělal?
Musím říct, že mě překvapila kvalita. To se s Vysočinou nedá úplně srovnávat, tady je opravdu velká kvalita. Třeba náš poslední zápas s béčkem Motorletu. To nás přehrávalo, i když jsme se fakt snažili. Měli jsme i Žižkov B, to byli těžcí soupeři. Věřím, že teď už zabereme a přijdou vítězství, že se konečně odpíchneme výš.

Přední Kopanina leží nedaleko letiště, nerozptylují vás jako nováčka přistávající letadla?

Je pravda, že těch jsem si teda fakt všímal. Odmalička jsem to tak měl, že když jel kus od hřiště třeba vlak, mrknul jsem se a sledoval ho. Letadla, to je ještě něco víc. (směje se)

A jaké dojmy máte vůbec ze svého nového klubu?
Jsem moc rád za to, jaká je na Kopanině parta. To je pro mě nejdůležitější. Cítím se v klubu moc fajn. Teď ještě věřím, že se zlepšíme i výsledkově.

Parta se tmelí na Přední Kopanině v hospůdce U Drahušky. Čekal vás také nějaký nováčkovský rituál?
Už to mám za sebou. (směje se) Musel jsem zpívat kopaninskou hymnu. Asi jsem úplně netrefil tóninu, ale hlavně, že se všichni bavili. Nováčci prostě měli za úkol zpívat hymnu. Já byl naštěstí ve skupince, ale Petra Hovorku v tom nechali kluci vykoupat, ten musel zpívat sám...

Možná to zpívání ve skupince byla odměna za to, že jste si během úvodních dvou víkendů zachytal i za rezervu. Tam jste si připsal dvě čistá konta a vítězství.

Za starty v béčku jsem byl moc rád, cítil jsem, že nejsem úplně optimálně připravený. Určitě mi nevadilo, že jsem si zachytal další utkání. A třeba zápas s Nebušicemi se snad docela povedl, bylo to derby a vypjatá utkání mám rád.

Na tlak musíte být zvyklý ještě z působení ve Spartě. Počítám, že s tím nemáte problém, co?

Je pravda, že teď si všechno okolo fotbalu užívám. V šestnácti, sedmnácti letech to bylo jiné. Hrál jsem za o rok starší týmy, měl jsem kolem sebe gólmany jako jsou Vorel, Staněk. Porovnávali mě s nimi, bylo to psychicky náročné. Ale celkově mě to posílilo, jsem teď ohledně stresů odolnější.

A co vám bleskne hlavou, když vidíte tehdejší konkurenty v lize nebo v případě Staňka i v reprezentaci?

Občas si říkám, kam to dotáhli a kde jsem já. Ale oni byli už tehdy vážně moc dobří, oba si zaslouží být tam, kde jsou.

Sledujete jistě i svůj bývalý klub Spartu. Co říkáte na gólmany na Letné?
Na Spartu chodím docela často. Třeba s Matějem Pulkrabem jsem v denodenním kontaktu, bydlíme pět minut od sebe, voláme si, píšeme. Co se týče Sparty, tak výsledkově to v posledních letech není ono, ale když přišla řeč na brankáře, tak si myslím, že tam měla a má Sparta vždycky jistotu.

Matěj Pulkrab měl slušně našlápnuto, ale zabrzdilo jej zranění. Nepřijde vám fandit na Přední Kopaninu?

Věřím, že určitě přijde. Měl to ve Spartě skvěle rozjeté, ale zabrzdilo ho zranění, s tím se nedá nic dělat.

Pojďme na závěr ještě k Přední Kopanině. Jaké cíle jste si pro jaro v novém týmu dal?
Zatím nemám ani jedno čisté konto, přitom vychytané nuly mě hodně motivují. Tenhle cíl mám v každém utkání. Taky jsem chtěl hlavně zapadnout dobře do kabiny, což se povedlo. Samozřejmě chci, aby se nám vedlo lépe. Na útok na první místo už to tedy nevypadá, vedoucí týmy odskočily, ale i střed tabulky je našlapaný. Určitě uděláme všechno pro to, abychom byli v tabulce co nejvýše.